V Ženevě představí Opel koncept kupé s klasickým označením GT. To použil v minulosti už třikrát. Nejznámější je pochopitelně nejstarší lidový sporťák s tvary, které uchvacují i po půlstoletí.
Kapitoly článku:
Jeden z nejhezčích modelů značky, která auta vyrábí už neuvěřitelných 118 let a patří tak k nejstarším dosud existujícím vůbec, se představil jako studie, stylistické cvičení. Vývoj od prvních skic a modelů trval tři léta, od podzimu roku 1962, vedl jej Charles M. Jordan. Makety se ofukovaly i v aerodynamickém tunelu.
Experimental GT
Experimental GT vyvolal ve Frankfurtu 1965 doslova senzaci kombinací svých jemných a ostrých tvarů, nic podobného dosud předtím u Opelu nepostavili. Prototyp měl ale ještě hranaté výklopné hlavní světlomety a odlišnou záď. Následně se podíval i na autosalony do Paříže, Turína, Ženevy a New Yorku. Všude se setkal s obrovským zájmem odborníků i laiků, takže nevyrábět by ho byla rozhodně škoda. Potenciál odbytu hlavně za oceánem měl velký a mohl značně posílit v té době nevýraznou image Opelu...
Vývoj malého sportovního vozu trval celých šest let. Prototyp Experimental GT (1965) naznačoval tvary sériového modelu, ale lišil se přídí i zádí
Do série zamířil 4113 mm dlouhý, 1580 mm široký a jen 1225 mm nízký dvoumístný sportovní blesk klasické koncepce, tedy se zadním pohonem v roce 1968, představil se v září na IAA. Vnější tvary designér Erhard Schnell ještě více uhladil, stvořil tak doslova veledílo. Ze všeho nejvíce připomínalo zmenšenou koncernovou Corvettu C3, Schnell se nechal inspirovat lahví jistého amerického nealkoholického nápoje.
Tomu předcházely další testy ve stuttgartském větrném tunelu, které vyústily v typický „kachní ocas“, tedy záď s výraznou odtokovou hranou a čtyřmi kulatými reflektory. Funkční vzorky proháněli zkušební jezdci po Nordschleife.
Dva motory
Motory byly umístěny vpředu podélně, ale až za nápravou, aby těžiště leželo co nejníže. Základní pohonnou jednotkou pro GT 1100 byl řadový čtyřválec OHV s objemem 1078 cm3 a výkonem 44 kW (60 k) v 5200 otáčkách spojený se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou. Točivý moment vrcholil 83 N.m/4400 min-1. Tento model se nabízel pouze v Evropě.
Kupé klasické koncepce poháněly dva čtyřválce 1,1 a 1.9 l. Karoserie vynikala širokými velkými dveřmi, šterbiny sloužily jako vstupy vzduchu
Většina kupujících včetně těch na starém kontinentu si však vybrala volitelný větší agregát 1897 cm3 s vačkou v hlavě, tedy OHC, 66 kW (90 k)/5100 min-1 a 146 N.m/2800 min-1. Podle SAE dávaly 50, respektive 76 kW a oba využívaly spádového karburátoru Solex. Proto měly mimochodem vyboulenou kapotu. Ten silnější z Rekordu C se dal koupit navíc i s třístupňovým automatem, vozy s ním a manuálem zrychlovaly z nuly na stovku za 11,5 s, jely 185 km/h, čímž překonaly bez problémů třeba čtyřválcové Porsche 912. Novináři při silničních testech v motoristických časopisech dosáhli ještě o dost lepší hodnoty: 10,8 s.
Design vozu byl dílem Erharda Schnella. Na dobových černobílých fotografiích nesměly chybět modelky
Spolykaly mimochodem 12-14 l benzinu na 100 km. Slabší jedenáctistovky se sice spokojily s 10-11 litry, ale byly o dost pomalejší, konkrétně o výrazných 5,7 s v akceleraci a 30 km/h v maximální rychlosti. U devatenáctistovek s automaty továrna uváděla 14,5 s a 177 km/h. Palivová nádrž s objemem 58 l a centrálně pod zadním oknem umístěným chromovaným hrdlem ve tvaru blesku zcela postačovala oběma...
S kulatýma očima
Podvozek měl rozvor 2415 mm. Přední zavěšení používalo dvojitá lichoběžníková ramena (ve tvaru písmene A) a spodní příčné listové pero, zadní klasická tuhá náprava měla vinuté pružiny. Hřebenové řízení ještě posilovač postrádalo, brzy jej měly, kotouče bychom našli ale pouze vpředu. Výklopná hlavní světla musela být do série překonstruována, ovládala se ručně pákou na středové konzole vedle řazení.
Asi nejcharakterističtějším prvkem Opelu GT byly výklopné kulaté přední světlomety. Stejný tvar respektovaly i dálkové a koncové reflektory
Byla kulatá a otáčela se o 180 stupňů z vnitřku vozu kolem podélné osy proti směru hodinových ručiček. Bezpečnostní předpisy nebyly ani tehdy jen tak pro legraci... Dole pod nárazníkem bychom našli dvojici dálkových reflektorů s halogenovými žárovkami (experimentální prototyp je neměl), nad ním naopak dvojici větracích štěrbin.
Francouzská spolupráce
Auta podle provedení vážila od 845 do 980 kg. Jejich samonosné karoserie se součinitelem odporu vzduchu 0,39 lisoval a svařoval francouzský Chausson v Gennevilliers na předměstí Paříže. Lakovaly se u Brisonneau et Lotz v Creilu ležícím cca 60 km severně od metropole nad Seinou, tam také dovnitř zamířila kompletní výbava včetně čalounění. U Karmanna v Osnabrücku bylo bohužel plno, Němci museli nabídku odmítnout.
„Svatba“ s poháněcím ústrojím a finální montáž probíhala u Opelu v Bochumi vedle Kadettů B, se kterými sportovní auta sdílela základní motor, některé podvozkové skupiny a konstrukční prvky, ale přímo odvozena z cestovního modelu nižší střední třídy nebyla...
Dvoumístný kokpit jasně prozrazoval sportovní ambice, i když GT 1100 byla poněkud slabá. Silnější vozy s motorem 1,9 l dokonce závodily
Gétéčko zcela postrádalo klasický zavazadelník, za dvojicí sklopných sedadel byla pouze větší odkládací polička. V zádi se nacházelo náhradní kolo a nářadí včetně zvedáku. Kabina byla ale docela prostorná, bez problémů se dovnitř vešel i více než 1,83 m vysoký řidič, což u takto nízkého auta představuje trochu problém i v dnešní době (autor článku měří přesně tolik). Případné spolujezdkyně měly dost místa pro nohy. Do vozů se i dobře nastupovalo, protože široké dveře zasahovaly až do střechy. Kokpit prozrazoval sportovní zaměření pěticí kruhových „budíků“ i tříramenným volantem. V zatáčkách na kvalitním asfaltu se skutečně nenechalo kupé zahanbit, horší povrch však donutil zadní tuhou nápravu ukázat své limity velmi brzy...
Pro různé trhy
V USA se Opel GT prodával u dealerů Buicku. Během svého života prodělal několik decentních změn, třeba první modely, které se ještě stavěly víceméně ručně, měly dělené přední nárazníky. Od října 1968 do konce téhož roku jich vyjelo jen 550, následující sezónu ovšem GT zaznamenal rekord: 35 tisíc vyrobených aut, ten už se mu nikdy překonat nepodařilo. Opel, tehdy lídr domácího trhu se zhruba 40% podílem (!) používal reklamní slogan „Jen létání je krásnější.“ Německé ceny začínaly na 10.800 markách za GT 1100, GT 1900 stály 11.880 DM.
Na oficiálních reklamních fotografiích automobilka zdůrazňovala nízkou příď. Žlutý a červený vůz modelu 1973 představují specifikaci pro USA
Na některých trzích se prodávaly vozy se samosvorným diferenciálem, osvětlením motorového prostoru a vyhřívaným zadním oknem, většina tyto prvky ale postrádala. Bezpečnostní pásy představovaly standard. V roce 1971 Opel snížil u devatenáctistovek kvůli emisím kompresní poměr, takže výkon klesl u zámořských modelů na 62 kW (84 koní), navíc podle SAE, takže byl posazen ve skutečnosti ještě níže.