Opel Astra GTC 2.0T: nadaný krasavec (velký test)

Interiér je u třídvéřového modelu vyveden stejně jako u pětidvířka, proto vás pro podrobnější popis odkáži na náš první test. Přesto si neodpustím jednu poznámku – zatímco kolega Broža si stěžoval, že interiér Astry na něj působí chladně, já bych se v tomto směru přikláněl spíše k pozitivnímu hodnocení. Když jsem kdysi viděl první fotografie nové Astry, působil na mě interiér vozu také trochu nepovedeně a rozhodně ne přátelsky. V reálu ve mě ale vždy vyvolával příjemné pocity. Těžko říci, zda to bylo příjemnými materiály, kombinací dobře šitá sedačka (opravdu bohatě dimenzovaná, s měkčími výplněmi a velmi dobrým bočním vedením) - perfektní volant (malý průměr, tlustý věnec, obšitý perforovanou kůží), nebo prostě tím, že spíš postrádá nápad než že by byl vyloženě ošklivý, ale vnitřek Astry mi naživo vždy sedl a cítil jsem se v něm velice příjemně.

Čím mě však gétécéčko opravdu překvapilo, byl vnitřní prostor. Dostatek místa pro cestující vpředu se dal očekávat – velké dveře, do všech směrů široce nastavitelná sedadla a rozumný rozsah nastavení volantu dával dostatek prostředků k tomu, aby si zde místo bez problémů našel stopadesáticentimetrový i dvoumetrový řidič. Vzhledem k danému počtu dveří a opticky ostře klesající střeše jsem se však bál, že GTC bude jen dalším „třídvéřovým kompaktem pro dva“. Jaké však bylo mé překvapení, když se do vozu bez problémů nasoukali čtyři dospělí lidé a žádným utrpením nebylo ani když jsem si se svými dvěma metry živé výšky sedl sám za sebe. Pro kolena i hlavu bylo místa akorát a určitě bych takto přestál i delší jízdu. Jistě, toto dnes umí i jiné kompakty, třeba Ford Focus, ale žádný z nich na první pohled nevypadá jako kupé, u kterého je šumafuk, kolik zůstane místa vzadu. GTC tak vypadá a přesto je v interiéru místa na rozdávání.

Astra přesto neumí zázraky a „sportovní daň“ si vybere v zavazadlovém prostoru. Do očí bijící je především hodně vysoká nakládací hrana, která z kufu gétécéčka dělá spíše pojízdný bazén než zavazadlový prostor. Když si k tomu přidám mohutný nárazník, může být pro méně vzrostlé trochu problematické dostat se ke všem drobnostem uloženým do takového kufru. Inu, přednost zde dostala torzní tuhost karoserie a já se za to na konstruktéry Opelu nezlobím, tohle auto si snad nikdo nekoupí na převážení dlaždiček z Bauhausu.

Řečí čísel zanechá kufr Astry podobný dojem – objem 340 litrů v základním uspořádání a 1070 litrů po sklopení zadních sedadel je hodnota průměrná až podprůměrná. Navíc nesklopné sedáky nechávají v v zavazadlovém prostoru po sklopení zadních opěradel menší schod a ložná plocha má daleko k tomu, aby se dala nazvat rovnou. Pro toto ale Astra GTC vážně stvořena nebylo a naivní by byl ten, kdo by čekal něco jiného. Vůz umí zaujmout úplně jinými přednostmi, o čemž budou pojednávat následující kapitoly.

První předností vozu je cena. Já vím, 710 900 Kč za základní provedení modelu GTC 2,0T Sport nezní příliš libě, ale ve srovnání s konkurencí je to cena velmi slušná. Základní výbava vozu obsahuje mj. čtyři airbagy, ABS, dálkové centrální zamykání, elektrické ovládání oken, manuální klimatizaci, ESP, sportovní sedadla a volant, sportovní snížený podvozek, rádio s CD přehrávačem, 17“ alu kola a několik dalších drobností typu hliníkové dekory v interiéru, odkládací prostory navíc apod. Výbava je to myslím zcela dostatečná a z příplatkových prvků bych jistojistě volil pouze adaptivní podvozek IDSplus za 33 000 Kč, o němž bude řeč níže.