Opel Agila 1,0i 12V: nenáročný pracant (test ojetiny)

Opel ví, jak nešlápnout vedle. Počká, až nějaká automobilka ověří na trhu svůj nový model, a pak se jí nabídne, že jí pomůže při vývoji nové generace, která se následně bude vyrábět i pod značkou Opel. Roku 2000 takto vznikly užitkový Opel Movano (alias Renault Master) a Opel Agila (alias Suzuki Wagon R+). A právě o Agile si dne něco povíme.
Opel Agila 1,0i 12V: nenáročný pracant (test ojetiny)
Seznam kapitol
  1. Slovo na úvod, Exteriér, Interiér
  2. Jízda s Agilou, Srovnání s konkurencí, Zhodnocení, Očima odborníků

Opel Agila jen stěží hledá konkurenta. Ne snad, že by byla dokonalá, ale jednoduše proto, že žádné podobné vozidlo na evropském trhu ojetin nefiguruje. Až tedy na Suzuki Wagon R+, dvojče Agily, výsledek společného projektu Suzuki a Opelu. Ani jeden z těchto vozů, lišících se navzájem pouze v detailech, se však nevyráběl ve své domovině. Agila byla produkována v polských Gliwicích a Wagon R+ sjížděl z linek maďarského závodu Suzuki v Ostřihomi.

Konstrukce atypické, vysoké, úzké a hranaté karosérie vychází z v Japonsku oblíbeného sektoru tzv. mikrovanů, tedy relativně prostorných vozidel postavených vzhledem k tamním podmínkám s ohledem na minimalizaci vnějších rozměrů. Jde o čtyř, od roku 2003 pak pětimístné malé vozy s jednoprostorovou samonosnou karosérií. Vůz Suzuki Wagon má zejména na japonském trhu dlouhou tradici, není proto divu, že společný projekt Agila/Wagon R+ vychází ve značné míře z jeho předchozích generací. První Wagon R vznikl roku 1993 a modernizován byl o čtyři roky později. Z tohoto vozu obě dvojčata vychází, Opel k jejich vývoji přispěl zejména optimalizací mechanických skupin a zavedením někzerých moderních technologií. Agila se nabízela s tříválcem 1,0i 12V/43 kW a čtyřválcem 1,2i 16V/55 kW, oběma převzatými z Corsy a náležejícími do rodiny Ecotec. Wagon R+ měl v Evropě výhradně čtyřválec Suzuki 1,3i 16V/56 kW (od r. 2003 63 kW), zatímco v Japonsku se do něj instaloval i menší „litr“, který dával 51 kW a v přeplňované verzi až 73 kW. Naším standardním testem prošel vůz Opel Agila 1,0i 12V z roku 2003 v základní výbavě.

Základní specifikace testovaného vozu:

Opel Agila 1,0i 12V
Cena: 145 000 Kč
Rok výroby: 2003
Najeto: 90 000 km
Výbava: 1x airbag, rádio s repro a CD, imobilizér, alarm
Další záznamy: koupeno nové v ČR, 1. majitel

Exteriér

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Design Agily není příliš zasažen snahou zalíbit se a je střižen čistě „krabivovitě“. Vysoká karosérie má velkou zasklenou plochu a vzhledem k požadavkům na co nejprostornější interiér i poměrně strmé čelní sklo. Malá okénka za sloupky C pak vůz spíše opticky odlehčují, než by zlepšovala výhled z něj. K výbornému rozhledu kolem vozu přispívá nejen prosklená plocha a vyšší posaz, ale také rozměrná vnější zpětná zrcátka. Ve 21. století by však asi jen málokdo tušil, že může vzniknout vůz, který zrcátka nemá nastavitelná zevnitř. Alespoň obyčejné lanovody měl již Favorit skoro před dvaceti lety. U Agily v základní výbavě musíte holt stáhnout okna a prsty nastavit skla zrcátek do požadovaného úhlu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Velké nelakované nárazníky sice nepůsobí příliš exkluzivně, ale nejsou na nich tolik vidět drobné pozdravy městského provozu, pro nějž je Agila přece jen určena především. Velké čelní reflektory mají společnou parabolu pro potkávací i dálková světla, ve své horní hraně skrývají blinkry. Zadní sdružená světla jsou orientována vertikálně, takže neomezují vstup do zavazadlového prostoru. Ten je přístupný vzhůru výklopným víkem.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Agila, stejně jako bratrské Suzuki Wagon R+, vjela do modelového roku 2003 po dílčích úpravách. Přední světlomety dostaly například moderní čiré kryty, detailně byl pozměněn exteriér vozu, ale nejdůležitějším vylepšením byla jistě úprava zadních sedadel, díky níž se z dosud čtyřmístného vozu stal automobil pětimístný. Nově přibyvší prostřední cestující má kromě bezpečnostního pásu k dispozici i vlastní hlavovou opěrku, možnost přepravy pěti pasažérů ještě dále zvyšuje užitnou hodnotu tohoto vozu. V roce 2003 byly také modernizovány oba zážehové motory, kterým technologie Twinport nepatrně snížila spotřebu. Přes mateřský koncern General Motors, který tehdy úžeji spolupracoval s automobilkou Fiat, se pod kapotu Agily v tomto roce dostal i velmi povedený vznětový motor 1,3 CDTI/51 kW se vstřikováním Common-Rail.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Nárazovým zkouškám Euro NCAP ani jedno z dvojčat nebylo vystaveno.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Interiér

Silnou stránkou Agily je přístup do interiéru. Všechny dveře jsou neobvykle rozměrné, zejména na výšku. Sedadla jsou navíc výrazně výše, než jak jsme u běžných osobních vozů zvyklí. Nastupování a vystupování z vozu je proto velmi pohodlné, a to i pro starší cestující nebo osoby s omezenou schopností pohybu. Zadní sedadla jsou navíc umístěna o nějakých dalších deset centimetrů výš než ta přední, což ocení zejména děti.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
 
Přední sedadla mají sice krátké sedáky a opěradla bez bočního vedení, ale zato dostatečně tuhé polštáře, díky nimž je cestování i na delší trasy příjemné. Čalounění interiéru odolným textilem však u zkoušeného vozu nevydrželo v prostoru levého zadního sedadla. Zdá se, že zde předchozímu majiteli vytekla nějaká žíravina, která porušila jeho povrch a zapříčinila drolení molytanové výplně. Jinak je vzadu nadprůměrně mnoho místa, a to zejména na výšku a pro kolena. Cestující jsou zde omezeni jen malou šířkou interiéru.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Volant zkoušeného vozu ukrýval jeden z mála přítomných moderních systémů: airbag. Věnec volantu je tlustý a dobře se drží, houkačka se ovládá jen dvěma malými tlačítky na kraji jeho středu. Přístrojovému štítu dominuje velký tachometr, po stranách je doplněn teploměrem chladicí kapaliny, palivoměrem a nezbytnými kontrolkami včetně rezervy, jejíž světlo při prázdnící se nádrži začne „po opelovsku“ blikat. Pod levým výdechem ventilace se nachází typicky opelovský otočný spínač vnějšího osvětlení, kombinovaný rovněž po opelovsku s nemotorným spínačem vnitřního osvětlení, dále pak knoflíky zadní mlhovky a regulace sklonu světlometů.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Na středovém panelu jsou neuzavíratelné výdechy topení, mezi nimi tlačítko varovného osvětlení, nad nimi pak odkládací polička, u vybavenějších verzí nahrazena „kapličkou“ s hodinami. Tři otočné ovladače ventilace a topení už asi nemohou být ani jednodušší a účelnější, pod nimi je táhlo vnitřní cirkulace vzduchu. Ještě níže ve zkoušeném voze trůnilo autorádio Blaupunkt s přehrávačem CD. Bůh však ví, kdo jej zapojoval, protože na každé výraznější nerovnosti se vypnulo, po vyjmutí klíčku ze zapalování se navíc resetovala paměť uložených stanic.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Před spolujezdcem je malá výklopná schránka (nad ní je prostor pro druhý airbag), pod celou palubní deskou se pak táhne otevřená police. Odkládacích prostor je v interiéru neuvěřitelné množství. Jsou všude: ve všech dveřích, nad palubní deskou, pod ní, před řadicí páku uložíte dva kelímky s nápoji a do prohlubní pod předními sedadly třeba notebook. Malá schránka je i pod rádiem, další ještě níže, místo popelníku. Ta je však skloněná z kopce, takže vám v ní nic nebude držet. Podstatně praktičtější jsou odkládací schránky dole na vnější straně předních sedadel.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Další kapitolou je variabilita zavazadlového prostoru, jako jeden z mála moderních vozů nabízí Agila například praktickou lůžkovou úpravu poměrně pohodlných sedadel potažených odolným materiálem. Zavazadlový prostor má základní objem uspokojivých 240 litrů, po sklopení zadních opěradel na sedák je však k dispozici víc než 1 250 litrů! Jeho rozměrné, vzhůru výklopné víko zabírá většinu plochy zadního čela, a nabízí tak výborný přístup k zavazadlům. Po stranách zavazadlového prostoru za podběhy zadních kol jsou pružnými síťkami chráněné kapsy.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Slovo na úvod, Exteriér, Interiér
  2. Jízda s Agilou, Srovnání s konkurencí, Zhodnocení, Očima odborníků
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

včera | David Rusol | 28 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Minitest Renault Espace 1.8 TCe

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 12 příspěvků
TEST Volkswagen Polo 1.0 TSI Highline – Golfův revír

Volkswagen Polo 1.0 TSI

Segment malých vozů pomalu dorůstá modely nižší střední třídy. Nový Volkswagen Polo je toho důkazem, z vyšších tříd si navíc půjčil i několik užitečných technologií.

7.  12.  2017 | Jan Mička | 30 příspěvků