Kapitoly článku:
Poznatky z provozu letního
Jarní a letní provoz přináší co se týká znečištění předního skla podobné problémy, hmyz je k němu přímo přitahován a večerní průjezd kolem vody znamená obalení přední části vozu nevábnou šedočernou hmotou, od které často nepomůže ani myčka. Největším problémem letního provozu se mi po letošním horkém létu jeví mechanická klimatizace.
Při teplotách nad 30 stupňů Celsia je účinek optimální, díky výdechům pod předními sedačkami a zejména ze středového tunelu je cestování na delší vzdálenosti příjemné i vzadu. Při nižších venkovních teplotách okolo 25 stupňů je však vzduch příliš studený a vypínání a zapínání klimatizace s sebou nese nepříjemný efekt odpařování vlhkosti, která kondenzuje ve výměníku. Automatická klimatizace, která by tento problém eliminovala, je u Zafiry za příplatek k dispozici až od tohoto modelového roku.
Další postřehy
Brzdy mají ostřejší nástup, ovládací síla je „tak akorát“, ABS se do brždění zapojuje až při opravdu složitých podmínkách. Lavice druhé řady na první pohled nebudí moc důvěry o pohodlí, osobně však mohu potvrdit, že ani cestování na dlouhé vzdálenosti není problémem. Díky poměrně velkému rozvoru a vyššímu posezu mají i 4 „přerostlí“ dospělí dostatek místa. Na fotografiích je zaznamenána situace, jak vypadá prostor pro nohy v různých kombinacích nastavení sedaček – menší figurant měří 180cm, větší 195cm.
Za volantem sedí řidič s výškou 180 cm. -- Pasažér s výškou 180 cm za řidičem 180 cm.
-- Pasažér s výškou 195 cm za řidičem s výškou 180 cm
Z fotografií je vidět, že ani téměř dvoumetroví pasažéři by neměli mít problémy se za sebe poskládat. Místa v příčném směru již tolik není, Zafira měří uvnitř na šířku cca 140 cm a prostřední sedačka byla konstruktéry modelována spíše jako nouzová. Pro cestování v pěti na delší vzdálenosti tak není od věci vyzkoušet variantu 2 + 2 + 1. U varianty VAN (přestavba na automobil kategorie N1) je sice použití zadních sedaček zakázáno, nicméně jsou součástí vozidla, takže záleží na provozovateli, jestli chce riskovat případné problémy s policií či finančním úřadem.
Za volantem sedí řidič s výškou 195 cm. -- Pasažér s výškou 195 cm za řidičem 195 cm.
-- Pasažér s výškou 180 cm za řidičem s výškou 195 cm
U verze VAN je také poměrně problematický výhled dozadu. Při zaplnění zavazadlového prostoru “až po střechu“ řidič zjistí, že vnější zrcátka jsou poměrně malá a při couvání neposkytují dostatečnou představu o situaci za automobilem. Ovšem ani s prázdnou Zafirou se necouvá snadno - konstrukce mříže oddělující zavazadlový prostor má ve spodní části asi 20 cm vysoký neprůhledný pás, který citelně zhoršuje výhled dozadu. Stalo se mi dokonce, že jsem přehlédl nízký osobní automobil, který stál těsně za Zafirou. Parkovací asistent by určitě nebyl na škodu již v základní výbavě.
Pochvala pro tempomat
Tempomat má jednu „vychytávku“ – dokud není provedena kontrola brzdových světel (při prvním přibrždění po nastartování), není možné aktivovat tempomat. Nevím, jestli je to záměr nebo chyba, v manuálu jsem o této vlastnosti zmínku nenašel. Každopádně není problém vyjet po zastávce z odpočívadla na dálnici a divit se, proč tempomat nefunguje… Přesnost regulace rychlosti je překvapivě dobrá, kolísání se i v prudkém stoupání nebo klesání pohybuje okolo 1 - 2km/h (samozřejmě pokud je motor schopen rychlost udržet).
Sedačky druhé řady s loketní opěrkou -- Dvě sedačky poslední řady
Tvrdá loketní opěrka ve dveřích (viz předchozí článek) je při dlouhých jízdách (dálnice, tempomat) opravdu nepříjemná. Vyřešil jsem to malým polštářkem, kterým si loket podkládám. Dynamika a síla 16ventilového turbodieselu 2200cm3 (papírových 92kW/280N.m, na brzdě 107kW/347N.m – viz křivka výkonu a toč.momentu) je dostatečná a dovoluje dynamickou jízdu v rámci dopravních předpisů i bezpečné předjíždění většiny stávajícího vozového parku.
Složená prostřední řada -- Uložení zadních sedaček
Rozdíl mezi jízdou s prázdným a plně naloženým autem je minimální, spuštění klimatizace se na jízdních vlastnostech nijak neprojeví. S jinak oblíbeným přečipováním motoru jsou zatím problémy, protože řídící jednotka je součástí vysokotlakého čerpadla a navíc mají být data uložena přímo v procesoru - není tedy možné přečipování prostou výměnou EEPROM. Kromě „dvorního“ dodavatele firmy Gestetner jej tak zvládne pouze několik málo firem, vybavených HW a SW pro chiptuning přes ODB rozhraní.