Opel Meriva 1.4 16V: prostorný drobeček (velký test)

Vytvořit malý velkoprostorový vůz je nelehký úkol. Opel si s tím poradil velmi dobře. Na čtyřech metrech délky vytvořil auto s vnitřním prostorem, který může vozu závidět leckteré auto střední třídy. Merivu jsme testovali se základním motorem 1.4 16V 66 kW.
Opel Meriva 1.4 16V: prostorný drobeček (velký test)
Seznam kapitol
  1. Vzhled, interiér a jeho kvalita
  2. Egonomie, cena a výbava, vnitřní prostor a variabilita
  3. Zavazadlový prostor, motor a jeho vlastnosti, spotřeba
  4. Dynamika, jízdní vlastnosti, hodnocení, plusy a minusy, parametry

Vozy kategorie MPV jsou stále oblíbenější a k uspokojení poptávky po nich již zdaleka nestačí mít v nabídce takový vůz v rámci jediné třídy. Automobilky se dnes snaží vyvíjet velkoprostorové vozy na každé myslitelné platformě a po nižší střední třídě přišly na řadu i nejmenší vozy. Slovo nejmenší je však třeba brát s nadsázkou, Meriva je sice postavena na základu budoucí generace Opelu Corsa, ale více než jako přerostlou Corsu ji lze označit spíše za zmenšenou Zafiru. Oproti větší sestřičce je sice o dost kratší, ale má pouze o sedm cm kratší rozvor a je jen o něco užší a nižší. Meriva tak má ty nejlepší předpoklady nabídnout dostatečný prostor pro pět cestujících. Jestli se jí daří tyto předpoklady naplnit, se dozvíte na následujících řádcích.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Opel Meriva je malé MPV. Ačkoli navenek připomene malou Corsu, je opravdu velkoprostorovým vozem.

Němec jak poleno

První pohled na Merivu asi jen v málokom nechá silný emotivní zážitek. Vzhled vozu je velmi nenápadný, ctí velké hladké, jen mírně zaoblené plochy a zaujme především příznivce čistých a jednoduchých tvarů. Designéři se sice nepustili do takového extrému jako konkurenční Volkswagen v případě většího Touranu, který nemá daleko k pověstné „krabici se světly“, přesto zůstali hodně při zemi a u kabátku Merivy si dovolili jen pár výstřelků. Při pohledu zpředu zaujmou poměrně velké světlomety s vertikálně orientovanými integrovanými blikači a velký rozchod. Z boku pak vynikne velký rozvor, dodávající vozu minimální převisy karoserie, a téměř plynulý přechod přední kapoty v čelní sklo. Nebýt nepřehlédnutelné zlatavé barvy, vůz by v městském provozu zanikl jak šedá myška.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
Designéři při šití kabátku Merivě nápady zrovna nehýřili. I v jednoduchosti ale zůstává trocha krásy.

Pohled do interiéru nezklame, i zde se po nápaditosti slehla zem. Provedení palubní desky, výplní dveří i sedadel sice rovněž ctí velké rovné plochy, ale působí kvalitním a hodnotným dojmem a přes veškerou svou vzhledovou chladnost ve mně vzbuzovalo příjemné pocity. Fráze o strohých ale precizních a kvalitních německých interiérech považuji za pouhá klišé, přesto mě v případě Merivy nenapadá o mnoho lepší charakteristika. Všechny plasty jsou černé, v horní polovině palubní desky a ve výplních dveří měkčené. Předěl mezi horní a dolní polovinou tvoří plastové lišty s hliníkovým dekorem, textilní výplně sedadel a dveří mají podobnou barvu jako karoserie.

Ke všemu ladí pro Opel typické žlutooranžové podsvícení přístrojové desky s budíky lemovanými leštěným hliníkem, a koncert k dokonalosti vyladěné strohosti zakončuje centrální displej vkusně zasazený doprostřed palubní desky, zobrazující dle verze všechny potřebné údaje od naladěné stanici autorádia až po výstup palubního počítače. Nikdy bych si nepomyslel, že se budu v tak stroze vyhlížejícím interiéru cítit dobře, ale stalo se a podobné soudy pronášeli bez váhání i mí spolucestující. Interiér Merivy působí navzdory své jednoduchosti docela přítulně a v neposlední řadě je velice kvalitně proveden.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
Provedení interiéru ladí s exteriérem. Palubní deska je poněkud fádní.
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Přehledné pracoviště řidiče s hezky provedenou přisrojovou deskou dotváří pohodu na palubě. Strředová konzola vypadá klasicky, některé ovladače jsou ale příliš malé.

Malé není vždy milé

Ani řidiči nebude za volantem vůbec špatně. Sedí sice vysoko, jak se na správné MPV sluší a patří, ale do rukou mu skvěle padne kůží obšitý volant s tím správným průměrem i tloušťkou věnce a kulatá hlavice řadící páky. Stavitelnost jeho sedadla je dostatečně dimenzovaná, včetně té výškové, zamrzí pouze absence podélně nastavitelného volantu. Pozor je třeba dát na pedály, ten plynový je hodně přimáčknutý ke středovému tunelu a brzdový je nedaleko od něj. Občas je tak problém ovládat plyn bez neustálého kontaktu s brzdou a při ranním rozjímání nad volbou té správné obuvi jsem musel přihlédnout i k tomu, jaký vůz budu řídit; širší podrážka je problém. Je tedy třeba říci, že ne každý má nohu jako Kačer Donald jako já, ale i tak je prostor pro ovládání pedálů omezený a bude problémem i pro, v tomto směru, méně vyvinuté jedince. Dané rozmístění pedálů bude zkrátka bližší ženám, které ocení i malé síly potřebné pro jejich ovládání.

Přední sedadla mají solidní boční vedení, ale nejsou z nejširších a jejich výplně jsou hodně tvrdé. Někomu tvrdá sedadla vyhovují, jiným ne, já bych v pohodlném rodinném voze preferoval měkčí. Cestující vzadu se musí spokojit se stejně tvrdými sedadly, ale jejich sedáky jsou hodně dlouhé a vzadu je tak více místa, než se na první pohled zdá. K vnitřnímu prostoru se ale dostanu později.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Popelník s výsuvným zapalovačem --- Přední sedadla mají slušné boční vedení, jsou ale úzká a hodně tvrdá.
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Výplně dveří s velkou, ale poněkud mělkou odkládací schránkou --- Přehledný centrální displej --- Sklopné sedadlo spolujezce
Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Vzhled, interiér a jeho kvalita
  2. Egonomie, cena a výbava, vnitřní prostor a variabilita
  3. Zavazadlový prostor, motor a jeho vlastnosti, spotřeba
  4. Dynamika, jízdní vlastnosti, hodnocení, plusy a minusy, parametry
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

včera | Michal Žďárský | 3 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků