Po světoznámé 205 potřebovali Francouzi další velký hit. Úspěch jejich kompaktní stylovky předčil všechna očekávání.
Jedno z nejvýraznějších aut své doby má velmi zajímavý osud – původně jej Peugeot vlastně neměl v úmyslu vytvořit. Začátkem devadesátých let měl na trhu modely 106 a 306, přičemž menší měl uspokojit zájemce o dostupnější dopravu a větší naopak o prostornější a lépe vybavené vozy. Proslulá 205 se sice ještě stále vyráběla, ale poslední verzi „Phase 2 bis“ už v 90. letech značně docházel dech – vždyť model jako takový pocházel z roku 1983.
Dvojice 106 a 306 se sice prodávala dobře, ale nešlo o takové trháky, jaké si Peugeot představoval. Proto bylo rozhodnuto o výrobě auta s dvojkou v názvu. Ve čtvrtek 7. dubna 1994 v půl páté odpoledne podepsal předseda představenstva Peugeotu Jacques Calvet dohodu o spuštění programu T1, tedy vývoji modelu, který dnes známe jako 206. Hotovo mělo být již v roce 1997.
Zatímco 106 využívala techniku Citroënu Saxo a 306 zase ZX, pro novinku byla navržena nová platforma PF1, která měla pojmout motory řady TU. Po stránce designu šlo o radikální odklon od předchozího hranatějšího stylu, který vyznávaly například již zmíněná 306, 405 nebo 605. Už od prvních maket šlo o takzvaný „biodesign,“ který v této době začala vyznávat řada automobilek – různé studie chystané 206 skutečně udaly tón Peugeotům na hodně dlouhou dobu.
Za podobou auta stáli Murat Günak a Gérard Welter, první ukázkou se stal koncept 20Coeur (také psáno jako 20♥ ), představený na autosalonu v Ženevě v roce 1998. S názvem totiž automobilka trošku bojovala, v době premiéry již končila éra vozů s šestkou na konci a novinka měla představovat budoucnost. Mohla se tedy dost dobře jmenovat 207 a jedno číslo tak přeskočit podobně jako v případě, kdy Peugeot šel od 605 rovnou k 607.
Výroba začala v květnu 1998 v Mylhúzách, takže při uvedení na trh 10. září téhož roku již existoval dostatečný vozový park. Postupem času vůz vznikal i v Poissy, britském Rytonu, čínském Wuhanu, argentinském Buenos Aires, brazilském Porto Real, dále v Tunisku, Ázerbájdžánu, Malajsii, Chile, Sýrii, a Íránu.
Peugeot 206 byl k dispozici nejprve s benzinovými motory 1.1, 1.4, 1.6 a od roku 1999 také s šestnáctiventilovým dvoulitrem u sportovních verzí – původní S16/GTi nabídla 99 nebo 100 kW, pozdější RC dokonce 130 kW. Naftu nejprve zastupovala 1.9 D, později jsme v nabídce našli jednotky s označením HDi o objemu 1,4, 1,6 a 2,0 litru.
Model byl nejprve nabízen jako třídveřový nebo pětidveřový hatchback, od července 2000 jela výroba kabrioletu CC, v roce 2002 se představila sériová verze kombíku 206 SW. Od roku 2006 vznikal i sedan pro íránský trh, který se později dostal i do Ruska, jihovýchodní Evropy, Brazílie a zbytku Latinské Ameriky. V roce 2009 přichází na scénu model 206+, který se inspiroval v Brazílii. Auto mělo příď z 207, zbytek byl původní – díky optimalizaci mimochodem využíval méně dílů.
Výroba evropské verze oficiálně skončila 17. prosince 2012, k tomuto datu oficiálně vzniklo 8.358.217 kusů, což byl jednoznačný úspěch. Velmi přesvědčivé výsledky měla 206 i v motorsportu, verzi WRC představil Peugeot Sport v roce 1999 na Tour de Corse a v sezonách 2000, 2001 a 2002 získala poháry konstruktérů. Marcus Grönholm pak v letech 2000 a 2002 získal titul šampiona mezi piloty. Technika původní 206 žije dodnes, v Íránu se stále vyrábí sedan IKCO Runna a od konce roku 2022 vzniká jeho odznaková verze u výrobce Wallyscar v Tunisku jako model Wallys 719.