14
Fotogalerie

Pět konstrukčních řešení, která se nakonec neujala

Kapitoly článku:


Tříkolky

Když se dnes řekne tříkolka, tak se většině z nás vybaví hlavně Velorex. Ačkoli automobil vzešel z klasických, čtyřkolových kočárů, uvědomme si, že i Cugnotův parní stroj i Benzův motor byly prvně vestavěny do tříkolových podvozků. Dvoustopá povaha stroje určeného k přepravě posádky byla dána důvěrou ve čtyřnohý stůl, který se oproti tomu třínohému sice může viklat, nicméně pouze ten třínohý je skutečně stabilní a o dobrou čtvrtinu opěrných prvků jednodušší.

Tempo.jpgRoustabout Trivan.jpgReliant Robin.jpg
Tříkolky na tři způsoby: německé Tempo, americký Trivan a britský Reliant

Dosti daleko se s produkcí tříkolových automobilů dostala německá společnost Tempo, jež je vyráběla od počátku třicátých let, nicméně jejich licenční výroba v Indii probíhala až do roku 2000. Svou produkcí tříkolek se až donedávna vyznačovaly také britské společnosti Reliant a Morgan.

I přes své jisté přednosti nemůže třístopá konfigurace odpovídat moderním požadavkům kladeným na běžné osobní automobily.

Řazení pod volantem

V Evropě se vrcholu popularity těšilo řazení pod volantem v padesátých a šedesátých letech, ovšem vozy s tímto řešením pro změny převodů se zde objevovaly ještě o mnoho let později. Hlavní předností tohoto řešení byla možnost odstranit středový panel a umožnit usazení trojice pasažérů na průběžné přední lavici.

Ford Taunus 17 M 1958 2.JPGFord Taunus 17 M 1958 3.JPGSkylark.JPG
Evropský Ford Taunus 17M z roku 1958, vpravo americký Buick Skylark

S rostoucí rychlostí automobilů ale rostly také požadavky na samostatné tvarování sedadel i jejich komfort, navíc páka pod volantem (zvláště u manuálně řazené převodovky) vyžadovala složité pákové systémy se značnými riziky vzniku vůlí a poruch. V USA jsou s ohledem na specifické provozní požadavky vozy s řadicí pákou/voličem automatické převodovky pod volantem v běžném provozu dodnes.

Externí taška na psa

A na závěr něco spíše k pousmání. Americký magazín Popular Mechanics v jednom ze svých vydání v roce 1935 propagoval speciální tašku určenou pro specifickou přepravu nejlepšího přítele člověka. Tento systém měl odstranit nepříjemnosti plynoucí z převozu psa uvnitř vozu a zároveň mu umožnit tolik milované vyklánění se z okna.

Psi 2.jpg
Toto řešení přepravy psích mazlíčků se nakonec u chovatelů se zájmem nesetkalo...

Šlo vlastně o pytel, jenž byl zavěšen zvenčí zadního páru dveří přes dvojici pogumovaných háků zachycených za spodní okraj otevřeného okna. Spodní část tohoto nosiče pak byla opevněna párem svorek ke stupačkám, přičemž výrobce zařízení sliboval, že díky gumovému obložení bude možno zabránit poškrábání karoserie.
 

Doporučujeme

Články odjinud