Pět nejzajímavějších motorů z Československa

Po Itálii a Francii se nyní podívejme přímo do naší domoviny a připomeňme si některé z významných motorů pro osobní automobily, jež se u nás zrodily.

Při volbě místa pro dovolenou často člověk listuje katalogy cestovních kanceláří nabízejících poznání těch nejkrásnějších koutů světa, nicméně často si uvědomíme, že pořádně neznáme ani svoji vlast. V našem seriálu o nejzajímavějších motorech osobních automobilů se po dílech z Itálie a Francie vrátíme do Československa. Připomeňme si pět nejzajímavějších motorů, které se zrodily přímo v naší domovině.

Pět nejzajímavějších evropských motorů z Itálie

Pět nejzajímavějších evropských motorů z Itálie

Ani v tomto případě nebyl výběr vůbec jednoduchý a ani náhodou jej nepovažujeme za vyčerpávající nebo definitivní. Připomeneme si nyní ty motory, jež se podle našeho názoru nějakým způsobem zapsaly do československé konstrukční školy a jež dle našeho názoru do tohoto řekněme velmi úzkého výběru patří.  Pakliže vás napadnou agregáty, které by si vstup do této vybrané společnosti zasloužily také, neváhejte je zmínit v diskusi!

Pět konstrukčních řešení, která se nakonec neujala

Pět konstrukčních řešení, která se nakonec neujala

Pokud jste v diskusích k dílům „nej motory“ z Itálie a Francie namítali, že zahrnují málo současných staveb, v tomto případě převahu historických jednotek jistě chápete. Pravdou totiž je, že v době následující po konci druhé světové války žily naše automobilky z prvorepublikových konstrukcí, vždyť i poslední Octavie původní generace jezdily s modifikovanými motory z Popularu a státní představitelé se proháněli ve strojích odvozených z Tatry 77 z počátku třicátých let.

Pět nejzajímavějších evropských motorů z Francie

Pět nejzajímavějších evropských motorů z Francie

Možná byste v této společnosti uvítali třeba tříválce 1,2 HTP, jež byly z významné části navrženy v mladoboleslavské Česaně a dodnes se objevují v celé škále vozů koncernu VW Group. Ovšem tato kapitola je v našich srdcích snad až příliš živá a s přihlédnutím ke kvalitám motorů, jež se u nás rodily dříve, bude lepší ponechat ji bez komentáře.

Laurin & Klement FCR

Na samotném začátku 20. století u nás jezdily automobily opatřené vesměs motory podle patentů Benz a dalších, přičemž i vlastní konstrukce začínajících automobilek více či méně kopírovaly západoevropské vzory. V Mladé Boleslavi se do stavby automobilů pustili v roce 1905, ale už o dva roky později se na výstavách a v dálkových jízdách blýskli několika prototypovými vozy FF s řadovými osmiválci, složenými jednoduše ze dvou čtyřválců typu F.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Laurin & Klement FCR: vysoká kapota byla daní motoru se zdvihem plných 250 mm

Značka Laurin & Klement se však tehdy, jak to ostatně měla ve zvyku už při náběhu výroby motocyklů, v zájmu obchodní propagace účastnila i sportovních podniků, pro něž neváhala výrazně modifikovat své standardní modely. Úspěchy se brzy dostavily, přičemž ve většině případů se týkaly hrstky nadšenců okolo hraběte Kolowrata a Otty Hieronima. Při stavbě dvoumístných závodních speciálů se opírali opět o standardní čtyřválcové modely Laurin & Klement typu F.

Už model FC dosáhl pozoruhodných úspěchů v rychlostních i dálkových jízdách v roce 1907, ovšem spokojit se musel s konvenčními rozvody SV. O rok později přišel závodní model FCS s rozvody OHV, nuceným chladicím oběhem, objemem až 3,5 l a výkonem až 96 koní, jenž na britském okruhu Brooklands dokonce překonal světový rychlostní rekord pro čtyřválcové vozy s vrtáním do 86 mm s průměrnou rychlostí 118,72 km/h. V roce 1909 se však zrodila skutečná bestie: speciál Laurin & Klement FCR s rozvody OHC.

Fiat Mefistofele (1923): devadesátiny pekelného vládce Sira Eldridge

Fiat Mefistofele (1923): devadesátiny pekelného vládce Sira Eldridge

Představte si řadový čtyřválec s objemem 5,7 l, u nějž bylo zachováno vrtání 85 mm, čímž ale zdvih narostl na impozantních 250 mm. Ano, to znamená čtvrt metru, takže se nedivme mimořádně vysoké kapotě. Vůz vznikl ve dvou exemplářích a dosahoval výkonu přes 100 koní. Válce byly odlity po dvou a ocelové písty spočívaly na tenkostěnných ojnicích s kalenými čepy. Otto Hieronimus s vozem startoval na Semmeringu hned ve dvou kategoriích, přičemž obě vyhrál.

Předchozí KAPITOLY Následující
Test ojetiny Mini One: Britské retro úžasně jezdí, trápí jej ale motory

Ojetina: Mini One

Druhá generace hatchbacku mini se začala nabízet před jedenácti roky. Dnes ji v nabídce bazarů naleznete za ceny od 120 tisíc korun. Na co si dát pozor?

včera | David Rusol
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků