Pookyho Patálie s doPravní Policií V.

Stejně jako každou neděli, tak i dnes vám přinášíme další skutečný zážitek neskutečné osoby ze skutečného světa dopravních předpisů.
Pookyho Patálie s doPravní Policií V.
Pookyho Pátý Přestupek

Jednoho krásného dne se ubíral Pooky z Prahy do Brna. Cesta mu utíkala rychle (přibližně tak rychlostí 150 km/h) a vůbec byl den jak vystřižený z nějakého časopisu, který začíná Cosmo a končí na nejrůznější jiná slova. Pooky si tak jel v levém pruhu a v tom vidí v zrcátku, že na něj bliká nějaký rakouský řidič. Pooky tedy spořádaně uhnul do pravého pruhu, nechal ho předjet a hned se za něj zařadil. Jenže rakouský řidič zpomalil na 130 km/h a to se Pookymu výrazně nelíbilo. Zablikal tedy na něj, ať uhne.

Když se tento manévr opakoval asi tak počtvrté, tak se rychlost jízdy obou aut blížila ke hranici 200 km/h. Oba dva řidiči v zápalu boje však přehlédli policejní radar, a tak pro ně byl policista mávající červenou plácačkou poměrně nemilým překvapením. Poté, co oba dva řidiči zajeli ke krajnici, tak ke každému z nich s velkým úsměvem na rtech přistoupil dopravní policista.

Zatímco se policista snažil rakouskému řidiči lámanou němčinou vysvětlit, že dálnice opravdu není určena k závodění, tak druhý policista zahájil rozmluvu s Pookym.

„Dobrý den, pane řidiči, tak kolikpak se jezdí nejvíc po dálnici?“
„No, přeci sto třicet!“
„A kolik jste jel Vy?“
„Také sto třicet!“
„No, ale my jsme Vám naměřili přes dvě stě!“ řekl policista stále ještě klidným hlasem.
„Vážně, to jsem ale nemohl být já,“ odvětil Pooky.
„Tak pojďte, já Vám ukážu na notebooku fotku,“ odpověděl policista a pokynul Pookymu směrem k policejnímu autu.

Poté, co tam oba dva došli, tak na ně vykoukl třetí, počítačově nejzdatnější kolega.

„Tak tady to máme pane řidiči, to je Vaše auto, Vaše SPZ a naměřená rychlost 203 km/h.“
„No jo, máte pravdu,“ řekl se zkroušeným pohledem Pooky a na chvíli se zamyslel.
„A nešlo by to jako nějak smazat?“ zeptal se se stále stejným pohledem.
„Bohužel, nešlo. My tu ty fotky smazat nemůžeme,“ odvětil policista se stále přívětivým tónem.

„A co kdybyste stisknul tohle tlačítko?“ zeptal se Pooky a stiskl na notebooku „Delete.“ Fotografie se samozřejmě smazala. Nevěřící a téměř vyděšený pohled policistů asi není třeba líčit. Jejich jediný důkaz o dopravním přestupku byl nenávratně pryč. Pooky se tedy slušně rozloučil, nasedl do svého auta a odjel.

Poučení na závěr

Poučení z tohoto článku by šlo v podstatě shrnout do jediné věty – Všechno jde, když se chce.

Minitest Volkswagen Touareg Masaj 3.0 TDI: Nesnáším loučení!

VW Touareg Masaj 3.0 TDI (minitest)

Dnešním testem dáváme poslední sbohem druhé generaci Volkswagenu Touareg. Velké a bytelné SUV s oprávněnými terénními ambicemi tady s námi bude už doslova jenom pár týdnů.

dnes | Jan Mička | 7 příspěvků
Test Toyota Land Cruiser 2.8 D-4D: Žádný úkol není nesplnitelný

Toyota Land Cruiser 2.8 D-4D

Toyota sice v Evropě propaguje hybridy, stále však nabízí i nezničitelná auta, která ji v minulosti proslavila.

18.  1.  2018 | Radek Pecák | 11 příspěvků
Minitest Subaru Forester 2.0i-L: Vylepšený kmet dostal dvě oči navíc

Subaru Forester 2.0iL (minitest)

Forester chce v letošním roce k poctivému podvozku nabídnout i porci aktivní bezpečnosti. Přesvědčí matador kategorie i ty "bezpečně smýšlející"?

16.  1.  2018 | Milan Lažanský | 2 příspěvky