Nissan EXA - kouzlo variability

Automobil, který by v jedné konstrukci slučoval přednosti všech druhů karoserií, zůstane navždy jen snem. Nissan se přesto o něco takového pokusil s typem EXA.

Označení EXA se na produktech japonské automobilky Nissan objevilo poprvé v roce 1982. Tehdy se jednalo o dvoudveřové kupé s módními výklopnými předními světlomety, které patřilo do modelové řady s kódovým označením N12 (Pulsar).

Zajímavější je ovšem následující generace s kódovým označením KN13 respektive KEN13. Tyto vozy nesly v Japonsku a Austrálii název Nissan EXA, zatímco v Severní Americe se prodávaly pod názvem Pulsar NX.

Nissan EXA byl na japonský trh uveden v říjnu 1986 a v nabídce vydržel až do roku 1991.

Kupé, kombi nebo kabriolet

K dispozici byly dvě základní verze EXA Coupé a EXA Canopy, obě s 2+2místným interiérem. V obou případech měl Nissan EXA stejně jako předchůdce dvoudveřovou karoserii s výklopnými hlavními světlomety.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
Nissan EXA Coupé a Nissan EXA Canopy.

Výměnné panely byly vyrobeny z kombinace plechu a skla, plátna a vinylu (Softback), nebo laminátu a skla. Některé použité stylistické prvky, zejména tvarové řešení zádě kupé a zadních světlometů, prozrazují inspiraci konceptem Nissan NX-21 z roku 1983. Ten však měl vzadu místo klasického pístového motoru plynovou turbínu a do interiéru se nastupovalo velkými bočními dveřmi výklopnými vzhůru.

Velkosériová technika

Vozy Nissan EXA byly zpočátku poháněny výhradně čtyřválcem 1,6 litru s výkonem 88 kW (120 k) v kombinaci s pětistupňovou mechanickou nebo čtyřstupňovou samočinnou převodovkou. Později nabídku doplnila větší jednotka 1,8 litru vyladěná na 93 kW (127 k).

Již z toho je patrné, že Nissan EXA vyráběný výhradně s pohonem předních kol nikdy neměl žádné sportovní ambice.

Klepněte pro větší obrázek

Podvozek s 13“ nebo 14“ koly spoléhal vpředu na vzpěry McPherson, zatímco zadní kola byla zavěšena na svislých vzpěrách s dvojicemi příčných ramen. Hřebenové řízení pracovalo s hydraulickým posilovačem. Zpomalení vozidla měly na starosti kotoučové brzdy s vnitřním chlazením vpředu a v závislosti na modelu a trhu bubnové nebo kotoučové brzdy vzadu.

Pozoruhodný čtyřmístný vůz byl postaven na rozvoru 2430 mm a měl vnější rozměry 4230 x 1680 x 1295 mm. Pohotovostní hmotnost japonské verze základního modelu byla 1060 kg, australské provedení s motorem 1,8 litru vážilo 1145 kg. 


 

Minitest Volkswagen Caddy Maxi 1.4 TGI: Spořivému plyn nesmrdí

VW Caddy Maxi 1.4 TGI (minitest)

VW láká na model Caddy poháněný zemním plynem nízkými provozními náklady. Stačí ale ceny CNG na to, aby se do německé dodávky zamilovali nejen zapřisáhlí skrblíci?

včera | Miro Mihálik | 9 příspěvků
TEST Renault Mégane R.S.: Hraboš přetáčivý

Renault Mégane R.S.

Renault Sport si s novým Méganem vyhrál docela jinak než u předchozích generací. Kvůli tomu jej ale ještě netřeba zatracovat.

9.  8.  2018 | Milan Lažanský | 28 příspěvků
TEST Ford Focus 1.5 EcoBoost ST-Line: Konečně zase baví!

Ford Focus 1.5 EcoBoost ST-Line

Nejnovější Ford Focus přichází dvacet let po uvedení modelu jako takového. Pro první test jsme zvolili nejsilnější, nejsportovnější, ale nikoliv nejdražší provedení ST-Line. Výkon 182 koní přitom produkuje pouze tříválcový motor!

7.  8.  2018 | Jan Mička | 139 příspěvků