Povedené silniční auto i nejúspěšnější německý vrchařský speciál své doby – malý a jednoduchý „Princ“ byl obojím.
Na Mnichovském autosalonu v roce 1963 představila automobilka NSU hned několik novinek. Jednou z nich bylo krásné kabrio Wankel/Spider s inovativním motorem, druhým se stal o něco konzervativnější model Prinz 1000, který představoval větší alternativu k již vyráběnému Prinzi 4. S ním sdílel i koncepci s motorem vzadu – jak napovídá jeho název, šlo o vzduchem chlazený litrový čtyřválec s rozvodem OHC.
Výkon činil sice jen skromných 29 až 32 kW v závislosti na provedení, ale vůz vážil jen 650 kg. Kupci si nové NSU brzy oblíbili, dostalo od nich přezdívku Tausender (Tisícovka) a poté co se začalo vyrábět začátkem dubna roku 1964 v nové továrně v Neckarsulmu s šesti linkami, během prvního měsíce si jej objednalo 1150 zákazníků.
Jeho motor se dal dobře ladit díky optimalizaci vačkové hřídele, karburátorům Weber i lepším výfukům, jízdě pomohlo snížení podvozku. Zrodilo se velmi konkurenceschopné závodní vozidlo, které si vlastnoručně odladil motorář Siegfried Spiess. Ten místo kariéry obchodníka raději pomáhal svým rodičům v dealerství NSU. Prinz 1000 jej dovezl k titulu německého vrchařského šampiona v roce 1965, přičemž osm z jedenácti závodů vyhrál a ve zbývajících třech dojel druhý. K tomuto úspěchu přidal i vítězství na Tour d´Europe a korsické rallye. Nakonec získal čtyři vrchařské tituly, se závoděním seknul v roce 1971.
Úspěchy sbíral také za volantem verze Prinz TT, která se společně s ještě lepším modelem TTS přidala do nabídky značky v roce 1967 poté co skončila „lepší“ verze Prinz 1000 TT s motorem 1.1 a 40 kW. Krátce po premiéře s modelem TT vyhrál na Tour d´Europe závodník Günther Irmscher a úspěšný byl také v jižní Americe v rukou pilota Billa Allena.
TTS mělo agresivněji nastavené odklony a sportovní tlumiče, dal se k němu z továrny přiobjednat závodní paket pro ještě lepší vlastnosti, s nímž ale vůz ztratil možnost jezdit v běžném provozu. Rozdíl mezi vylepšenými modely byl i v motorech – TT mělo zvětšený objem na 1.2 litru, výkon činil 48 kW, ale v závodních verzích šlo až o 96 kW, které uměly z vozem o hmotnosti do sedmi set kilo hezky zacvičit. Vrcholná TTS dostala z litrového motoru v sériové podobě výkon 52 kW.
Výroba modelu Prinz skončila v roce 1972, ale auto ještě neřeklo poslední slovo. Vůz v barvách Jägermeisteru, který spatříte v galerii, dovezl k německému vrchařskému v roce 1974 titulu Wilhelma Bergmeistera, majitele dealerství NSU, který závodil od roku 1968. Jeho Prinz TT měl 96 kW, zvětšené sací a výfukové kanály, lepší karburátor a zvýšený objem, jel až 190 km/h.
A protože šampionovi v závodech do vrchů se německy říká Bergmeister, tedy mistr vrchů, novinové titulky tehdy zněly „Bergmeister je Bergmeister.“ Pilot později přesedlal na okruhy, v seriálu ETCC dojel v roce 1979 druhý a o rok později zvítězil na Audi 80 GLE. Svým způsobem zůstal značce NSU věrný, protože tu koupilo v roce 1969 Audi a její továrnu v Neckarsulmu uzavřelo v roce 1975.