Kapitoly článku:
Se Škodou Citigo se značka poprvé vypravila do segmentu minivozů. A vstup to byl úspěšný - ještě teď si vzpomínáme, jak si v roce 2012 i u konkurence libovali, že Škodovka vzbudila zájem o jinak zapomenutý segment. Ano, skokově stoupl zájem například o kolínská trojčata.
A to přitom malá škodovka nevsadila zrovna na nejkrásnější vzhled. Jestli můžeme příď ještě označit za originální, krabicovitá záď je už vysloveně fádní.
Po praktické stránce však citigo žádá překvapivě málo kompromisů - jak jsme se přesvědčili za volantem kousku z AAA Auto. Ten doposud ujel jen 31 tisíc kilometrů a nabízí se za 141 tisíc Kč. Byl přitom skvělou ukázkou toho, jak bohatou výbavu může minivůz poskytnout. Nechyběly vyhřívané sedačky, parkovací senzory, elektrická okna a zrcátka, ani přednárazový senzor.
Při pohledu dovnitř překvapí, jak je interiér široký, sedačky jsou slušné, stejně jako zpracování. Vše je sice vyrobeno výhradně z tvrdých plastů, u auta, které svého času startovalo na 180 tisících, nás to ale nijak neuráží. Vadily spíše detaily: přední opěradlo, které si po přístupu na zadní sedačky nepamatovalo polohu, nebo daleko umístěný bezpečnostní pás. Na obojí má ale odpověď pětidveřové provedení.
První zmiňovaná věc je navíc jednou ze součástí, na jejichž úpravy se výrobce v průběhu výroby zaměřil. Stejně jako například na chybějící světlo v zavazadelníku, ovládání okna spolujezdce od řidiče, nebo přidělání dvou šňůrek na plato zavazadelníku. Náš kus měl ještě původní řešení, kdy se kryt vyklopí nahoru a v poloze zůstane. Následně jej musíte opět sklopit. Praktické to není a nejednou jsme si na plato vzpomněli až při pohledu do zpětného zrcátka.
Mezi podobná levná řešení patří také třeba nečalouněný kufr náchylný na poškrábání nebo pouze výškově stavitelný volant - ani konkurence ale nenabízí více.
Kufr je na poměry kategorie nadprůměrný. Škoda chybějícího čalounění a plata bez zachycovacích provázků.
Zato jízdně je citigo suverén. Podvozek velmi slušně filtruje nerovnosti, auto navíc zůstává stabilní i ve vysokých rychlostech. Testovali jsme silnější verzi litru o výkonu 55 kilowattů, která se až do modernizace pojila s kratší verzí pětistupňové převodovky. Jednotka je relativně pružná už v nízkých otáčkách, při plynulé a klidné jízdě lze klidně držet otáčky i kolem dvou tisíc.
Pokud však nároky na dynamiku vzrostou, je potřeba podřadit a motor pořádně vytočit. Pak už se „provalí“ slabší odhlučnění, na litrový motor je ale zátah příjemný. Bohatě stačí i na dálniční cesty, kdy si jednotka vezme kolem šesti litrů naturalu. V příměstském provozu ale není problém jezdit i o litr až dva úsporněji.
A hojně kritizovaná převodovka? Při chodu na volnoběh se i u našeho vozu projevovalo klepání a občas obtížněji zařaditelný první stupeň. Bohužel je to daň za nákup jinak povedeného auta. Tak či tak je manuání převodovka asi největší chybou jinak příjemné malé Škodovky.
Verdikt:
Slušný vnitřní prostor, komfortní podvozek i schopný motor vytvořily kombinaci, která převyšuje očekávání většiny zájemců o minivůz. Škoda Citigo není bez kompromisů, pro většinu zájemců o jednoduché auto ale budou snesitelné. Bratislavské mini je totiž vyváží nízkými cenami, ale především nadprůměrnou spolehlivostí bez zásadních kvalitativních pochybení a nízkými náklady na údržbu.
Kompletní fotogalerii z testu vozu naleznete zde: