Na první pohled to vypadá, jako dítě DeLoreanu a Citroënu XM. Výsledek mohl vzniknout v desítkách exemplářů, zájem byl.
V roce 1992 mohli návštěvníci Design Muzea v Kodani zažít automobilovou revoluci. Byl zde totiž představen Jensen One, údajně první silniční auto s karoserií z uhlíkového vlákna a kevlaru. Je to samozřejmě sporné, protože ve stejném roce se představil také McLaren F1, kterého se vyrobilo mnohem více kusů, respektive více než dva. Co je to vlastně ten Jensen One a proč jste o něm možná nikdy neslyšeli?
Je to další skoro zapomenutý koncept/prototyp/sen z devadesátých let. I laik pozná, že pod tím vším je Citroën XM s hydropneumatickým odpružením, konkrétně specifikace Prestige s šestiválcovým motorem a automatickou převodovkou, který pro své avantgardní tvary dodnes v běžném provozu nezapadne a jeho design bude přitahovat pohledy i za desetiletí. Abychom pochopili tento vůz se jménem Jensen One, je třeba představit si tři muže.
Prvním byl Max René, designér spojovaný spíše s hodinkami. Ten jednoho dne na obchodní schůzce oslovil skutečnou kapacitu v oboru, Dána Jacoba Jensena, dnes již bohužel zesnulého designéra produktů od různých značek. Navrhoval pro výrobce audiotechniky Bang & Olufsen (do galerie vám dám úžasný gramofon Beogram 4000), ale nezalekl se ani telefonů, stvořil třeba Kirk 76E (dobře, také vám ho dám do galerie), nebo kancelářských židlí.
Třetím člověkem, který stojí za tímto autem, je, světe div se, také designér - dnes již šedesátiletý Timothy Jacob Jensen, syn Jacoba Jensena. V jeho portfoliu najdete taktéž produkty navržené pro Bang & Olufsen, ale také televizor Toshiba VL748 nebo mnoho hodinek. Navrhnout novou karoserii pro auto, i když to byly spíše karosářské panely, protože Citroën XM má samonosnou karoserii, nikoliv rám, jako tomu bylo ve zlatém období italských karosáren, byla pro všechny výzva.
A když se podíváte na výsledek a pak na všechny ty telefony, hodinky, televize a další předměty, které pánové designovali, vidíte tam jisté podobnosti a krásně to odráží představu designérů z 90. let o budoucnosti. Výsledek je výrazný především zakrytými koly, což design vozu slilo do jednoho celku. Samotné kryty byly sice posuvné, ale jízda s nimi byla možná, protože byly širší než karoserie. To dovolilo přední kolům manévrovat. Také ale díky tomu vypadalo auto zepředu trochu podivně.
Samotné karosářské panely byly vyrobeny z karbonu a kevlaru, jak Jacob Jensen řekl při představení vozu. Dodalo mu to nejen lehkost, ale také pevnost. Podle Jensena pětkrát vyšší než u dárcovského vozu. Ve výbavě byste našli digitální klimatizaci, ABS, kožené čalounění, alarm, vyhřívaná boční zrcátka, palubní počítač, vestavěnou anténu pro rádio a televizi, výkonný audiosystém, multifunkční volant nebo elektricky ovládané sedadlo řidiče a pamětí až pro čtyři řidiče.
Přestavba stála 250.000 dánských korun, což je zhruba osm set tisíc českých korun. Samotný Citroën XM Prestige vyšel na zhruba 200.000 dánských korun. Ačkoliv se to na první pohled zdá, tak tohle nebylo jen designové cvičení, ale plánovala se i sériová výroba. Bylo to vážné, tvůrci se místo řečí skutečně snažili podniknout kroky k dosažení produkce vozu a být výrobcem, respektive úpravcem.
K sériové podobě bylo potřeba vůz zjednodušit, elektricky ovládané kryty kol byly drahé na výrobu, takže se počítalo s manuálním ovládáním v případě, že by bylo potřeba s koly manipulovat. Podle tehdejších novin potřebovali tvůrci k rozjetí výroby tři miliony dánských korun. Vůz byl vystaven na autosalonu v Ženevě roku 1993 a dle zájmu se odhadoval vznik 30 až 50 vozů ročně.
Výroba měla probíhat v dánském Aalborgu, Max René už si dokonce prohlédl několik výrobních prostorů. Mezitím se Maxovi podařilo plácnout si s pár zákazníky, dvěma z nich byli Dánové žijící v Hongkongu, dalším byl saúdskoarabský ropný šejk žijící v Londýně, který si vyžádal prodlouženou verzi s barem. Max hledající pomoc prý dokonce odcestoval do Japonska na schůzku s Tatsuro Toyodou. A to proto, že Toyota si pro vstup na evropský trh v roce 1963 vybrala jako první zemi právě Dánsko a Max tak očekával sympatie. Tohle ale očividně nedopadlo.
Nicméně ruku na srdce, sériová výroba Jensenu One byla těžko realizovatelná. Již od začátku je tu totiž slon v místnosti - daně. Potenciální výrobci dánských automobilů bez rozšířené prodejní sítě byly značně znevýhodnění proti zahraničním značkám, které mají dánské zastoupení a prodejce. Stavět Jenseny One a prodávat je zákazníkům tedy bylo možné, ale cena by byla velmi vysoká, v řádech milionů korun. A hlavně - pořád to byl Citroën, i když skvělý. Existují tak pouze dva vozy. Jeden na fotografiích a druhý nedokončený.
Galerie doplněna o Citroën XM.