Pookyho Patálie s doPravní Policií II

S postavičkou Pookyho se již znáte z minulého dílu. Tentokráte jel Pooky se svým služebním autem opět po naší nejopečovávanější dálnici a opět měl štěstí na muže v bílém.
Pookyho Patálie s doPravní Policií II
Pookyho druhý Přestupek

Bylo to jednoho krásného podzimního dne v podvečer. Slunce si již pomalu měnilo na obloze místo s Měsícem a Pooky se již těšil domů. O tom, že se opravdu těšil hodně, svědčila také rychlost, která činila více jak 180 km/h, což jak všichni víme se na dálnici nejezdí. A my, co jezdíme všude a vždy zásadně podle předpisů to také Pookymu odpustíme.

Jak již jsem ale řekl, tak bylo šero a Pooky v této rychlosti již nestíhal sledovat všechny policejní radary. U jednoho se mu podařilo dobrzdit, ale ten druhý byl prostě lépe schovaný. Nu což, alespoň pořídil svému autíčku krásnou poetickou fotografii v záři zapadajícího slunce, o čemž ho přesvědčil blesk fotoaparátu, který zahlédl v zrcátku a také opodál stojící člověk mávající červenou lampou. Tedy ta červená lampa by mohla značit i něco jiného, ale protože Pooky dobře věděl, že není v Západních Čechách, ale na Jižní Moravě, tak přibrzdil.

„Dobrý večer pane řidiči.“
„Dobrý večer, co pro Vás mohu udělat?“
„Jezdit podle předpisů, pane.“
„Ale já jezdím podle předpisů.“ (koneckonců jako my všichni)
„Tak tentokrát asi ne, naměřili jsme Vám totiž rychlost 180 km/h.“
„No, ale to jsem nemohl být já,“ řekl nevěřícně Pooky.
„Jak to, že ne?!“ odpověděl udiveně MIW (Man in White).

„No, protože,“ začal svůj výklad Pooky, vytahuje technický průkaz od svého auta, „tohle auto totiž nemůže jet 180. Jeho konstrukční rychlost je totiž jen 148 km/h!“ povídá Pooky podávajíc technický průkaz policistovi.

„Jo, tak to… Moment, dojdu se zeptat kolegy.“ (víc hlav víc ví)

Po chvíli se policista vrátil. „Váš argument byl sice přesvědčivý, nicméně za tu dobu zde jelo pouze jedno auto, které mělo logo Vaší společnosti (tu samozřejmě nebudeme jmenovat) přes celou přední kapotu.“

„Sakra,“ pomyslel si Pooky a vzal si pokutový bloček od policisty.

Poučení na závěr

Z našeho příběhu vyplývá opět několik poučení:

1. Zásadně nejezděte rychle ve služebním nebo jinak originálním autě.
2. Policejních radarů si všímejte ještě před vyfocením vašeho auta, ušetří to policistům fotografický materiál, za který pak musíte platit i několik tisíc Kč (podle vaší rychlosti).
3. Když je vám již předložena ona nedokonalá a rozmazaná fotografie, za kterou musíte tolik platit, tak si zkuste daného policistu také vyfotografovat a prodejte mu vaši fotografii za stejnou cenu.
4. Bod 3 zkoušejte raději až po zaplacení za tu vaši fotografii (aby v těch penězích nevznikl nepořádek).
5. Pokud vám policista odmítne za fotografii zaplatit a bude vypadat naštvaně, tak raději urychleně opusťte daný prostor (konce konců moudřejší ustoupí).

Poznámka: Jakákoliv podobnost se skutečností je čistě nenáhodná a pravdivá.
Přidat příspěvek

Nejnovější komentáře

TEST Citroën C4 Cactus 1.2 PureTech 110: Lehká krize identity

Citroën C4 Cactus 1.2 PureTech 110

Nejdříve to měl být crossover pro masy, teď si to v Citroënu rozmysleli a tvrdí, že jde o normální hatchback. Takže jsme společně s Cactusem vyrazili na cestu poznání, najít jeho místo pod sluncem.

24.  5.  2018 | Miro Mihálik | 18 příspěvků
TEST Lexus LS 500h: Měl být dokonalý. Jenže...

Lexus LS 500h

Nový Lexus LS mi ze všech testovacích aut způsobil největší pomatení mysli. V některých ohledech tak neuvěřitelně fascinuje, jinde ale může i zklamat. Nebo jej prostě jen nechápu?

22.  5.  2018 | Milan Lažanský | 27 příspěvků
TEST Citroën C3 Aircross 110 PureTech EAT6: Váš městský obývák

Citroën C3 Aircross 110 PT EAT6

Tentokrát jsme C3 Aircross vyzkoušeli v silnější z benzinových dvanáctistovek. Jaký je tento extrovertní crossover?

15.  5.  2018 | Milan Lažanský | 10 příspěvků