S modely ID. Buzz a ID. Buzz Cargo vstoupila automobilka do nové dimenze rodiny Bulli. Pětiletý vývoj zahrnoval mimořádně komplexní programy vývoje a testování. Na co všechno se nesmí zapomenou?
Vývoj nového modelu ID. Buzz dal osobní i užitkové divizi Volkswagenu pěkně zabrat. Platforma MEB pro elektrické vozy sice byla k dispozici, ale jinak automobilka stavěla úplně od začátku. Během vývoje využila zkušenosti, které za sedmdesát let historie modelu Bulli načerpala. Novinka totiž musí splňovat vysoké standardy osobní i užitkové verze a každá míří trochu jiným směrem. Je třeba uspokojit nejen současné majitele vozů Volkswagen, ale také podnítit příchod nových zájemců. Není divu, že od prototypu k sériovému vozu to trvalo pět let.
Jenže ono to není jen o autě samotném. V rámci projektu probíhala řada aktivit jako školení zaměstnanců a přizpůsobení výrobních linek. ID. Buzz je pro Volkswagen natolik důležitý, že se rozhodl o jeho cestě na veřejné silnice natočit působivý dokument, kde se podíváte do jinak nepřístupného zákulisí vývoje a montáže.
Od prvních skic se přechází k ručně vyrobenému prototypu, kde se ukáže, zda je možné veškerá konstrukční data a simulace přenést z virtuálního světa do reality. Tento náročný proces stojí za dosud nejlepším součinitelem odporu vzduchu řady Bulli (cx) 0,285. Potvrzení efektivně navržené koncepce lze ale prokázat pouze testováním.
ID. Buzz absolvoval po celé Evropě maraton komplexních a náročných testů za extrémních podmínek. Byl vystaven vysokým teplotám v suchém i vlhkém prostředí. Různým úrovním vlhkosti byl vystavěn také při tuhých mrazech.
Mezitím jezdil po cestách, které byly od zpevněných silnic hodně vzdálené. Tady vývojáři testovali pronikání prachu, vody, sněhu a ledu spárami do karoserie, které by mohlo později způsobovat problémy. To prověřilo také schopnosti podvozku, jemuž byl věnován program ve Skandinávii. ID. Buzz a ID. Buzz Cargo jsou pro vysoký jízdní komfort vybaveny víceprvkovou zadní nápravou s odděleným přenosem podélných a příčných sil.
Celková míra komfortu závisí od mnoha dílčích parametrů. Inženýři zkoumají odolnost materiálů, spolehlivost elektrických a elektronických funkcí, nastavení podvozku a chování vozu při rozjezdu, brzdění a změnách směru. To vše za různých úrovních adheze.
Zimní prostředí je rovněž ideální pro ověřování schopnosti vozu pracovat s provozními teplotami pohonné soustavy, prvků výbavy a interiéru. Například při simulacích v klimatické komoře nastavené na -20 °C musí zrcátko rozmrznout během třech minut.