Mike Brewer je britský novinář, producent a zejména obchodník s auty, který se proslavil jako hlavní hvězda motoristických televizních pořadů a který je známý tím, že dokáže i levný vůz proměnit v super auto. O autech toho Mike ví opravdu hodně, ale ani on nemůže znát všechno. Aby to napravil, vydává se na cesty setkat se s dalším lidmi, kteří sdílejí jeho vášeň z nalézání, sestavování a řízení aut.
V nejnovější televizní sérii, která vznikla pro Discovery Channel, Mike najde a zažije neuvěřitelné motorové spolky a seznámí se s úchvatnými lidmi, kteří žijí a dýchají pro auta stejně jako on, ať jde o lowridery a lidi, kteří v nich jezdí po Los Angeles, akcelerační závody se šampiony v Indianapolis nebo setkání s mechaniky v Chicagu, kteří udržují naživu umění rukodělných karosérií.
Reality show Mike Brewer a jeho svět aut (Mike Brewer´s World of Cars) můžete sledovat na Discovery Channel od středy 11. listopadu od 21 hodin. A právě u příležitosti této televizní premiéry jsme se Mika zeptali na pár otázek.
Miku, co můžeme od vaší nové show očekávat?
Myslím, že se můžete těšit hlavně na velkou rozmanitost, pokud jde o to, s kým se v této sérii potkám. Jedním z příkladů je například seznámení s členy lowriderové kultury v Los Angeles, kteři své okolí většinou děsí svým vzhledem – černá trička, velké pytlovité šorty a tetování -, ale ve skutečnosti to byli ti nejlaskavější, rodinně orientovaní lidé, jaké jsem kdy potkal. Byli opravdu úžasní. Setkání s 94letým řemeslníkem Geneem Winfieldem, který žije v poušti Mojave, kde neustále ohýbá kov a vyrábí úžasné Hot rody, bylo z trochu jiného soudku. Také jsme se dostali do Anglie, kde jsem si mohl prohlédnout karoserii Mini z roku 1960, která se vyrábí na původních továrních strojích dodnes. Jedná se tedy o pestrou sérii, ve které si každý něco najde, ať už je to moje setkání s trojnásobným mistrem v brždění tahem Antronem Brownem, nebo ať se zrovna nacházím v Houstonu nebo Texasu s bláznivými monster trucky. Hlavní myšlenkou je ukázat motoristickou krajinu z celého světa.
Máte nějakou radu pro ty, kdo si chtějí koupit veterána?
Ano – buďte opatrní! To je ta nejlepší rada, kterou mohu komukoliv dát. Pokud nemáte pořádné technické znalosti, vezměte s sebou někoho, kdo se tomu věnuje, protože koupit si auto je drahá záležitost a můžete to pokazit. Pokud se spletete, je to jen vaše chyba, ve světě prodeje aut není žádného odvolání. Pokud tedy nemáte žádné znalosti, vezměte si s sebou někoho, kdo se vyzná. Mám takový citát, o který bych se tady chtěl podělit: Nejdříve naplňte svou knihovnu, než zaplníte svou garáž. Zkrátka se ujistěte, že máte dost informací o vozidle, které si kupujete.
Lidé se mě také pořád ptají, kam jít a kde auto najít. Takovým lidem vždycky doporučuji, aby šli raději do nějakého klubu majitelů veteránů než na internet. Jakmile do takového klubu vstoupíte, je pravděpodobnější, že najdete svůj vysněný vůz. Dřív nebo později vám ho někdo prodá, a navíc máte jistotu, že pokud jde o rady, budete v tom správném kolektivu.
Jakou radu byste dal svým mladším fanouškům, kteří by chtěli proniknout do automobilového průmyslu nebo zkrátka jen mají vášeň pro auta?
Následuj svou vášeň a nikdy neposlouchej ty, kteří tvrdí, že být mechanikem nebo prodejcem aut není práce pro tebe. Pokud vám na něčem opravdu záleží, vždy uspějete. Televizní program po celém světě tvoří úspěšní lidé, kteří na obrazovce prožívají své vášně, ať už jde o kuchaře, stavitele, renovátory, mechaniky nebo prodejce automobilů. Nikdy se nevzdávejte svých snů, snažte se dělat svou práci správně a nikdy ji nedělejte špatně. Můj otec vždy říkal: dělej vše správně a dělej jen ty správné věci. Tuhle radu mi dal někdy v patnácti a od té doby se jí řídím. Když vložíte svou vášeň do toho, co děláte, uspějete.
Pamatujete si moment, kdy jste se poprvé zamiloval do aut a uvědomil si, že to je to, čemu se chcete věnovat?
Ano, samozřejmě. První auto – malý béžový Mini – jsem si koupil v sedmnácti. Už tehdy jsem se v automobilovém světě docela vyznal, protože můj táta byl známý opravář aut. Ve světě aut jsem se díky tomu pohyboval už od osmi let. Můj první Mini jsme s otcem opravili a vylepšili. Poté jsem ho prodal svému kamarádovi a na této transakci jsem vydělal asi 500 nebo 700 dolarů. Pamatuji si, že v té době to bylo dokonce víc peněz, než vydělali mí rodiče za měsíc. A já je získal prodejem jednoho auta. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem v tom fakt dobrý, že miluju ten pocit, a navíc si můžu koupit boty a tričko, které jsem chtěl. Tehdy jsem si řekl, že tohle chci dělat po celý zbytek svého života. Bylo mi sedmnáct a měl jsem pocit, že díky svému otci vím o autech mnohem víc, než bych měl.
Vaše žena s Vámi sdílí tuto vášeň?
Samozřejmě! Stojí po mém boku už třicet jedna let. Byli jsme spolu během mých televizních dobrodružství v roce 1997 a na každém kroku stála při mně. Vždycky trvám na tom, že se mnou chodí každý den do práce. Trval jsem na tom i v době, kdy jsme natáčeli sérii Svět aut. Cestovala se mnou, aby zažila to, co já. Stará se o mně i o filmový štáb. Jsme jedna velká rodina a pro mě je důležité procházet životem se svým partnerem a sdílet se svou ženou stejné vášně.
Jakou hudbu posloucháte ve svém autě?
Moc rád poslouchám v autě hudbu. Poslouchám spoustu různých žánrů, mám rád věci jako The Who, The Beatles, The Rolling Stones, Jam nebo Paula Wellera. Ale poslouchám i melancholickou hudbu a když jsem ve stresu, tak klasickou hudbu, například Hanse Zimmera nebo filmové soundtracky. Můj hudební vkus je velmi rozmanitý. Můžu poslouchat pop, rap, grime i counry, cokoliv, ale když nastoupím do auta, obvykle hrajou The Who.
Co je na klasických automobilech tak přitažlivého?
Myslím, že je to charakter. Klasická auta mají svůj charakter. Komunikují s řidičem, dokonce mají usměvavý výraz, na rozdíl od moderních aut, která jsou navržena počítači a tvář ani duši nemají. Do žádného z těchto moderních automobilů není vložena ani vášeň, ani duše. Většina moderních automobilů sdílí stejnou platformu, ať už jde o Renault sdílející stejnou platformu s Nissanem, nebo Audi, Porsche a Volkswagen sdílející platformu se SEATem, rozmanitost je v dnešním světě malá. Za starých časů navrhovali auta lidé, kterým na nich záleželo. Seděli za stolem a kreslili na papír, na který se snažili vtisknout svou vášeň, a tak vznikala řadu let spousta klasických aut.
Myslím si, že proto existuje ve světě klasických automobilů tato rozmanitost. Je to legrační, stačí se ohlédnout o sedmdesát, osmdesát let zpět, od padesátých let do devadesátek vznikla ta nejzajímavější auta, která jsou nadšenci do klasických aut stále vyhledávána. Svět klasických aut pochází z minulosti. Samozřejmě v budoucnu budou také existovat klasické automobily, etablované z aut nové generace, ale nikdy tam nebude ta stejná vášeň jako v minulém tisíciletí.
Kdybyste měl vybrat jednu oblíbenou éru automobilového průmyslu, která by to byla?
To je krutá otázka. Moje oblíbená éra by byla posledních sto let. Myslím, že pro mě to budou hlavně auta mého mládí, tedy osmdesátá léta. Éra, která nám dala Volkswagen Golf GTI, Peugeot GTI nebo Porsche 911. Tehdy byla auta velká, drzá a odvážná. Bylo to skoro, jako by auta v osmdesátkách měla dlouhé vlasy a ramenní vycpávky. To je moje výchozí nostalgické období.
Vlastníte nějaké moderní auto a pokud ano, jaké?
Právě jsme si koupili nové Porsche Taycan, takže přes všechno, co jsem tu zmínil, jsem si pořídil svůj první elektromobil navržený počítačem. Myslím, že je to důležité s ohledem na mou uhlíkovou stopu. Ve své show se specializuju na benzin a plyn a pravidelně létám tam a zpět přes Atlantik. Snažím se aspoň něco z toho vybalancovat a udělat taky správnou věc, proto jsem si koupil elektromobil. A když už si kupujete elektromobil, proč si nekoupit takový, ve kterém můžete jezdit s vášní, a tím je Porsche Taycan. Tím myslím, že se dostanete z nuly na 60 během 2,6 sekund, a to je pro mě dost dobré!
Jaké bylo Vaše vysněné auto, když Vám bylo čerstvě dvacet?
Vždy to bylo a bude Porsche. Pamatuji si, že když mi bylo dvacet, myslel jsem na to, že si jednou pořídím Porsche. Musíte si uvědomit, že to byla polovina osmdesátých let, což byla doba, kdy si své vlastní Porsche pořizovala skupina lidí s opálením ze solárka a s dlouhými vlasy. V té době jsem byl pouhým prodavačem aut, který těmto lidem Porsche prodával. A tak jsem se přiměl k tomu, že budu dostatečně tvrdě pracovat, abych si ho mohl taky jednou pořídit, a naštěstí ho teď mám.
Foto: Discovery