Trojici nových malých vozů již nezadržitelně chrlí společná továrna Citroenu, Peugeotu a Toyoty v českém Kolíně. Jako první z nich jsme mohli blíže poznat Peugeot 107 a zhodnotit, zda má malý lvíček šanci přežít v džungli českého trhu s auty. (český ceník)
Kapitoly článku:
Dění okolo nové kolínské automobilky s námi můžete na AutoRevue.cz průběžně sledovat už celé tři roky. Již v dubnu 2002 jste se u nás mohli dočíst, jak se zelená louka nedaleko Ovčár u Kolína začala zapisovat do automobilové historie po vzniku prvního stavebního výkopu pro novou továrnu. V prosinci 2004 přišlo první oficiální představení celé trojky, letos v únoru byla v Kolíně zahájena výroba a postupné představovaní jednotlivých modelů na sebe nenechalo dlouho čekat. Po trochu neplánované premiéře Citroënu C1 jste si v březnu mohli dočíst vše potřebné o Toyotě Aygo a následně si jí prohlédnout i v pohybu.
Na český trh je však jako první uváděn Peugeot 107, který byl novinářům poprvé představen včera nedaleko našeho hlavního města. Při této příležitosti jsme si jej mohli i poprvé osahat a najet s ním první desítky kilometrů. Má nejmenší peugeot co nabídnout?
Tip: Podrobné představení Peugeotu 107
Usměvavý excentrik
Pro označení vzhledu stosedmičky lze najít mnoho různých výrazů, žádný z nich se však nebude ani v nejmenším blížit slovům jako běžný či konzervativní. Totéž lze říci v podstatě o všech třech kolínských autech, automobilky na nich nechaly své designéry pěkně vyřádit a moderna z nich čiší na první pohled. Nejkontroverznější částí karoserie je bachratá příď s masivním předním nárazníkem, obrovským nasávacím otvorem chladiče, vyboulenou kapotou motoru a velkými kapkovitými světly.
Peugeot 107 je malé tintítko s velkým úsměvem
Některé prvky vám jistě budou povědomé, daný tvar světel nebo velký nasávací otvor chlazení se již na starších peugeotech objevil. Stejné jsou ale pouze na první pohled, světla jsou uprostřed doplněna o kruhový motiv, který přesahuje jejich obrys a zasahuje až do kapoty motoru, nasávací otvor je pak přepůlen konstrukcí nárazníku a má docela jiný výraz. Zatímco u Peugeotu 407 máte pocit, že vás každou chvíli sežere, stosedmička se jen cudně usmívá. Spolu s kulatým vykousnutím světel a velkým logem automobilky vytváří dokonalý dojem usměvavé a přátelské tváře.
Pohled z bohu odhalí víceméně klasické linie, zaujmou pouze výrazné prahy, lemy blatníků a výška přední kapoty. Vzadu je ale všechno zase trochu jinak. Vůz nemá páté dveře, které jsou nahrazeny jen velkým výklopným zadním sklem, klasicky nevypadají ani zadní trojúhelníková světla se dvěma boulemi, a zaujme i víčko palivové nádrže umístěné až úplně vzadu na spodku C-sloupku. Najdete jej na straně řidiče, inu i zde je znát, že do konstrukce vozu čile zasahovaly japonské zvyklosti.
Rozměrné světlomety zasahují takřka až k A-sloupkům --- 107 má pouze jediný stěrač --- Světlomety zabírají celý C-sloupek
Podtrženo a sečteno, stosedmička je zajímavým vozem, který nejen že nezapadne do davu, ale díky výrazným peugeoťáckým prvkům zejména na přídi si jej nespletete ani s Citroënem C1 nebo Toyotou Aygo. Máte-li slabost pro rysy kolínských supermini, záleží jen na vás, kterému z vozů dáte přednost. Peugeot 107 má mezi nimi určitě co říci, jeho sympatická tvář je v celé trojce unikátní.
Tip: Všech padesát fotografií najdete ve třetí kapitole.
Kouzlo jednoduchosti
Interiér již není pojatý tak odvážně a je na něm znát, že byl navržen s cílem použít jej ve třech designově odlišných vozech. Kromě volantu je totiž vnitřek stosedmy úplně stejný jako v Aygo a C1. Přesto nejde o žádný zpátečnický počin, na první pohled zaujmou jeho bachraté linie a několik zajímavých detailů. Přístrojovou desku nahradil jen klasický tachometr s malým digitálním displejem, otáčkoměr (ovšem za příplatek 1 800 Kč) totiž našel místo na „tykadle“ vlevo nahoře nad ním.
Interiér je jednoduchý, ale nápaditý
Pozoruhodná je středová konzole s malým odkládacím prostorem, displejem autorádia a ovladači ventilace. Klasika, řeknete si, jenže to jste ještě neviděli ony ovladače. Nacházejí se totiž na boku konzole a otáčí se s nimi podél vozu, nikoli napříč, jak je obvyklé. Pod celou palubní deskou se táhne velký odkládací prostor, který je přerušen pouze středovou konzolou. Před spolujezdcem tak není klasická uzavíratelná schránka, ale pouze jakási vana. Stejný problém trápí i ostatní odkládací prostory, včetně těch na středovém tunelu, všechny jsou otevřené. Inu, minimalizace nákladů dělá své.
Ta je konec konců vidět i na výplních dveří, které pokrývají pouze část celé plochy, jednoduchém ukotvení sedadel nebo třeba i dveřních systémech, které nevyluzují zrovna příjemné zvuky. Po stránce použitých materiálů ale nemám větších výtek, dobře sice vypadají jen ty tmavé, ale vzhledem ke kategorii vozu považuji jejich kvalitu za přiměřenou. Vše navíc působí dojmem dobrého zpracování a na nekvalitním povrchu interiér nevyluzoval žádné pazvuky. Mimochodem, pětidveřová dveře nebude mít stahovací okna, ale vyklápěcí podobně jako třídveřový model.
Sedadla jsou plochá a bez bočního vedení --- Středová konzola plná zajímavých řešení
Překvapivě prostorný
Do nejmenších aut usedám vždy s obavami, neboť se při mé dvoumetrové výšce nezřídka stane, že se do nich vůbec nemohu vejít. Pro stosedmičku to ale neplatí, i přes hodně vysoký posaz zůstavá na předních sedadlech dostatek místa pro hlavu a problémem je pouze omezená nastavitelnost volantu. Ten lze totiž nastavovat jen výškově a při optimální poloze se má pravá noha občas potkala s klíčkem vytrčeným ze spínací skříňky. Stačilo jej dát výše, ale pokud by byl volant stavitelný i podélně nebo sedadla výškově, bylo by po problému. Prostorem jsem byl i tak příjemně překvapen, běžné postavy jej budou mít na předních sedadlech více než dost ve všech směrech a ani přerostlí nebudou trpět.
Otáčkoměr je za příplatek a vypadá jako tykadlo --- Ovládání topení je řešeno netradičně
Vysoká pozice za volantem je jako stvořená pro městský provoz, díky němuž je výhled vpřed velmi dobrý. Výhled vzad je pak naprosto výjimečný, vzhledem k jíž zmíněnému velkému zadnímu sklu je z místa řidiče, s trochou nadsázky, vidět skoro na zadní nárazník a vzhledem k délce vozu jen něco málo 3,4 metru jej předem pasuji na nového krále parkování. Přední sedadla jsou dimenzovaná tak akorát, aby je nebylo možné označit za úzká. S délkou již problém není a opěradla lze i díky integrovaným opěrkám hlavy nazvat dostatečně dlouhými. Všechny zásadní ovládací prvky jsou po ruce a k tachometru, otáčkoměru a displeji autorádia si oči nehledají cestu dlouho. Zkrátka, bezproblémová ergonomie.