Nissan EXA - kouzlo variability

Automobil, který by v jedné konstrukci slučoval přednosti všech druhů karoserií, zůstane navždy jen snem. Nissan se přesto o něco takového pokusil s typem EXA.

Označení EXA se na produktech japonské automobilky Nissan objevilo poprvé v roce 1982. Tehdy se jednalo o dvoudveřové kupé s módními výklopnými předními světlomety, které patřilo do modelové řady s kódovým označením N12 (Pulsar).

Zajímavější je ovšem následující generace s kódovým označením KN13 respektive KEN13. Tyto vozy nesly v Japonsku a Austrálii název Nissan EXA, zatímco v Severní Americe se prodávaly pod názvem Pulsar NX.

Nissan EXA byl na japonský trh uveden v říjnu 1986 a v nabídce vydržel až do roku 1991.

Kupé, kombi nebo kabriolet

K dispozici byly dvě základní verze EXA Coupé a EXA Canopy, obě s 2+2místným interiérem. V obou případech měl Nissan EXA stejně jako předchůdce dvoudveřovou karoserii s výklopnými hlavními světlomety.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
Nissan EXA Coupé a Nissan EXA Canopy.

Výměnné panely byly vyrobeny z kombinace plechu a skla, plátna a vinylu (Softback), nebo laminátu a skla. Některé použité stylistické prvky, zejména tvarové řešení zádě kupé a zadních světlometů, prozrazují inspiraci konceptem Nissan NX-21 z roku 1983. Ten však měl vzadu místo klasického pístového motoru plynovou turbínu a do interiéru se nastupovalo velkými bočními dveřmi výklopnými vzhůru.

Velkosériová technika

Vozy Nissan EXA byly zpočátku poháněny výhradně čtyřválcem 1,6 litru s výkonem 88 kW (120 k) v kombinaci s pětistupňovou mechanickou nebo čtyřstupňovou samočinnou převodovkou. Později nabídku doplnila větší jednotka 1,8 litru vyladěná na 93 kW (127 k).

Již z toho je patrné, že Nissan EXA vyráběný výhradně s pohonem předních kol nikdy neměl žádné sportovní ambice.

Klepněte pro větší obrázek

Podvozek s 13“ nebo 14“ koly spoléhal vpředu na vzpěry McPherson, zatímco zadní kola byla zavěšena na svislých vzpěrách s dvojicemi příčných ramen. Hřebenové řízení pracovalo s hydraulickým posilovačem. Zpomalení vozidla měly na starosti kotoučové brzdy s vnitřním chlazením vpředu a v závislosti na modelu a trhu bubnové nebo kotoučové brzdy vzadu.

Pozoruhodný čtyřmístný vůz byl postaven na rozvoru 2430 mm a měl vnější rozměry 4230 x 1680 x 1295 mm. Pohotovostní hmotnost japonské verze základního modelu byla 1060 kg, australské provedení s motorem 1,8 litru vážilo 1145 kg. 


 

Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 3 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků