Na kluzkém povrchu mohou nejen s trakcí pomoci elektronické asistenční systémy. Některé znám ze silnic a jen převlečou kabát, jiné jsou určeny přímo do terénu.
Dnešní doba elektronice v autech zkrátka přeje. Promítá se to i u vozů zaměřených k alespoň občasným výletům do těžšího terénu. Třída G nebo Land Rover Defender s mechanickými uzávěrkami a poctivou redukcí jsou jedny z mála aut, které si vystačí bez elektronických pomocníků.
I popularita SUV může za to, že v autech přibývají "terénní režimy", které slibují pouhým stiskem tlačítka změnit charakter auta. Následující pomocníci často fungují jako jedna z aplikací takzvaných chytrých pohonů všech kol a právě těchto "magických" tlačítek. Některé zase mají připravit co nejlepší trakci a další vlastnosti pro pouhé předokolky.
Všechny spolupracují především s údaji od snímačů ABS a také od dalších snímačů jako je natočení volantu či poloha plynového pedálu.
ABS
Antiblokační systém, který zamezuje zablokování kol při brzdění, je povinný pro všechny dnes homologované vozy. V našem výčtu si ale své místo zaslouží především proto, jak s ním elektroničtí inženýři pracují v souvislosti s nezpevněným povrchem.
Zatímco na silnici je zablokování kol nebezpečné, protože pro perfektní brzdný účinek je zapotřebí alespoň minimálního valení, v terénním režimu jednotka malé bloknutí dovolí. Jde totiž především o to, aby si na nezpevněném povrchu kola stačila nahrnout trochu materiálu a tím dokázala zefektivnit brzdění.
Asistent pro sjíždění z kopce
S decelerací souvisí i další bod. Nebezpečnou situací v terénu může být sjezd z prudkého kopce. Do poslední chvíle nevidíte na cestu a při nabrání vyšší rychlosti a především zablokování kol hrozí smyk a převrácení.
U opravdových off-roadů proti tomu lze bojovat redukcí a zařazení prvního převodového stupně. To zajistí neustálé, byť třeba minimální otáčení kol, stabilitu a udržení rychlosti zcela bez zásahu provozních brzd. I to umí suplovat asistent pro sjezd z kopce. Ten přibrzďuje kola tak, aby se nezablokovala a zároveň se vůz příliš nerozjel.
Kontrola trakce
Takzvané inteligentní pohony všech kol, ať už jakékoli koncepce, se spoléhají na chytré kontroly trakce. V terénním režimu pracují většinou podobně, jako na silnici. Jejich úkolem je zabránit prokluzu kol jejich přibrzďováním.
Problém ovšem nastává na specifických površích, kde je mírný prokluz žádoucí. Tehdy si výrobci pomáhají různě. Jedním způsobem je opět částečná inteligence jednotky po přepnutí do terénního režimu, který je k prokluzu benevolentnější.
Tím druhým se zabývá například francouzská skupina PSA. U svých mainstreamových aut nenabízí pohon všech, v terénu má však pomoci takzvaný Grip Control. Nastavením povrchu jako písek, sníh či bláto, se upraví chování kontroly trakce - její intenzita a časnost korekce. S dalšími nastaveními to potom kombinuje například Land Rover v systému Terrain Response, ale i další automobilky.
Hill start assist
Elektronika dnes pomáhá nejen svah sjet ale i vyjet. Pomoc pro rozjezd do kopce oceníme ve městě, ale i v terénu. Couvání při pokusu o vyškrábání se na kluzkém povrchu je totiž nežádoucí. Hill start assist spolupracuje nejčastěji s parkovací brzdou. Většinou zadní brzdy tak zůstanou zabrzděné do té doby, než dojde k přenosu dostatečné síly z motoru na kola, případně se po několika sekundách nečinnosti odpojí.
Zvlášť příjemný je u manuální převodovky. Jistě, zkušený řidič zvládne se spojkou pracovat plynule a rychle, ale v terénu, kde sledujeme ještě více detailů, než jindy, je taková pomoc žádoucí.
Měření hloubky brodu
U vyspělých off-roadů už nahradily kus klacku k měření hloubky vody senzory. U Land Roveru tomuto systému říkají Wade Sensing. Senzory jsou u těchto vozů umístěny umístěny na zpětných zrcátkách.
Vůz tím pádem nepředpovídá, kam až může vůz klesnout, ale zkoumá aktuální hloubku vody, ve které auto je. Pomocí senzorů tedy ví, jakou vzdálenost od zrcátek k vodě ještě vůz snese. Při překročení hrozí nasátí vody motorem, v extrému i uplavání auta.