Nový Fiat Punto: zpátky na vrchol? (první dojmy)

Nové Punto okouzluje veřejnost již od uvolnění prvních fotografií. Kapesní Maserati, jak se mu časem začalo přezdívat, však nemá zákazníky přitahovat pouze návratem značky k úchvatnému italskému designu, ale též praktičností, kvalitou a komfortem atakujícím vozy o třídu vyšší. Jaké je ve skutečnosti? Přečtěte si náš první testík.
Nový Fiat Punto: zpátky na vrchol? (první dojmy)
Seznam kapitol
  1. Úvod, Desing, Interiér a vnitřní prostor
  2. Jízda, Pár slov k ceně, Závěr
  3. Kompletní fotogalerie vč. nepublikovaných snímků (58 foto)

O novém Fiatu Punto (názvu Grande Punto dal Fiat definitivně vale) jsme na AutoRevue.cz popsali již stohy papíru, třeba v detailním představení vozu z letošního léta. Od té doby jsme vás průběžně zasypávali novými informacemi a fotografiemi a není divu, že nám spousta z vás nedočkavě psala, kdy se vůz konečně objeví v Česku. Stalo se tak tento čtvrtek, kdy bylo nové Punto oficiálně uvedeno na náš trh. Jeho ceny a výbavy jsme vám představili jako první ještě v průběhu pražské tiskové konference (celý článek) a při této příležitosti jsme mohli vůz také poprvé vyzkoušet. Na dalších řádkách se dočtete, co odhalily první desítky kilometrů za volantem italské novinky.

Lamač mužských sdrcí

Punto vypadá i skoro půl roku od svého prvního představení stále skvěle. Ačkoli jsem si jej mohl důkladně prohlédnout již na autosalonu ve Franfurtu, pražské setkání s ním přineslo minimálně dva nové pohledy. Prvním bylo denní světlo, druhým bylo poznání „obyčejnějších“ modelů. Na autosalonech se obvykle ve světlech reflektorů představily vrcholné modely ve špičkových prvedeních exteriéru i interiéru, na české prezentaci vozu se ale dostalo především na slabší motory spolu s druhou nejnižší výbavou Dynamic, plechovými koly apod. Ani v těchto specifikacích ale vůz neztratil nic ze své atraktivity a ulicemi Prahy se pohyboval za neobvyklého zájmu okolí.

  
 

Trochu paradoxem pro mě je, že malé Punto (relativně, ve skutečnosti je největší ve své třídě) přitahuje hlavně pozornost mužů. Tím nechci říci, že by se ženám snad nelíbilo, ale zamilovaně jsem o něm žádnou ženu hovořit nezaslechl, mužů je z něj u vytržení nespočet.

  

Pokud se na design vozu podívám s menším časovým odstupem, stále mu jednoznačně kraluje příď se dvěma kapokovitými světlomety a velkým nasávacím otvorem ve vysokém předním nárazníku končícím až plynulou názavností na kapotu motoru. Jeho autor Giorgetto Giugiaro skloubil jakýsi přátelský pohled s dravostí a elegancí a je nezpochybnitelným faktem, že kdyby takto vypadala příď některého z nových Maserati, nikomu by to nepřišlo divné. U Punta však nejde o pouhý plagiát špičkového designu luxusně-sportovního vozu, malý Ital se na něj pouze umně a nezakrytě odkazuje a přitom vytváří zcela osobitý vůz. Pohled z boku odhalí přikrčenou záď vytvářející jen minimální převis za zadní nápravou, která podtrhuje sportovní ambice vozu. Samotná záď již není tak jiskrná jako příď, přesto nepůsobí nezajímavě a ostřeji řezaná koncová světla zasahující poměrně hluboko do C-sloupků dotvářejí její poměrně dynamický projev. Co bych Puntu vyčetl, je rozdělení předních bočních skel malým sloupkem, který je naopak vlastní vozům, které dynamické ambice zrovna nemají. Navíc zhoršuje výhled z vozu šikmo vpřed, což jsem se pokusil zachytit i na jedné z fotografií. I tak je nové Punto oživením trhu s malými vozy a neodpustím si štiplavou poznámku, že náhodné zaparkování Punta vedle ultrakonzervativní Škody Fabia bylo pro českého zástupce doslova dehonestující. Princezna vedle Popelky. Ale vzhled samozřejmě není u ženy ani u auta vše, že...

Solidní, prostorný, leč nezajímavý vnitřek

Usednutí za volant odhalí několik zajímavých zjištění. Prvním je velmi dobrá pozice za volantem, sedadlo řidiče umožňuje vzhledem k třídě vozu velmi široké rozsahy nastavení, rovněž sloupek řízení netrpí nedostatkem flexibility a ve voze se za volantem budete zaručeně cítit dobře. Tomu příspívá i použitý tříramenný volant s dobrým průměrem i tloušťkou věnce a příjemným tvarováním v místech nejčastějšího úchytu. Příliš mi nesedělo rozmístění pedálů, plyn a brda jsou od sebe prakticky stejně daleko jako spojka a brzda, což není typické a při brzdění s meziplyny či současném brzdění a přidávání plynu ani příliš příjemné. Je mi ale jasné, že pro většinu uživatelů je podobný aspekt nepodstatný. Hlavice řadící páky patří naopak k tomu lepšímu, je dostatečně velká, pěkně padne do ruky a díky svému tvarování v přední části z ruky jen tak nevypadne.

 

 

Prostor na předních sedadlech je královský. Se svou výškou 200 cm jsem do auta zapadl jako nic a nikdy jsem se při jízdě necítil být čímkoli omezován. Samotná sedadla nepřekypují bočním vedením, ale jsou alespoň dostatečně široká. Je zvláštní konstatovat, že Punto má širší a tím i příjemnější sedáky, než mnoho nových kompaktů jako Toledo nebo Octavia, ale je to tak. Také prostor vzadu je velmi dobrý, sám za sebe se ale rozhodně dobře nevejdu, což ani nelze od takového vozu očekávat. Na přesné zjištění limitů vnitřního prostoru si ale budeme muset počkat na klasický test. I tak mohu říci, že Punto se vnitřním prostorem řadí ke špičce své třídy, zda je úplně na jejím vrcholu, zatím říci nemohu.

 

Kvalita použitých materiálů nezklame, ale ani neoslní. Prakticky všechny plasty jsou tvrdé, spíše lesklé než matné, naštěstí alespoň striktně černé a v testovaných vozech oživené pěkným modrým dekorem a linkami imitujícími hliník. Za jízdy palubka nevydávala žádné zásadní pazvuky, pouze jsem si nemohl nevšimnout horšího zpracování v oblasti přechodu mezi modrým a černým plastem (viz foto). Věřme, že jde jen o drobný problém prvních kousků.


Menší piha na kráse - nedokonalý přechod mezi modrou a černou částí palubní desky

Větším problémem je celkový vzhled palubní desky. Ne že by snad byla ošklivá, dokonce si myslím, že je celkem povedená a ergonomicky dobře navržená, ale po „srdcervoucím“ zážitku z pohledu na vnějšek vozu je shlédnutí vnitřku vždy trochu zklamáním, větší nápad chybí. Horní polovina palubky je na tom díky své členitostí ještě dobře, ale ta spodní s plochou středovou konzolí zakončenkou v „nekonečnu“ není to pravé ořechové. Upřímně řečeno si názor na interiér Punta ještě rovnám v hlavě, a tak závěr nechám na vás, faktem ale je, že mě na rozdíl o vnějšku neoslnil.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, Desing, Interiér a vnitřní prostor
  2. Jízda, Pár slov k ceně, Závěr
  3. Kompletní fotogalerie vč. nepublikovaných snímků (58 foto)
Test ojetiny Mini One: Britské retro úžasně jezdí, trápí jej ale motory

Ojetina: Mini One

Druhá generace hatchbacku mini se začala nabízet před jedenácti roky. Dnes ji v nabídce bazarů naleznete za ceny od 120 tisíc korun. Na co si dát pozor?

21.  10.  2017 | David Rusol | 3 příspěvky
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků