Opel Manta: Evropský "ponycar"

V šedesátých letech se v USA staly populární automobily nazývané ponycars. Nejznámějšími a nejúspěšnějšími z nich se staly Ford Mustang a jeho konkurenti, dvojčata od General Motors, Chevrolet Camaro a Pontiac Firebird. A tak není divu, že oba nadnárodní koncerny si chtěly obchodní úspěchy svých ponycars zopakovat i v Evropě
Opel Manta: Evropský "ponycar"

V šedesátých letech se v USA staly populární automobily nazývané ponycars, tato auta měla karoserie, které vynikaly ladnými křivkami sportovních vozů, ale ukrývaly v sobě mechaniku běžných rodinných modelů. Nejznámějšími a nejúspěšnějšími z nich se staly Ford Mustang a jeho konkurenti, dvojčata od General Motors, Chevrolet Camaro a Pontiac Firebird. A tak není divu, že oba nadnárodní koncerny si chtěly obchodní úspěchy svých ponycars zopakovat i v Evropě, prostřednictvím svých evropských automobilek Ford a Opel, a proto se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zrodily dvě legendy v podobě Fordu Capri a Opela Manty, o níž je tento článek. Designéři automobilky Opel se návrhem sportovně střiženého kupé zabývali již od poloviny šedesátých let a v roce 1969 se představil prototyp nazvaný Opel Ascona-Coupe. Pro nový vůz, který měla veřejnost možnost poprvé spatřit 16. Září 1970, bylo vybráno jméno velkého tichomořského rejnoka, Manta, jeho karoserii navrhl Chuck Jordan současný ředitel designu GM. Tento automobil by se pravděpodobně asi nedostal do sériové výroby, nebýt obchodních úspěchů Fordu Capri, který se vyráběl již od roku 1969. Nový automobil převzal mechanické skupiny z modelu Ascona a design karoserie byl stylisticky spřízněn s druhou generací Chevroletu Camaro, který debutoval stejně jako Manta A v roce 1970.

Nabídka motorů obsahovala pouze řadové čtyřválce, ale s širokým rozpětím objemů. Nejslabší motor o objemu 1,2l byl určen hlavně pro francouzský a italský trh, v těchto zemích totiž zákazníkům nešlo o maximální výkony, zajímali se většinou o elegantní vzhled karoserie a toto kritérium Manta plně splňovala. Dále si mohl potenciální zájemce vybrat ze dvou motorů 1,6l lišících se svými výkony. Na vrcholu nabídky stály motory o objemu 1,9 l , z nichž ten výkonnější měl elektronické vstřikování paliva Bosch L-Jetronic. Používané motory měly výkon od 44 kW (60k) do 77 kW (105k) a podle toho Manta zrychlovala z 0 na 100km/h za 11,5 s až 19 s a dosahovala maximální rychlosti od 145km/h do 188km/h. Spotřeba byla na tak velký automobil přijatelných 8,5 až 9,5 litru na 100km. Hmotnost prázdného vozu se pohybovala v rozmezí od 950 kg do 970 kg a vnějšími rozměry 4343 mm na délku, 1632 mm na šířku a 1352 mm na výšku se řadila mezi auta střední velikosti.

Výkon se přenášel na zadní kola přes čtyřstupňovou manuální převodovku a nebo na přání dodávanou třístupňovou samočinnou převodovku. Přední nezávisle zavěšená kola byla odpružena vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči a příčnými stabilizátory, a stejně tak i kola na zadní tuhé nápravě. Brzdová dvou okruhová kapalinová soustava s posilovačem pracovala vpředu s kotoučovými a vzadu s bubnovými brzdami. Manta se dala pořídit ve třech úrovních výbavy: standardní, luxusní s vinylovým potahem střechy a pro opravdové sportovce zde byla verze Rally, jenž se dodávala pouze s nejsilnějším motorem. Tato verze měla tužší odpružení, mlhová světla, extra přístroje, pruhy na bocích a v té době populární matně černou kapotu, což byl prvek převzatý z letectví a měl zamezit oslnění řidiče odrážejícími se slunečními paprsky. Rally byla později přejmenována na SR a nakonec se označení změnilo na GT/E.

Karoserie Manty se držela tehdejších koncernových linií a při pohledu zezadu působila jako zmenšenina Chevroletu Camaro. Většina sportovních modelů koncernu GM tehdy připomínala svým vzhledem italské sportovní automobily a nejinak tomu bylo i u Manty. Její přídi vévodila matně černá maska, v níž byly umístěny čtyři kruhové světlomety a uprostřed znak automobilky Opel. Pod maskou chladiče se krčil malý chromovaný nárazník. Prostor pro posádku byl pěkně uprostřed mezi koly, takže karoserie Manty vynikala vyrovnanými proporcemi. Víko zavazadlového prostoru mělo mírně zdvižený okraj, který působil jako aerodynamický prvek. Při pohledu zezadu vynikly čtyři kulaté koncové svítilny.

Interiér byl vypracován v souladu s tehdejšími bezpečnostními požadavky a poskytoval dostatek prostoru čtyřem dospělým osobám. Všechny ovládací páčky a spínače byly vyrobeny z poddajných plastických hmot a na veškeré plochy interiéru a přístrojové desky použil výrobce měkkých obkladů čalounění. Samozřejmostí se stal bezpečnostní dvouramenný volant, před nímž byly v kapličce tři kruhové přístroje. Přední anatomická sedadla měla vestavěné opěrky hlav a na zadních sedadlech byly již v té době připraveny úchyty pro bezpečnostní pásy. Manta měla na svou třídu neobvykle objemný zavazadlový prostor, který pojal 575 litrů.

V době, kdy se svět začal znovu zajímat o přeplňované motory, vyjela v roce 1973 z dílen inženýra Michaela Maye Turbo Manta připravená pro automobilku Opel. Tento vůz měl motor o objemu 1,9 l s karburátorem, který byl výborně sladěn s turbodmychadlem, čímž se snížily některé nepříjemné vlastnosti přeplňovaných motorů. Turbo Manta zrychlovala z 0 na 100km/h za 10,4s, což nebyl zase tak vynikající výkon, když vůz disponoval 140 koňmi, ale svou roli zde jistě sehrálo zpoždění turbodmychadla. Maximální rychlost se pohybovala okolo 205km/h.

Manta A se vyvážela dokonce i do Ameriky, ale pouze s motory objemu 1,9l. K dostání byla v obchodní síti dealerů firmy Buick, stejně jako předchozí model automobilky Opel z roku 1958. Nejdříve se prodávala pod označením 1900 a až v roce 1973 bylo i v USA použito jméno Manta.

Když se veřejnosti na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně v roce 1975 představila nová Ascona a z ní vyházející Manta B, měla v té době již pětiletá Manta A za sebou úspěšnou kariéru a téměř půlmilionu vyrobených kusů.

Co se mechaniky týká nedošlo u nových modelů Ascony a Manty k žádným revolučním změnám, ale pouze k zlepšení a modernizování stávajících motorů a podvozkových skupin a k celkovému přepracování designu. Největší a nejdůležitější změnou se stalo zvětšení rozvoru a rozchodu kol oproti první generaci Manty. Manta B narostla do délky 4445 mm. Hlavními příčinami byl již zmiňovaný rozvor, ale také zcela nová karoserie, která již neměla žádné stylistické prvky společné s Chevroletem Camaro, ale její design se přiblížil menšímu Chevroletu Monza. Příď zaujme pozorovatele absencí masky chladiče, kterou nahrazují dvě vedle sebe umístěné štěrbiny, jenž jsou mezi velkými reflektory obdélníkového tvaru. Celá příď je při pohledu zepředu rozdělena na dvě poloviny rozměrným nárazníkem, pod nímž je hlavní vstup vzduchu k chladiči a výrazný spoiler přispívající k lepším jízdním vlastnostem. V mírně spadající zádi vozu jsou umístěny skupinové svítilny. Celá karoserie působí elegantním dojmem a byla navržena tak, aby se co nejvíce snížil odpor vzduchu a zároveň byl brán ohled na co největší pasivní bezpečnost cestujících, čehož důkazem je masivní ochranný oblouk ukrytý v B-sloupku nesoucím střechu a ještě další dva výztužné oblouky ve střeše nebo palivová nádrž nad zadní nápravou a velké deformační zóny v přídi a zádi.

Z prodlouženého rozvoru samozřejmě nejvíce vytěžil interiér, jehož rozměry odpovídají spíš čtyřdveřovému sedanu než dvoudveřovému sportovnímu kupé. Nejvíce získali cestující na zadních sedadlech, kde se zvětšil prostor pro nohy. Z dnešního pohledu působí poněkud nezvykle zadní sedadlo, které je uloženo níže než přední sedadla, kvůli snižující se linii střechy, jenž byla charakteristická pro tehdejší vozy s karosérií kupé. Výbava interiéru včetně palubní desky je shodná s Asconou a poskytovala cestujícím dostatek pohodlí a pasivní bezpečnosti. Ve vyvýšené kapličce na palubní desce byly pod antireflexním krytem přehledně umístěny kruhové přístroje a před nimi byl bezpečnostní volant. Řidič a spolujezdec na předních sedadlech s opěrkami hlav měli k dispozici samonavíjecí bezpečnostní pásy.

Zájemce o Opel Manta B měl na výběr z mnoha variant výbavy, od standardní L přes SR, GT/E až po luxusní Berlinetta. Paleta motorů byla stejná jako u Manty A, překvapením bylo, že v nabídce zůstal i nejslabší motor z Kadetta o objemu 1,2 l a nejsilnější motor si ponechal elektronické vstřikování paliva Bosch L-Jetronic, i když většina automobilek používala mechanicky řízené vstřikování Bosch K-Jetronic. Sportovní GT/E byla stále nabízena pouze ve spojení s nejsilnějším motorem a mohla být považována za opravdový sportovní vůz, jelikož mohla svému majiteli poskytnout opravdu ostré svezení a její interiér byl určen pouze pro čtyři osoby, na rozdíl od jejích umírněných sester, do nichž se mohlo usadit pět osob. Nabídka převodovek se také nezměnila, takže zadní kola byla stále poháněna přes čtyřstupňovou manuální a nebo třístupňovou samočinnou převodovku. Začátkem osmdesátých let se začal vyrábět levný protějšek výkonné Manty GT/E, který měl motor o objemu 1,3 l a výkon 55 kW (75k). Tento model měl označení GT/J, které na začátku sedmdesátých let používala levnější varianta sportovního Opelu GT.

V říjnu roku 1978 se na pařížském autosalonu představila nová karosářská varianta Opel Manta Combi-Coupe. Její karoserie byla s původní Mantou shodná až po B-sloupek, kde začínaly změny. Tato Manta měla třetí dveře ve splývavé zádi, podobně jako velké reprezentativní kupé Opel Monza nebo Opel Calibra. Zájemce o tento model si mohl vybrat z nabídky výbav a motorů shodné s klasickým kupé až na nejsilnější motor.

V roce 1982 prošla Manta lehkým faceliftem, dostala nové motory 1,8 l a 2,0 l a 5ti-stupňovou převodovku, ale hlavně zrodila se ta neúžasnější a nejvýkonnější Manta, jaká se kdy vyráběla – přišla Manta 400.

Manta 400 již neměla příliš společného s původní Mantou co se mechanických částí týče. Poháněl ji vodou chlazený čtyřválec o objemu 2,4 l a výkonu 106 kW (144k). S tímto motorem Manta zrychlovala z 0 na 100km/h za 7,5 s a dosahovala maximální rychlosti 215 km/h. Její soutěžní verze byla prakticky shodná se soutěžní verzí Ascony 400, se kterou získal populární soutěžák Walter Röhrl v roce 1982 titul mistra světa v Rallye. Manta nahradila v soutěžích Asconu od roku 1983. Motor soutěžní verze měl výkon 202 kW a Manta s ním dosáhla pozoruhodnou řádku soutěžních úspěchů.

Za zmínku stojí britské protějšky Manty A a Manty B, které vyráběl Vauxhall, jenž také patří do koncernu GM. Proti Mantě A stál Vauxhall Firenza, ale ten měl s Mantou společné jen základní rysy a jinak to byl zcela odlišný automobil. Zatímco Vauxhall Cavalier GL a GLS byl britskou verzí Manty B a odlišoval se od ní jen hladkou maskou, na níž chyběly dvě štěrbiny nad nárazníkem a měl také jinou nabídku motorů. Oba Vauxhally by si jistě zasloužily samostatný článek, zvláště pak Firenza.

Opel Manty B se vyráběl mezi lety 1975 až 1988 a počet vyrobených vozů dosáhl čísla 742 140. Opel chtěl vytvořit sportovní rodinné kupé, ale skutečnou pověst Manty vytvořili mladí řidiči v Německu, kteří si nemohli dovolit drahá sportovní auta, a na svých miláčcích prováděli různé úpravy, od přídavných světlometů a spoilerů zlepšujících vzhled až po úpravy podvozku, zvyšování výkonu nebo dokonce i výměnu motoru za silnější. Díky tomu jsou například v Německu k vidění Manty s třílitrovými šestiválci s Opelu Monza nebo dvoulitrovým turbem z Calibry. Úpravám se nevyhnul většinou ani interiér, v němž se vymění původní sedadla za sportovní,stejně tak i volant a hlavice řadící páky a někteří majitelé vyměňují palubní přístroje za digitální z Opelu Kadett.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byly natočeny dva filmy, v nichž Manta hraje hlavní roli a jsou plné automobilových honiček. V prvním, který se jmenuje ¨Manta Manta¨ je k vidění Manta Mantzel Macho od německé firmy Mantzel Opel Tuning, která je spíše jen siluetou původní Manty díky skutečně velmi širokým blatníkům a přepracované přídi. Druhým snímkem na téma Manta je ¨Manta film¨, ve které se prohání Manta přestavěná na kabriolet nebo také pick-up, ale největším úletem je šestikolová Manta, jenž má dvě řiditelné přední nápravy podobně jako vůz Formule 1 ze sedmdesátých let Tyrell Ford P 034 nebo automobil snů z Velké Británie Panther Six.

Manta se v České Republice dá pořídit za cenu do 50 tisíc korun, jsou to většinou kusy dovezené z Německa nebo Nizozemska a nízké ceně odpovídá většinou i špatný stav automobilu. Cena vozu ve špičkovém stavu se může vyšplhat až k hranici 100 tisíc korun. Člověk, který se rozhodne pro koupi Manty, získá za své peníze automobil, jenž pomohl automobilce Opel zbavit se pověsti výrobce nudných rodinných vozů, získal pro ni četná vítězství v automobilových soutěžích a stal se legendou podobně jako Ford Capri, který byl největším impulsem pro spuštění její sériové výroby.

Technické údaje

Čtyř až pětimístný automobil se samonosnou dvoudveřovou karoserií typu kupé. Motor vpředu poháněná zadní kola. Přední kola nezávisle zavěšená na příčných lichoběžníkových polonápravách, zadní tuhá náprava zavěšena na suvných podélných ramenech (Manta A) nebo zadní tuhá náprava s krátkou suvnou troubou (Manta B) v obou případech zadní náprava příčně ustavena panhardskou tyčí. Provozní brzdy kapalinové dvouokruhové s posilovačem, vpředu kotoučové a vzadu bubnové.

Manta A

Motory:
Kapalinou chlazené řadové čtyřválce s rozvodem OHC kromě 1,2 l který měl OHV
Objem: 1196 ccm, 1584 ccm, 1584 ccm, 1897 ccm, 1897 ccm
Výkon: 44kW(60k), 50kW(68k), 59kW(80k), 66kW(90k), 77kW(105k)
Maximální rychlost: 145km/h, 154km/h, 164km/h, 170km/h, 188km/h
Převodovky: Čtyřstupňová manuální a na přání dodávána třístupňová samočinná
Hmotnost: 950 kg až 970 kg
Rozměry: Rozchod – 1331/1320 mm, rozvor – 2430 mm, vnější rozměry – 4343 * 1632 * 1355 mm

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Manta B

Motory:
Kapalinou chlazené řadové čtyřválce s rozvodem OHC kromě 1,2 l který měl OHV. V přehledu jsou uvedeny vybrané motory pro modelový rok 1979.
Objem: 1196 ccm, 1584 ccm, 1897 ccm, 1979 ccm, 1979 ccm
Výkon: 44kW(60k), 44kW(60k), 55kW(75k), 66kW(90k), 81kW(110k)
Maximální rychlost: 147km/h, 150km/h, 163km/h, 173km/h, 187km/h
Převodovky: Čtyřstupňová manuální, na přání třístupňová samočinná a od roku 1982 pětistupňová manuální převodovka
Hmotnost: 960 kg až 1020 kg
Rozměry: Rozchod – 1375 mm, rozvor – 2518 mm, vnější rozměry – 4455 * 1670 * 1325 mm

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Test ojetiny Mini One: Britské retro úžasně jezdí, trápí jej ale motory

Ojetina: Mini One

Druhá generace hatchbacku mini se začala nabízet před jedenácti roky. Dnes ji v nabídce bazarů naleznete za ceny od 120 tisíc korun. Na co si dát pozor?

21.  10.  2017 | David Rusol | 3 příspěvky
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků