Přechytračit, zvítězit a zanechat za sebou mlhu nejasností. I když byste to v případě dobrosrdečné švédské značky asi nečekali, i Volvo má v historii jeden příběh o fixlování v motorsportu.
BMW 635 CSi, Jaguar XJ-S TWR či Rover Vitesse. Zřejmě největší hvězdy evropského šampionátu cestovních vozů skupiny A v polovině 80. let. Právě mezi těmito esy se však na krátkou dobu objevilo auto, které by tehdy většina závodníků i veřejnosti nečekala na startu závodu, a už vůbec ne ve výsledkové listině na prvním místě.
Mluvíme o automobilce, jež v této době jednoduše nebyla synonymem pro slovo „sportovní“ nebo „závodní“. Mnohem blíže si zakládala na svých hranatých rodinných sedanech a kombi, oplývajících neuvěřitelnou spolehlivostí a bezpečím. I přesto se ale Volvo v roce 1983 rozhodlo, že s výše zmíněnými experty na okruzích zkusí soupeřit, a tak vzalo svůj přeplňovaný model 240 Turbo a dopřálo mu další krok v evoluci.
Jak už víme, v 80. letech se i marketingové oddělení Volva utrhlo ze řetězu a jeho nalezená „sportovnost“ u výkonných modelů nepochybně proudila rovněž z ambicí v motorsportu. Každopádně, z lehce rychlejší krabice od bot se tak stala ještě rychlejší závodní krabice. Pravidlem „čím větší, tím lepší“ inženýři vyměnili sériové turbodmychadlo, upravili vnitřnosti motoru, vyladili podvozek a zbytek 240 Turbo se klasicky vykuchal ke splnění regulí skupiny A.
S pravidly a nařízeními si ale kromě tohoto případu Volvo a týmy používající jejich vůz příliš nezatěžovaly hlavu…
Něco tady smrdí
Turbu se ale ze začátku vedlo více než dobře. Ačkoliv se to na švédský „tank“ nemusí zdát, hmotnost vozu byla pozitivně snížena na 1100 kg. Při nastavení pro rychlejší okruhy jako Monza a Hockenheim bylo možné z přeplňovaného čtyřválce o objemu 2,1 litru vytřískat až 355 koní (261 kW) a na rovinkách bylo Volvo nezastavitelné. Maximální rychlost se šplhala k závratným 270 km/h a i přes takovou zátěž se Turbo osvědčilo jako velice spolehlivé a (ne)skrývalo robustnost tanku.
Nezná se přesný záměr a důvod (možná nedostatek zkušeností), ale Volvo přenechávalo své závodní vozy pouze soukromým týmům či svým dealerům a do šampionátů nenastupovalo jako oficiální tovární tým. Zásluhy za úspěchy v letech 1984 a 1985 tak neputovaly přímo automobilce, přestože nad svými vozy stále držela pomocnou ruku.
Úspěchy se pak myslí třeba vůbec první výhra Turba proti silné konkurenci BMW v jejich domácím německém šampionátu DTCC. A následně dominantní rok 1985 v evropském mistráku ETCC, kde dvojka pilotů Gianfranco Brancatelli a Thomas Lindström ukázala naprostou dominanci a titul byl jejich.
Úžasné výkony pokračovaly i následující rok. Lindström a nový kolega Johnny Cecotto předváděli za volantem Turba belgického týmu RAS Sport opět zázraky a titul měli na dosah. V tuto dobu však Volvu a jeho rychle vybudovanému respektu osud zatloukl první hřebík do rakve.
V rámci ETCC závodilo Turbo i na tehdejším velkém brněnském okruhu, kde mimochodem v roce 1986 s posádkou Lindström/ Granberg vyhrálo. Viz dobové záběry níže.
Rychle vybudovaná nadvláda 240 Turbo se totiž nezdála někomu z mezinárodní federace automobilového sportu (FISA) a při prohlídkách bylo zjištěno, že tým používá ilegální palivo. Tímto porušením pravidel byl RAS Sport těsně před koncem šampionátu 1986 diskvalifikován.
Po tomto fiasku se Volvo vytratilo z motorsportu. Částečně proto, že jeho plán postavit konkurenceschopný vůz vyšel a nemělo si tedy dále co dokazovat. A z části také díky nekonečným konfliktům s FISA. Dodnes se totiž vedou dohady, jestli Volvo skutečně vyrobilo a prodalo nezbytných 500 kusů silniční Evolution varianty 240 Turbo, což byla podmínka pro vstup do šampionátu skupiny A.
Švédská automobilka prý měla obavy, že takový počet homologačních speciálů si mezi tehdejšími zájemci o Volvo, kteří hledali spíše bezpečí a komfort, prostě nenajde kupce. Podle všeho tedy poslala 477 na oko vypadajících Evolution modelů do USA, kde se následně znovu vybavily vším potřebným a nakonec prodaly jako standardní sériové 240 Turbo, respektive 242 Turbo značící dvoudveřovou karoserii.
Nepozorná FISA pak provedla inspekci zbylých 23 vozů v homologační specifikaci Evolution (ty ovšem byly mazaně určeny právě k této kontrole), prohlédla si záznamy o „prodeji“ většiny do USA a celou věc schválila. Volvo tedy dostalo zelenou k závodění a ony kontrolní vozy se poté za zády federace přestavěly na závodní náčiní a ihned prodaly soukromým týmům.
O celé věci se vedou dohady, nikdo si není jistý a informace se na více místech rozcházejí. Kdo ví, jak tomu tenkrát bylo. Dochované exempláře 240 Turbo Evolution, které nebyly přestavěny na standardní varianty v USA či závodní auta, jsou však dnes ceněnými sběratelskými kusy.
Nakonec to ale vypadá, že Volvo mělo celou věc promyšlenou a výsledky se dostavily. Sice ihned poté se závoděním skončilo, ale jak všichni víme, do motorsportu se nakonec vrátilo. S další ještě rychlejší krabicí od bot, sedanem a hlavně legendárním kombíkem 850 BTCC.
Volvo je švédský výrobce osobních a nákladních automobilů, autobusů a stavebních strojů. Vznikl v roce 1915, od 1944 používá současný název.
V roce 1999 Volvo prodalo svoji divizi osobních automobilů Fordu. Ten ji v roce 2010 postoupil čínské společnosti Geely Automobile.
Volvo S90 • Volvo S60 • Volvo V60 • Volvo XC90 • Volvo XC60 • Volvo XC40