Dostupný, prostorný, se zajímavým výběrem motorů a verzemi pro volný čas i sport… Není divu, že se kompaktní „lev“ stal hitem.
Na začátkem 90. let minulého století potřeboval Peugeot nahradit hned dva modely: již nevyráběný sedan 305 a hatchback 309, který sice ještě nepatřil do starého železa, ale se svou zvláštně řešenou zádí se rozhodně nestrefil do vkusu každého.
V kategorii „malých velkých“ aut se nacházeli samí silní hráči. Ford měl Escort, Opel prodával poslední Kadett, Volkswagen uváděl na trh třetí generaci Golfu. Francouzi již měli v této třídě jednoho zástupce, jimž byl Citroën ZX z roku 1991. Základ jeho konstrukce tak byl využit i pro Peugeot 306.
Na trh vstoupil 18. února 1993 v pětidveřovém provedení, od podzimu byl k dostání také jako třídveřový. V roce 1994 do nabídky přišel sedan a také kabriolet (poslední Peugeot tohoto typu, montovaný v Itálii u společnosti Pininfarina), kombi Break dorazilo v roce 1997 v rámci faceliftu. Byl osazován zážehovými čtyřválci o objemech 1,1, 1,4, 1,6, 1,8 a 2,0 litru, naftu zastupovaly atmosferické jednotky s objemem 1769 cm3 a 1905 cm3 řady XUD, k větší z nich bylo možné i přeplňování.
Po faceliftu byl vůz k dostání i atmosferickým dieselem DW8, ke konci výroby již jezdila 306 s dvoulitrovým HDi DW10. Přední náprava byla typu McPherson, zadní zavěšení využilo řešení s vlečenými rameny a torzní tyčí. Uvnitř našla posádka dostatek místa (oproti již Golfu III měl Peugeot delší rozvor) a ani s kufrem to nebylo špatné – hatchback pojal 338 litrů, sedan 463 litrů a do kombi se vešlo 442 až 1512 litrů.
Během svého dlouhého života procházela 306 mnoha vylepšeními a poslední kusy z roku 2002 měly s ranými verzemi jen málo společného. Zlepšovala se i výbava, například ABS a airbagy se staly sériovou výbavou a k dispozici byl i dešťový senzor. Za zmínku stojí i významné prodloužení servisních intervalů, první kusy potřebovaly nový olej po 7500 kilometrech, nové až po 30.000 km. Nejmladší diesely potřebovaly rozvody po 80.000 km nebo pěti letech, u HDi již byly tyto hodnoty dvojnásobné.
Peugeot samozřejmě nezapomínal ani na zábavu. Již od roku 1993 byla vyráběna verze S16 s šestnáctiventilovým dvoulitrem a výkonem 112 kW (152 k, od června 1994 110 kW/150 k), která zrychlovala na 100 km/h za 9,2 sekundy a upalovala až 215 km/h. Její specialitou bylo pasivní řízení zadní nápravy, což vozu propůjčovalo slušnou mrštnost. Nezkušeného řidiče mohla sportovní verze na kluzkém povrchu zaskočit, pokud jste jí v zatáčce povolili plyn nebo do zákruty najeli na brzdách, záď se začala velmi rychle hrnout do strany. Ale když jste věděli, co děláte, stačilo dát kontra, dupnout na plyn a projeli jste třeba celou velkou vracečku na okruhu v Sosnové po dveřích.
Sportovní verze pak posílila na 120 kW (163 k) a dostala šestistupňovou převodovku. Ze soutěží si jistě pamatujete na Peugeot 306 Maxi, představený na Rally Du Alsace v roce 1995. Byl ve dvou verzích, první měla výkon 205 kW (280 k) a šestistupňovou převodovku X-Trac, pozdější druhá pak 217 kW (308 k) a sedmistupňové řazení. Za jeho volantem se vystřídala řada jezdeckých hvězd, například Gilles Panizzi či Francois Delecour a další.
Výroba 306 probíhala v Evropě ve francouzském Poissy, britském Rytonu, španělském Villaverde a kabriolety měl na starost Pininfarina v italském San Giorgio Canavese. Kromě toho ale vznikal i v Argentinském El Palomar u společnosti Sevel, v Chile, uruguayském Barra de Carrasco, indonéské Jakartě nebo i v Nigérii. Do roku 2002 celkem vzniklo lehce přes 2,8 milionu kusů.