Porsche 914 bylo atypickým vozem značky. Nemělo agregát umístěný vzadu, nýbrž uprostřed a vzniklo za velkého přispění Volkswagenu.
Kapitoly článku:
Historické i rodinné propojení VW a Porsche je dostatečně známé, i když ve druhé polovině 60. let ještě zdaleka nešlo o to finanční, Porsche patří do mamutího německého koncernu relativně krátce. Vztah byl ale vždy velice úzký, tehdy jim mimochodem šéfovali Ferry Porsche a Heinz Nordhoff, taktéž příbuzensky provázaní. Právě tito dva muži spolu uzavřeli v roce 1967 dohodu o vývoji nového malého dvoumístného sporťáku. Ústní stvrzenou jen podáním ruky.
Na zádi vozů byl jak nápis Porsche, tak logo VW. Typickými znaky se stala i černá odnímatelná střecha a výklopné světlomety
V minulosti se nezřídka používaly v označení i obě značky, tedy VW-Porsche 914. Není divu, vznikla totiž společnost VW-Porsche Vertriebs GmbH, která se starala o prodej a servis v Evropě, v USA však nikoliv. Čtyřválce měly původně dokonce nést pouze logo lidového vozu, zatímco šestiválce už tehdy slavný emblém. Nakonec se na zádích objevila jak dvě véčka, tak nápis Porsche. Automobilka z Wolfsburgu jej označila interně jako Typ 47, kód tedy odpovídal její nomenklatuře. Jednalo se však o nástupce obchodně velmi úspěšného modelu 912 (ten se později do nabídky Porsche pro americký trh vrátil, ale to je jiný příběh...). Letitý oblý VW Karmann-Ghia typu 14 nový model zcela nenahradil, ten se vyráběl dál.
Targa se dvěma motory
914 slavila premiéru na IAA ve Frankfurtu 1969, její vývoj tedy trval jen dva roky a od prototypu představeného v březnu 1968 uběhl pouhý rok a půl. Malý, pouze 3985 mm dlouhý, 1650 mm široký a 1230 mm nízký automobil se dosavadním modelům značky vymykal. Měl výhradně černou a nutno dodat, že velmi praktickou odnímatelnou střechu, které klidně můžeme říkat Targa s velkým písmenem, protože Porsche si toto označení nechalo zaregistrovat.
Typickou siluetu vozu vytvářela jeho koncepce, ploché motory byly uloženy za sedadly
Od srpna 1969, kdy byla spuštěna sériová výroba u Karmanna v Osnabrücku a v Zuffenhausenu, byly k mání dva vzduchem chlazené ploché motory uložené před zadní nápravou, tuto koncepci mnozí považovali za moderní a módní. Menší čtyřválec OHV 1679 cm3 z Volkswagenu 411 E už měl elektronické vstřikování paliva od Bosche, dával 59 kW (80 koní) v 4900 otáčkách a jeho maximální točivý moment dosahoval 136 N.m v 2700 min-1.
Větší šestiválec 1991 cm3 s dvojicí karburátorů se chlubil 81 kW (110 k) při 5800 min-1 a 160 N.m bylo k mání mnohem výše, ve 4200 otáčkách. Technicky vyspělou pohonnou jednotku darovala 911 T. Devětsetčtrnáctka měla samozřejmě zadní pohon a pětistupňové manuální převodovky, což před pětačtyřiceti lety nebylo zrovna obvyklé... Za peníze navíc bylo možné zvolit polosamočinné ústrojí Sportomatic se čtveřicí rychlostí, moc lidí si jej ovšem nevybralo.
Špičkové jízdní vlastnosti
Čtyřválce 914/4 vážily muších 900 kg, šestiválce 914/6 byly o 40 kg těžší. Ale také samozřejmě rychlejší, z klidu na stovku akcelerovaly během 9,9 s a upalovaly až 201 km/h, zatímco slabší sourozenci se zmohli jen na 177 km/h a oblíbená disciplína jim trvala mnohem delších 13 s. Do palivové nádrže se vešlo 62 l benzinu, což při průměrné devítilitrové spotřebě u obou pohonných jednotek zaručovalo akční rádius skoro 700 km.
Základní modely jezdily na patnáctipalcových kolech se 155 mm úzkými pneumatikami a měly kotoučové brzdy s průměrem 279, respektive 282 mm, řízení bylo hřebenové, 914 se tak mohla pochlubit vynikajícími jízdními vlastnostmi. Zvláštnost bychom našli i ve sportovním kokpitu: páku parkovací brzdy umístěnou vlevo. V SRN tak byly vozy homologovány coby třímístné, ovšem bez praktické využitelnosti. Interiéru jinak nechyběl tříramenný volant a kulaté přístroje před řidičem i ve středové kapličce Na šestiválce se také montovala klasická kola Fuchs s o centimetr širším obutím, bez nich si nedokážeme představit první devětsetjedenáctky...
Porsche 914 bylo homologováno jako třímístné. Šesti- a osmiválce (snímek nahoře vpravo) používaly kola Fuchs
Podvozek disponoval rozvorem 2450 mm, kola byla od sebe vzdálena 1337, respektive 1374 mm. Všechna kola byla nezávisle zavěšena, přední měla příčné vzpěry, zadní náprava využívala kromě vlečených ramen též vinutých pružin místo tehdy u značky obvyklých torzních tyčí (ty byly pouze vpředu), což představovalo další unikát. Dvanácticentimetrový světlost je dodnes u vozů tohoto zaměření úplně běžná. Posádka si s sebou mohla vzít až 210 l zavazadel, mělký prostor pro ně se nacházel v zádi za motorem. V přídi byl ovšem další, i sem se něco málo vešlo...
Konec šestiválce
V červenci 1972 skončila neúspěšná 914/6, kterou vystřídala čtyřválcová verze 2.0 s motorem VW 1971 cm3/74 kW (100 k). Šlo o původní sedmnáctistovku, jen zvětšenou, spolehlivost, robustnost a hlavně pružnost ji ovšem zůstala, což dokazovalo i 160 N.m dostupných už od 3,5 tisíce otáček. Šestiválec zabila drahá výroba i vysoké ceny, vždyť zpočátku stál takřka 20 tisíc západoněmeckých marek. Dvoulitrový čtyřválec byl mnohem levnější. Spolujezdec (či spíše spolujezdkyně) si navíc od té doby mohl posunout sedadlo, dosud pevné, byly také přemístěny výdechy ventilace.
Model 1975 s "pětimílovými" nárazníky a hranatými předními světly, vlevo ve společnosti slavné 911
Čtyřka byla nejprve přejmenována na 914-1.7, v srpnu 1973 pak nahrazena dvoukarburátorovou variantou 1.8 se 1756 cm3, 63 kW (85 k) a 138 N.m. Ta však žila jen krátce, protože v červenci 1974 její produkce ustala. Americká vstřikovací verze měla dokonce jen pouhých 56 kW, předchozí sedmnáctistovky na export však ještě méně, 53 kW. Dvoulitr pokračoval dál přesně celé dva roky.
Kulatá přední světla vzala zasvé u modelu '75 ve prospěch hranatých, výklopná zůstala na svých místech. Ocelové nárazníky nahradila „pětimílová“ pryž. To byly až na detaily jediné vizuální změny... Během sedmiletého života byl podvozek doplněn o příčné zkrutné stabilizátory a uvnitř se objevila nová řadicí páka. V sedmdesátém šestém už se vyváželo jen za oceán, výkony dvoulitrů však spadly kvůli přísným emisním regulím na 65 kW. Specifikace pro USA se také lišily přídavnými bočními oranžovými světly.