Oběti a následky nehod (velké téma)

„Děsivý“ trest udělil soud v USA letos v lednu ženě, která v podnapilém stavu zabila při nehodě muže. Kromě pobytu za mřížemi musí u sebe stále nosit fotografii oběti, která je zachycena v rakvi. Blízcí zemřelého jsou spokojeni, řidičce se zdá trest krutý.
Oběti a následky nehod (velké téma)
Seznam kapitol
  1. Posttraumatické reakce po nehodách
  2. Rozhovor s MUDr. Martinem Hollým z Bohnic
  3. Rozhovor s Janem Sýkorou, účastníkem nehody
  4. Rozhovor s PhDr. Jiřím Seidlicem, psychologem

Poznámka redakce: Následující text je bez úprav přetištěn z tiskové zprávy Aralu.

Zavinit vážnou dopravní nehodu neznamená pouze zničené auto, končetiny v sádře, peněžní trest nebo několik let ve vazbě.

Trauma po nehodě

I navenek otrlé a pevné povahy se po nehodě psychicky sesypou jako domeček z karet. Pocity vraha a záblesky osudové vteřiny se budou vracet po zbytek života. Viníci a oběti nehod nekončí jen v rehabilitačních ústavech, ale často i u psychiatrů a psychologů. Dlahy, sádry a vystřelené airbagy vystřídají antidepresiva, výčitky, pocity tísně a neschopnosti. V horším případě utápění v alkoholu, ztráta rodiny, sebevražda. To by si měl uvědomit každý řidič, který si myslí, že je jeho plechové auto nedobytný hrad. Usmrcení nebo zranění při dopravní nehodě snižuje kvalitu života i životní úroveň – nejen osob samotných, ale i rodiny a blízkých.

„Účastník, ale i svědek dopravní nehody je vystaven riziku vzniku posttraumatické reakce, ze které se může postupně rozvinout posttraumatická stresová porucha výrazně snižující kvalitu života. Příznaky mohou být různé, od poruch soustředění, spánku, emoční lability, až ke stavům zmatenosti a závažným poruchám chování,“ říká šéf Centra krizové intervence bohnické psychiatrické léčebny Martin Hollý. Jeho oddělení vyhledávají jak přímí účastníci dopravných nehod, tak jejich blízcí.

Výzkum Evropské federace obětí nehod v silničním provozu v roce 1995 prokázal, že osoby zraněné při dopravní nehodě nebo jejich příbuzní trpí v následujících letech po nehodě ve 49 % nespavostí, v 55 % bolestmi hlavy a v 58 % všeobecnými zdravotními problémy. „Dokola si říkáte, muselo to takhle být? Proč právě já? Co kdybych se o minutu zpozdil? Přestal jsem si totálně věřit, stále o sobě pochybuju, mám zlé sny a předtuchy. Kvůli nehodě mě vlastně vyhodili i z práce a nakonec žena z domu,“ vzpomíná trpce na nehodu bývalý profesionální řidič Jan Sýkora. Dnes žije na ulici. Jeho náklaďák ukončil život mladého motocyklisty. Zaměstnavatel, rodina a nakonec ani on sám se s následky nehody, kterou z poloviny zavinil, nedokázal vyrovnat.

Strach za volantem

Výčet psychických poruch u viníků a obětí dále pokračuje přes odmítání společenského života a pohybu na veřejnosti, nechutenství, fobie, sexuální problémy, neschopnost plánování života. V 91 % nejsou příbuzní oběti nehody schopni mít radost ze života. Pro další představu nekončících „řetězců psychických poruch“ –  na silnicích zemí Evropské unie zahyne ročně více než 42 tisíc lidí. To jsou dva obrovské fotbalové stadiony. Dalších několik desítek tisíc lidí tvoří rodiny, blízcí, kolegové, přátelé… Zlepšení celého dopravního systému a použití všech známých strategií od prevence nehod přes redukci počtu zranění až po následnou péči jsou nutnou odpovědí na zmenšující se veřejnou akceptaci zranění u silničních nehod. „Falešný pocit sebejistoty a neohroženosti platí obecně u většiny řidičů až do okamžiku osobní účasti na dopravní nehodě. Čím mladší řidič s kratší praxí, tím má méně sebekritičnosti,“ říká dopravní psycholog Jiří Seidlic.

Řidiči, kteří se po kritické nehodě vrátí za volant, jezdí s větším strachem, reagují přísněji na silniční piráty, jsou sebekritičtější, obezřetnější a ostražitější. U profesionálních řidičů záleží ve velké míře na zaměstnavateli, zda jim umožní návrat do zaměstnání a následně do života.  „Nedávno jsem řešil případ mladého řidiče, kterému z nadjezdu dálnice skočila sebevražedkyně těsně před kabinu. Tahač ji doslova zmasakroval. Řidič byl úzkostný a ustrašený, ztrácel přiměřenou sebejistotu, měl pochybnosti o své práci. Po dohodě se zaměstnavatelem odešel na rok do neřidičské profese. Po roce se vrátil s pozitivním doporučením ke svému povolání“, říká Seidlic. Nedostatečná péče se podepíše na dalším životě oběti či viníka.

„Myslel jsem si, že si dám chvíli pauzu a až se vysvětlí, že vina není jen na mé straně, usednu zpátky za volant. Začalo se povídat, že jsem zabil kluka na motorce, lidé viděli, že jsem celý špatný. V průběhu vyšetřování jsem dostal výpověď. Práci jsem už nesehnal. Po rozvodu k tomu přišel první infarkt,“ připomíná svůj příběh Sýkora.

Péče po nehodě

Nejdále jsou s ponehodovou péčí v Německu. Zde je od roku 1994 zaveden Kolínský model, který sdružuje kolínské dopravní podniky a svazy. Řidiči je zde věnováno patřičné ošetřování. Německý Institutut psychologické ponehodové péče zase pro řidiče připravuje praktická cvičení. A u nás? „Myslím, že neexistuje žádná specializovaná instituce. Existují však snahy o začlenění odborníků specializovaných na pomoc v krizových situacích do Integrovaného záchranného systému,“ vysvětluje Martin Hollý.

Z psychologické praxe i dopravních průzkumů vyplývá, že následná péče je nevyhnutelná. „V době největší krize jsem nemohl spát, nejedl jsem, nechtělo se mi moc žít. Moje žena mi také nepomohla. Moc se jí ale nedivím. Nebylo to se mnou k vydržení. Docela obdivuju ty řidiče, kteří jezdí dál, i když prošli blbou bouračkou,“ vzpomíná Jan Sýkora. K sebevraždě měl tento bývalý řidič náklaďáku blízko. „U obětí, které po vážných úrazech nemají oporu u nejbližších příbuzných a přátel, je i takové řešení traumatických problémů realitou,“ uzavírá Jiří Seidlic.

Víte, že:

  • V zemích Evropské unie se ročně při nehodách zraní přes 3,5 milionů lidí a škody přesáhnou 160 miliard euro?
  • European Transport Safety Council vydal v roce 1995 publikaci „Informování spotřebitele demonstrací automobilových srážek“?
  • Nejvyššího snížení počtu obětí bylo dosaženo v ochraně vozidel při srážce (15 %) a opatření při konstrukci a úpravě vozovek (6,5 %)?
  • Účastníci nehod i jejich blízcí mohou vyhledat odbornou pomoc v Centru krizové intervence Psychiatrické léčebny Bohnice nebo v jiné větší klinice, kde je k dispozici psycholog či psychiatr?
  • Jak rozsáhlé budou psychické poruchy určuje, nakolik je psychický stav jedince v době před nehodou „otevřený“ traumatické reakci?
  • Dlouhodobější poruchy vyžadují léčbu. Ta je jednak psychoterapeutická, jednak je možné užívat léky. Úspěšnost léčby je vysoká, ale vyžaduje několik týdnů až měsíců?
  • U nových vozidel se viník nebo příbuzní oběti snaží vůz po opravě většinou prodat?

V dalších kapitolách najdete rozhovory se zajímavými lidmi: psychologem, účastníkem smrtelné nehody a vedoucím lékařem Centra Krizové Intervence Psychiatrické léčebny Bohnice.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Posttraumatické reakce po nehodách
  2. Rozhovor s MUDr. Martinem Hollým z Bohnic
  3. Rozhovor s Janem Sýkorou, účastníkem nehody
  4. Rozhovor s PhDr. Jiřím Seidlicem, psychologem
Test ojetiny Mini One: Britské retro úžasně jezdí, trápí jej ale motory

Ojetina: Mini One

Druhá generace hatchbacku mini se začala nabízet před jedenácti roky. Dnes ji v nabídce bazarů naleznete za ceny od 120 tisíc korun. Na co si dát pozor?

21.  10.  2017 | David Rusol
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků