Kapitoly článku:
Na úzkých okreskách se teprve naplno ukazuje, jak je nový Superb veliké auto. On totiž jinak dobře maskuje svou hmotnost a velikost. Po chvíli máte dojem, že řídíte spíše Octavii. Dělají to určitě výrazně kratší převisy a také ukázněné chování podvozku, který se konečně zbavil jisté rozevlátosti a gumovosti, na kterou minulá generace dost trpěla.
Superb ale rozhodně není nepříjemně tvrdý. Je cítit, že je auto pevnější v krutu, ale standardní nenastavitelný podvozek velmi dobře pohlcuje nerovnosti. Myslím, že se jedná o báječný kompromis mezi pohodlím a ovladatelností. Bál jsem se totiž, že bude nový Superb stejně prkenný jako kdysi bývala nová Octavia, ale to už je naštěstí pryč.
Nový Superb lze charakterizovat stručně třemi slovy: důstojnost, elegance a kultivovanost. To třetí ale nejvíce vynikne v kombinaci s benzínovým motorem a automatickou převodovkou
Zatímco minulému Superbu se na zvlněné silnici nepříjemně rozhoupal předek, až měl řidič pocit, že se přední náprava vznese do vzduchu, nový model se jen zhoupne na obou nápravách a ihned dosedne na silnici. Celek je pocitově mnohem vyváženější a konečně přední i zadní náprava působí jako z jednoho auta.
Hodně mi chování podvozku Superbu připomíná Mercedes třídy E na standardním podvozku s ocelovými pružinami. 18" kola ale trochu kazí dojem majestátnosti v nízkých rychlostech, kdy neodfiltrovávají drobné nerovnosti. Na šestnáctkách by auto rozhodně bylo komfortnější, osmnáctky jsou podle mého názoru na běžné silnice hraniční a dobrým kompromisem mezi designem a komfortem by mohly být sedmnáctky.
Po stránce komfortu se Superb, jak se dalo předpokládat, posunul dál. Srovnávat ho s limuzínami nelze už jen kvůli příliš civilnímu interiéru, dobrým, ale obyčejným sedačkám a absenci vzduchového odpružení. Ale je to pohodlné a kultivované auto.
Uvnitř je uklizeno. Možná až moc
I ergonomie je tradičně zvládnutá dobře a nijak se nevymyká z koncernových standardů Octavie, Golfu nebo Passatu. Dotykový displej je pohotový s hezkou grafikou, všechny ovladače mají jasně definovaný chod a z ničeho, na co se díváte nebo na co saháte, není cítit lacinost. Jenom chvíli trvá, než se proklikáte všemi možnostmi.
V černém provedení je interiér možná až příliš jednoduchý a strohý. Ergonomii se nicméně nic vytknout nedá, snad jen ovládání a nastavování některých funkcí vyžaduje zdlouhavé proklikávání různými menu a podmenu
Rozebírat konektivitu ale nebudu, to ať provedou kolegové při standardním redakčním testu u nás. Ano, do auta jde zapojit telefon, má Bluetooth a takové ty věci, které považujete za samozřejmost. Já si na tohle nepotrpím a spíše jsem si všímal toho, že i když je interiér Superbu pěkný, je možná až příliš strohý a jednoduchý i v luxusní verzi Laurin&Klement.
Hodně záleží na barevné kombinaci, ale šedý strop, černá palubní deska a černé sedačky dělají interiér poměrně nudným. Světlé čalounění pak sice interiér opticky prosvítí, ale stejně by to chtělo více invence, více zajímavých detailů. Jako vrcholný model značky by si je Superb zasloužil.
Ohledně interiéru jsme si povídali i s Kateřinou Vránovou, designérkou automobilky Škoda, která má na starosti právě barevné kombinace a materiály. Podle ní vychází barevné provedení Superbu především z požadavků zákazníků a velké popularity černého interiéru a černých sedaček hlavně v Německu a u nás. Naopak světlé čalounění je oblíbené ve státech na jihu Evropy a také například v Číně.
Zajímavostí jsou u Superbu kožené ventilované sedačky. Ty jsou pro model unikátní, značka je nepřebírá například od VW nebo Audi. Samotné čalounění se vyrábí speciálně pro Superb a například technologie výroby přerušovaného děrování je velmi náročná (a drahá) a používají ji jen vrcholné značky koncernu jako Bentley, Porsche nebo Audi. V kategorii vozů, kam spadá Superb, se taková technologie zpracování čalounění objevuje v koncernu vůbec poprvé.
I ze zadního sedadla je Superb příjemné auto. Za vzrostlým řidičem je spousta místa a jak demonstruje skoro dvoumetrový kolega Honza Koubek při natáčení detailů interiéru, rozhodně se uvnitř netísní. S místem nad hlavou je to ale horší
A tím se dostávám k prostoru. Zvláštní je, že auto je opticky menší, ale uvnitř je mnohem více místa. Řidič už nesedí utopený do palubní desky a má kolem sebe více prostoru. I vzadu je místa opravdu dost. Údajně víc než v minulé generaci, ale ono dost záleží na tom, za kým sedíte. Já si vzadu rozhodně nestěžoval ani za vzrostlým cestujícím. I když nad hlavou už jsem moc místa neměl a kdo má delší trup nebo nosí tupé, asi bude mít vzadu docela problém.
Mrzí mě, že Superb nenabízí možnost příplatku nastavitelných zadních sedadel. Jsou sice pohodlná, ale prostě si říkám, že takové auto, které si hraje na skoro limuzínu, by mohlo mít aspoň v příplatcích polohovatelná zadní sedadla s nastavitelným sedákem a sklonem opěradla. Nic takového se ale ani do budoucna nechystá.