Cestujete-li autobusem a potřebujete mít jistotu, že dorazíte do cíle včas, raději si naplánujte nejméně hodinovou rezervu. Nešťastné události typu dopravní nehody nebo sněhové kalamity jsou riziko, se kterým jsme většinou smíření a víme, že proti němu nic nezmůžeme. Pořádně vás zdržet ale může i událost zcela úmyslná a plánovaná – silniční kontrola vašeho autobusu. Připravte se na to, že může trvat opravdu dlouho.
Podnětem pro tento článek byla konkrétní kontrola, která se odehrála začátkem ledna na mezinárodní silnici E50 mezi Uherským Hradištěm a Brnem. Slovenský autobus na lince z Prievidze do Brna zastavila okolo deváté ráno policejní hlídka v kopcovitém úseku, kterému se říká „Buchlovské hory“ (název Chřiby místní prakticky nepoužívají). Ačkoliv autobus zastavila policie, řadu kontrolních úkonů prováděli pracovníci z dodávky označené zkratkou CSPSD.
S cestujícími se nikdo nebaví
Kontrola byla opravdu podrobná. Technici CSPSD prověřovali technický stav autobusu, prohlíželi pneumatiky, motorový prostor. Velmi je zajímala dokumentace a neustále řešili něco s řidičem, vyprávějí svědkové, kteří v autobuse cestovali. Minuty ubíhaly. Cestující pořád seděli na svých místech. Nikdo k nim nepromluvil, aby jim vysvětlil, kdo jsou lidé, kteří autobus kontrolují, co je jejich cílem a jak dlouho může kontrola trvat.
Asi po půl hodině začala být na cestujících patrná nervozita. Obzvlášť netrpělivá byla jedna slovenská cestující, které hrozilo, že kvůli zdržení zmešká odlet z Brna. Jeden z pracovníků CSPSD jí měl podle svědků odpovědět, že si měla na cestu nechat větší rezervu. Když policie konečně pustila autobus na další cestu, činilo zdržení téměř 50 minut.
Zajímalo nás, co přesně bylo cílem kontroly a proč trvala tak dlouho. Nikdo z nás, kteří jezdíme pravidelně autobusem, si jistě nepředstavuje, že kvůli policejní kontrole dorazí do cíle o hodinu později.
Naši policisté to nebyli. Moment, vlastně ano
Nejprve jsme se obrátili na mluvčí uherskohradišťské policie Milenu Šabatovou. Ta nám bohužel podle svých slov nemohla pomoci, protože „její“ oddělení u kontroly nebylo. Začali jsme se tedy poptávat na různých dalších místech včetně krajského policejního ředitelství ve Zlíně a policejního prezídia. Odpověď jsme sice nedostali, ale po týdnu se mluvčí z Uherského Hradiště rozpomněla: dotyčný autobus přece jen zastavili její kolegové.
„Smyslem této kontroly je zjištění, zda dopravce dodržuje povinnosti vyplývající ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a s tímto zákonem související právní předpisy (jak vnitrostátní, tak i mezinárodní). Kontrola probíhala ve spolupráci se zástupci Centra služeb pro silniční dopravu,“* uvedla Šabatová.
CSPSD neboli Centrum služeb pro silniční dopravu
Centrum služeb pro silniční dopravu (CSPSD) je příspěvková organizace Ministerstva dopravy. Silniční kontroly nákladních aut a autobusů tvoří jen část její agendy. Ředitel CSPSD Dalibor Sadovský vysvětluje: „CSPSD prostřednictvím pracovníků mobilních expertních jednotek (MEJ), které byly Ministerstvem dopravy vytvořeny na základě usnesení vlády č. 171/2002 (ke koncepci výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě), provádí expertní činnosti ve spolupráci s orgány státního odborného dozoru v oblasti silniční nákladní dopravy a oblasti hromadné přepravy osob. Pracovníci MEJ odborně, materiálně a technicky podporují tyto kontrolní složky. Nedostatky zjištěné v předložených dokladech nebo na vozidle vyhodnotí, zpracují jako podklad pro kontrolní orgán, který je oprávněn zjištěné nedostatky řešit s kontrolovaným subjektem přímo na místě nebo zaslat oznámení o spáchání přestupku či správního deliktu dopravnímu úřadu.“
Dlouhé zdržení vysvětlovala mluvčí tím, že dopravce neměl všechny náležitosti v pořádku: „Při této kontrole byly zjištěny dva správní delikty (jak řidiče, tak i dopravce), které musely být řešeny na místě, včetně následné dokumentace. (…) Kontrola, kdy nedojde k žádnému pochybení ze strany dopravce, trvá několik minut. V tomto případě tomu tak bohužel nebylo.“
To nás zaujalo. Domnívali jsme se, že nemohlo jít o nic vážného, protože v takovém případě by policie jistě autobus na další cestu nepustila. Policejní mluvčí nám pochopitelně nemohla sdělit, o jaké konkrétní delikty se jednalo. Trochu jsme tedy zapátrali na vlastní pěst. Nakonec nám ani nedalo mnoho práce zjistit, že šlo o chybějící náhradní kolečko do tachografu a kontrolní známku o cejchování tachografu vylepenou na jiném místě, než vylepena být měla.
Stát má jistě právo požadovat, aby měl dopravce v pořádku veškeré předepsané náležitosti. Na druhou stranu, postavíme-li vedle sebe závažnost těchto přečinů a 50minutové zdržení čtyřicítky cestujících, zdá se nám, že vidíme zjevný nepoměr.
Proto jsme v dotazování pokračovali. Vyplatilo se. V jedné ze svých pozdějších odpovědí policejní mluvčí nepřímo naznačila, že skutečným důvodem zdržení bylo něco jiného: „Je pravdou, že kontrola technického stavu ze strany pracovníka Centra byla delší, než je standard, protože se jednalo o autobus čínské výroby s mnoha výjimkami pro provoz na pozemních komunikacích.“ Naše interpretace: Nešlo tedy o kolečko do tachografu, ale o to, že technici CSPSD autobus zkrátka neznali.
Chtěli jsme také vědět, proč není možné takového hloubkové kontroly autobusů provádět až v cílové destinaci. (Řidič by sotva mohl mezi vysazením cestujícím a přejezdem na blízké kontrolní stanoviště odstranit jakýkoliv závažnější nedostatek.) A zajímalo nás i to, zda má policie nějakou radu pro cestující, kteří chtějí dorazit včas i v případě, že si policie vybere jejich autobus ke kontrole. U uherskohradišťské policejní mluvčí jsme ale příliš pochopení nenalezli.
„Informovat nemusíme, radit nebudeme“
„Není povinností policistů informovat cestující o kontrole a už vůbec nejsme oprávněni k tomu, abychom jim podávali rady, jak dorazit včas do cíle v případě, že si jejich spoj vybere policie ke kontrole. Dopravní policisté prováděli kontrolu tak, jak jim to ukládá zákon,“ uvádí Milena Šabatová. To je jistě pravda, ale pokud je nám známo, zákon policii vyloženě nezakazuje vykonávat svoji činnost ohleduplně a s minimálními dopady na zájmy třetích stran, za které lze cestující v autobuse bezpochyby považovat.
„Co se týká Vašeho názoru, proč tato vozidla nekontrolovat až v cílových destinacích, je dle nás zcela mylná, protože ad absurdum bychom tyto kontroly mohly tedy provádět až ve stanicích technických kontrol v zákonem předepsaných intervalech, tj. min. 1x ročně. Což ale určitě chápete je nesmyslná teorie,“ napsala mluvčí na náš dotaz, proč se takové kontroly neprovádějí až v cílových destinacích.
Pravda, bezpečnost autobusové dopravy je jistě závažné téma, které nelze podceňovat. Čistě pro zajímavost jsme se obrátili na Úřad pro civilní letectví s dotazem, jak kontroly probíhají u nich a jestli by je napadlo zdržovat letadlo plné cestujících: „(…) neohlášená kontrola technického stavu letadla, jeho vybavení, kontrola dokumentace, dokladů posádky atd. (…) pochopitelně musí probíhat tak, aby bezdůvodně nezdržela danou linku,“ napsal nám zástupce generálního ředitele ÚCL Petr Navrátil.
„Provoz letadla je poměrně drahá záležitost, proto je leteckými společnostmi rozplánován na minuty a jakékoli zpoždění se pak dohání velmi obtížně a nákladně. Představa, že necháte po vystoupení cestujících někam letadlo odtáhnout a tam ho budete zkoumat a po hodině popřejete brunátnému panu kapitánovi příjemný další let s tím, že je všechno v pořádku, je proto nereálná a skončila by patrně úspěšnou žalobou na Úřad.“
Vida. Všimněte si, že mluvčí ÚCL považuje za zcela absurdní i zdržování letadla po vystoupení cestujících. Letadla tedy očividně lze kontrolovat tak, aby to cestující nezdržovalo, zatímco autobusy nikoliv. Snahy o vysvětlení této pozoruhodné skutečnosti raději ponecháme na čtenářích.
Kontroluje se i na nádražích
Zajímavé je, že Centrum služeb pro silniční dopravu – na rozdíl od policie – myšlenku kontrol autobusů v cílových destinacích šmahem neodmítá: „Tento přístup pochopitelně upřednostňujeme (...) Bohužel velice často se setkáváme s odmítavým přístupem soukromých majitelů autobusových terminálů, kteří nejsou ochotni poskytovat tento prostor ke kontrolním aktivitám,“ říká ředitel CSPSD Dalibor Sadovský.
Kontrola, při které není zjištěn žádný nedostatek, by podle něj měla trvat do půl hodiny: „Pokud má řidič doklady v pořádku, nejsou zjištěny nedostatky v plnění jeho povinností, na vozidle nejsou shledány žádné závady, může kontrola trvat okolo 25 minut.
V opačném případě je délka kontroly přímo úměrná počtu, rozsahu a závažnosti zjištěných závad a porušení,“ pokračuje Sadovský. „A není ani žádnou výjimkou, že řidič po skončení kontroly již s autobusem neodjede a cestující musí přepravit jiný spoj nebo autobus.“
Ke zdržení může ale přispět i řidič, pokud neví, kde má některé dokumenty (což podle některých signálů, které se nám nepodařilo ověřit z obou stran, mohl být právě případ slovenského autobusu): „Častým důvodem zdržení je skutečnost, že řidič nemá potřebné doklady nebo je nemůže najít, neví, kde má předepsanou výbavu apod. Obecně platí, že silniční kontroly by měly být prováděny (…) v co nejkratším čase a s co nejkratším zdržením řidiče.“
Odškodnění? Leda u soudu
Ale co mají dělat cestující v případě, kdy už ke zdržení dojde nebo dokonce utrpí nějakou reálnou škodu – například zmeškají letadlo? Na kompenzaci od státu v takovém případě nárok nemají. „Otázka odškodnění cestujících je řešena v Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004, pouze však u mezinárodní linkové dopravy,“ vysvětluje Sadovský.
Uvedená nařízení se nicméně vztahují na situace, kdy spoj mezinárodní autobusové dopravy nabere zpoždění větší než 120 minut při odjezdu ze zastávky. „V úvahu by tedy připadalo pouze řešení náhrady škody mezi cestujícím a dopravní společností občanskoprávní cestou,“ říká ředitel Centra služeb pro silniční dopravu.
K úspěšné žalobě by samozřejmě bylo nutné prokázat, že zpoždění nastalo vinou dopravce a že v jeho důsledku vznikla žalující straně reálná škoda. V případech, jako je ten námi popisovaný, cestující mnoho nezmůžou, jakkoliv je zdržení v řádku desítek minut už docela velkou nepříjemností.
„Cílem kontrolních orgánů není rozhodně nepatřičné zdržování cestujících, ale je třeba si uvědomit, že pokud nechceme na kontroly autobusů úplně rezignovat, občasné zdržení budou muset cestující akceptovat,“ obhajuje Sadovský činnost instituce, kterou řídí. „Je přece především v jejich zájmu, aby cestovali se spolehlivým řidičem v technicky bezvadném vozidle. Mimochodem, některé kontroly jsou iniciovány samotnými nespokojenými cestujícími, kteří poukazují například na špatný technický stav vozidla.“
Co dělat, když se silniční kontrola vašeho autobusu neúměrně protahuje?
- Nejprve žádejte vysvětlení a odhad zdržení od řidiče – ten na místě zastupuje subjekt, se kterým jste ve smluvním vztahu
- Pokud hrozí, že zmeškáte něco důležitého, obraťte se na přítomné policisty a pracovníky CSPSD. Mějte ale na paměti, že k vám žádnou odpovědnost nemají. S přiměřenou asertivitou, zdvořilostí a sociální inteligencí proto zmůžete víc než nátlakem nebo vyhrožováním
- Na nepřiměřeně dlouhou kontrolu si můžete dodatečně stěžovat na policejním prezídiu i na ministerstvu dopravy (nadřízený orgán CSPSD). Vaše stížnost sice oba úřady k ničemu nezavazuje, ale pokud jejich vedení nebude mít zpětnou vazbu od občanů, sotva zjistí, že by si jejich terénní pracovníci mohli počínat ohleduplněji a efektivněji
*Odpovědi zveřejňujeme v takovém znění, v jakém jsme je obdrželi
Titulní foto: Policie ČR