Kapitoly článku:
Sendvičový automobil
V nejbližších letech nedosáhnou ještě plastické hmoty při konstrukci automobilu vrcholu svého uplatnění. Zajímavý způsob řešení ukázala nedávno západoněmecká firma Bayer. Zhotovila samonosnou karosérii ze skořepin a plastické hmoty, kterou potom vyplnila tvrdým polyuretanem značky Molopren. Metoda sendvičových karosérií je již dávno známa při stavbě letadel, člunů či obytných přívěsů. Do sériové výroby se nicméně dosud nedostala. Existuje hned několik důvodů, které rozšíření výroby brání. Jedním z hlavních je cena, která je pětkrát vyšší než u plechové karosérie.
Ing. Knipp z Bayerových závodů je přesvědčen o tom, že pro plastické hmoty se najde ještě mnoho příležitostí k použití: "Téměř s jistotou lze říci, že v blízké budoucnosti se pro vnitřní zařízení budou plastické hmoty používat téměř výhradně, až na kováni, držáky a zesilovací vložky." S výjimkou předního skla, které se již dnes vyrábí z vrstvených umělých hmot, budou i postranní a zadní skla z průhledných plastických hmot, a to z důvodů váhových, výrobních a především bezpečnostních. I když pomineme ostatní přednosti plastických hmot, lze říci, že v roce 1988 sice nebudou hrát v automobilovém průmyslu vedoucí úlohu, ale že si bez nich již nebudeme moci automobil představit .
Sen o bezhlučnosti se vyplňuje
Odborníci říkají, že během příštích let se v městském provozu prosadí elektromobil. Za dalších deset let se prý objeví elektrický automobil poháněný palivovými články. Další návrhy konstruktérů přicházejí s takovým řešením automobilu, v němž bude moci řidič při jízdě dokonce spát. Již od prvopočátku automobilismu sní konstruktéři o vozu, který by byl bezhlučný a z jehož výfuku by nevycházely jedovaté plyny. Na papíře existuje takový automobil již padesát let. Je to elektromobil poháněný bateriemi.
Během posledních deseti let vzniklo množství prototypů elektromobilů.
V běžném provozu jich však mnoho nepotkáte.
Důvod, proč se dosud nemohl prakticky uplatnit, tkví v tom, že se doposud nepodařilo vyvinout takové baterie, které by si uchovaly dostatek energie po delší dobu, aby vůz měl dostatečně velký akční rádius. Nad tímto problémem si lámou hlavy vedoucí automobilek jak v Evropě, tak v USA. Prototyp automobilu poháněného palivovými články již postavila americká firma Union Carbide pro koncern General Motors. Je poháněn energií z 32 palivových článků a právě se testuje. Vůz má výkon 125 koní a maximální rychlost 110 km/hod. Jeho akční rádius činí 240 km.
Některé z ekologických vozítek se mohou pochlubit slušivým designem.
Ani ten jim však do sériové výroby zatím nepomohl.
Ale kde je automobil, který není třeba řídit a jehož šofér si může za jízdy zahrát v karty, jak jsme se o tom zmínili na začátku? I když je to představa velmi odvážná, není to utopie. V posledních deseti letech se největší americký automobilový koncern General Motors vážně zabývá takovým vozidlem budoucnosti. Jeho automobil, řízený elektronicky na dálku, jezdí již na zkušební dráze v Arizoně. V podstatě jde o elektronickou aparaturu spojenou s vozovkou, pod jejímž povrchem jsou vysílány impulsy. Řidič pouze nastaví rychlost vozidla, kterou si zvolil, a vše ostatní obstará autopilot.
Předjíždí automaticky pomalejší vozidla, při případné nehodě zajede k okraji vozovky. Srážka s jiným vozidlem je vyloučena. Zabrání jí radiolokátor, který včas zaregistruje překážku a zapojí brzdy. Takové vozidlo by mohlo jezdit ovšem jen na speciálně vybavených dálnicích. Kdyby řidič chtěl tuto dálnici opustit, musel by zasednout k volantu a řídit sám. Počítá se s tím, že při výjezdech z takových dálnic by byla umístěna zvláštní elektronická zařízení, která by na to řidiče upozornila, popřípadě by jej vzbudila, kdyby spal.
Než se však takové automobily budou běžně prohánět po silnicích, uplyne jistě velmi dlouhá doba. Podle názoru profesora Fialy je obtíž zejména v tom, že elektronické mozky nemají dosud potřebnou "duševní zralost". "Kybernet je dosud příliš hloupý," míní profesor Fiala "a nelze mu to vyčítat. Požaduje se od něho, aby rozeznal krávu od automobilu nebo aby hned nebrzdil, přeletí-li přes cestu vrány." Přesto je profesor Fiala optimista: "Podaří-li se zachytit všechny překážky, které se na silnici mohou vyskytnout a upozornit na ně kyberneta, pak si tento automobil letící vrány nevšimne, ale zabrzdí včas před krávou, která se mu postaví do cesty."