Opel GT: Evropská Corvetta

Když Opel vystavil na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1965 studii malého sportovního vozu nazvanou Opel GT, bylo to pro všechny velké překvapení, protože Opel dosud vyráběl jen pohodlné rodinné automobily, a tak nikdo ani nečekal, že by mohla být spuštěna sériová výroba.
Opel GT: Evropská Corvetta
Ale ve stylistickém středisku firmy Opel pracoval na studii levného sportovního vozu tým návrhářů vedený Charlesem M. Jordanem již od roku 1962. Měl to být dvoumístný sportovní automobil s motorem vpředu a poháněnou zadní nápravou, který by využíval současnou mechaniku již vyráběných typů.

Ke spuštění sériové výroby, však došlo až v roce 1968, tedy celé tři roky po představení původní studie. Automobilka měla potíže s výrobou zcela nové karoserie, její výroby se nakonec po dohodě s mateřským závodem ujaly dvě francouzské karosárny. První z nich, karosárna Chausson se zabývala lisováním a svařováním a karosárna Brisonneau et Lotz prováděla lakování, čalounění a montáž kompletní výbavy.

V roce 1968 se představil na autosalonu ve Frankfurtu Opel GT 1100 a Opel GT 1900. Na karoserii sériového modelu byla vidět inspirace koncernovým Chevroletem Corvette C3, který se představil ve stejném roce jako GT. Jeho dlouhé přídi dominovaly výklopné světlomety, které se při rozsvícení otáčely kolem své podélné osy, na zádi našly své místo čtyři kulatá světla, stejně jako u Corvetty, a dalším podobným rysem bylo chybějící víko zavazadlového prostoru, který byl za sedadly, místo něj zde byl chromovaný uzávěr nádrže ve tvaru znaku firmy Opel. Výrazným stylistickým prvkem byly poměrně velké dveře, které zasahovaly až do střechy. V interiéru zaujal tříramenný sportovní volant, palubní deska s pěti kruhovými přístroji, která přecházela do středového tunelu, na němž byla řadící páka, ruční brzda a zvláštní páka určená k ovládání výklopných světlometů. Za sedadly, s dosti vysokými opěradly, byl zavazadlový prostor, za ním palivová nádrž a rezervní kolo.

Jízdní vlastnosti byly na svou dobu vynikající. Na silnicích s kvalitním povrchem se Opel GT choval neutrálně a rychlé projíždění zatáček nebylo díky hřebenovému řízení problémem. Na silnici s nekvalitním povrchem se brzy dostavily nedostatky zadní tuhé nápravy.

V roce 1969 se na frankfurtském autosalonu představil prototyp Opel Aero GT, který měl stejně jako jeho větší příbuzný z USA Chevrolet Corvette odnímatelný střešní díl a za sedadly ochranný oblouk. Tento model se bohužel nedostal do sériové výroby, i když byl všeobecně považován za velmi elegantní a zdařilou variantu sériového Opelu GT. V letech 1969 až 1970 vznikly pouze tři prototypy tohoto nádherného vozu.

V roce 1970 skončila výroba slabšího a levnějšího Opelu GT 1100, který nebyl příliš úspěšný a bylo vyrobeno pouze 3573 kusů tohoto modelu. Automobilka jej nahradila typem GT/J, což byla zjednodušená verze modelu GT 1900. Model GT/J se vyznačoval matně černými nárazníky a dalšími díly, které byly na dražším GT 1900 chromovány. Také v interiéru byla chudší výbava, jako například gumové koberce místo textilních. Zvenku se dal lehce identifikovat nejen podle černých nárazníků, ale i podle dvou černých proužků na bocích, ve kterých bylo přede dveřmi vepsáno jeho typové označení GT/J. Tento model byl určen mladým začínajícím řidičům, kteří neměli na drahá sportovní auta a jeho cena byla dokonce nižší než předchozího typu GT 1100.

Opel GT svým vzhledem a svými výkony zaujal i některé úpravce, kteří se zabývali automobilovým sportem, ale na to, aby se z něj stal opravdový závodní stroj, potřeboval příliš mnoho úprav. Nesmíme totiž zapomínat, že jeho podvozek sloužil původně rodinnému Kadettu a jeho motor stejně zaměřenému Rekordu. V Německu jej celkem úspěšně nasazoval do závodů současný dvorní ladič automobilky Opel Klaus Steinmetz. Ve Francii jej v soutěžní úpravě používal Henri Greder, který se s ním účastnil v roce 1970 Rallye Monte Carlo, avšak pro havárii nedojel. Dalšími zástupci Francie byly Jean Ragnotti, který Opel GT v úpravě pro skupinu 4 úspěšně používal nejen při soutěžích, ale i na okruzích. S Opelem GT se účastnila okruhového mistrovství Francie také Marie-Claude Beaumontová, která v roce 1970 získala třetí místo. V Itálii se úpravami a závoděním s Opelem GT zabýval Virgilio Conrero, jehož vozy s motory vyladěnými až na 210 koní byly důstojnou konkurencí i pro vozy Porsche, ale závody většinou nedokončily pro technickou závadu.

V roce 1972 byl na základě Opelu GT postaven rekordní automobil se vznětovým motorem. Tento motor o objemu 2,1litru měl turbodmychadlo a byla to vývojová verze, která měla být použita pro Opel Rekord. V červnu 1972 získal Opel GT Diesel dva světové rekordy a třináct mezinárodních rekordů.

Výroba Opelu GT skončila po pěti letech, a to ze dvou hlavních důvodů. Prvním z nich bylo to, že nesplňoval zpřísněné bezpečnostní a emisní předpisy v USA, kam se vyváželo přes 60% vyrobených vozů. Druhým důvodem bylo převzetí obou francouzských karosáren automobilkou Renault. A tak, když se Opel GT přestal v roce 1973 vyrábět měl na svém kontě 103 463 kusů včetně neúspěšného GT 1100.

Opel GT byl v Německu tak oblíbený, že v roce 1994 začal Horst Keinath, úpravce vozů Opel, vyrábět jeho repliku na základě Opelu Astra, která se jmenovala Keinath GT. Tato replika, však byla o něco větší než původní GT a v některých detailech upravená. Horst Keinath se nechal inspirovat Opelem GT také při výrobě svého dalšího výtvoru, jenž pojmenoval Opel Keinath GTR. Tento roadster připomíná GT již jen svou dlouhou přídí a řešením zádě, ale jeho největší lahůdkou je skládací střecha, podobná jako u Mercedesu SLK nebo Peugeot 206 CC.

Po ukončení výroby Opelu GT nebyl ve výrobním programu mateřské firmy podobně laděný vůz až do příchodu ryze sportovního Opel Speedster, tedy téměř celých třicet let. Ale to už je zase jiná kapitola.

Technické údaje:

Dvoumístný sportovní vůz s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Přední kola zavěšena na lichoběžníkových polonápravách odpružených příčným listovým perem. Zadní náprava tuhá, odpružená vinutými pružinami. Vpředu kotoučové, vzadu bubnové brzdy. Řízení hřebenové.

GT 1100 – Čtyřválec, 1078 ccm, OHV, 44 kW (60k) při 5200 ot/min, točivý moment 83 N.m. při 4400 ot/min, čtyřstupňová přímo řazená převodovka, pohotovostní hmotnost 860 kg, maximální rychlost 155 km/hod, zrychlení z 0 na 100 km/hod – 16,5s, spotřeba paliva 11 litrů na 100 km.

GT 1900 – Čtyřválec, 1897 ccm, OHC, 66 kW (90k) při 5100 ot/min, točivý moment 146 N.m.při 2800 ot/min, čtyřstupňová přímo řazená (jiné odstupňování), třístupňová samočinná, pohotovostní hmotnost 960 kg (980 kg se samočinnou převodovkou), maximální rychlost 185 km/hod (177 km/hod), zrychlení z 0 na 100 km/hod – 11,5s (14,5s), spotřeba paliva 12-14 litrů na 100 km.

Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

10.  12.  2017 | David Rusol | 29 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Minitest Renault Espace 1.8 TCe

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 13 příspěvků
TEST Volkswagen Polo 1.0 TSI Highline – Golfův revír

Volkswagen Polo 1.0 TSI

Segment malých vozů pomalu dorůstá modely nižší střední třídy. Nový Volkswagen Polo je toho důkazem, z vyšších tříd si navíc půjčil i několik užitečných technologií.

7.  12.  2017 | Jan Mička | 30 příspěvků