Nissan Almera sedan 1.8 Acenta (zkušenosti čtenáře)

Sedím v servisu Nissanu a čekám na opravu světla, které jsem si zničil vlastní idiocií. GPRS od T-Mobile funguje, donesli mi kafe a idylu kazí jen rádio Blaník. I rušivé zvukové vlivy mám čas konečně dopsat pár poznámek z mého bezmála ročního soužití s Nissanem Almera.
Nissan Almera sedan 1.8 Acenta (zkušenosti čtenáře)
Seznam kapitol
  1. Jak jsem vybíral, motor a převodovka, karosérie
  2. Podvozek, bezpečnost, vnitřní výbava, komfort, spolehlivost, závěr

Poznámka redakce: Autorem článku je Jiří Vlček. Článek neprošel redakční úpravou a je zveřejněn v plném znění.

Tento článek berte jako subjektivní průvodce kupujícího, provozovatele a řidiče. Opravdu si nekladu za cíl být rozhodcem, který určí, které auto je dobré a které špatné (a že Almera je ze všech nejlepší, ovšem...). Ještě bych měl podotknout, že v tomto článku budu hodně srovnávat; zejména se Škodou Octavia 1.6. Jednak je to auto, se kterým jsem jednak předtím najezdil mnoho kilometrů, a jednak předpokládám, že ho všichni znáte a pomůže vám si udělat přesnější obrázek.

Jak jsem vybíral

Před rokem jsem si po změně zaměstnání začal vybírat nový automobil. Vzhledem k tomu, že si jej platím ze svého, trochu jsem posunul své priority. Takže mimo standardního plnění funkce referentského vozu jsem musel zahrnout (vzhledem k očekávanému narození potomkyně) i vlastnosti vozu rodinného. Původní rozpočet byl přibližně 350-400 tisíc korun. Zpočátku jsem zkoušel najít vhodné padlé leasingy nebo bazarové auto se zárukou. Propočet leasingu mě ale přesvědčil o tom, že se tímto způsobem nevyplatí kupovat staré auto. Takže jsem se ještě jednou zamyslel a přehodnotil své přání na nové auto a to v této konfiguraci: motor minimálně 1.6, 100 koní, čtyři a více dveří, kufr minimálně 400 litrů, 4 airbagy, klimatizace, ABS, cena do 500 tisíc. Mylně jsem se domníval, že jako pravidelný čtenář motoristických serverů i časopisů nebudu mít s výběrem žádné potíže. Tak v tom jsem se spletl o slabých 14 let: současná nabídka vozů je vražedně široká.

Do základního výběru jsem samozřejmě zahrnul Oktávku, Forda Focuse, Mazdu 323, Mitsubishi Carismu, Toyotu Corollu, Hondu Civic a Nissana Almeru. No a postupně jsem si začal tvořit výběrová kritéria. Jedno z nich byla cena- vypadl Ford Focus (dnes by to již asi bylo jinak, zlevnil. Ale zase sedan vypadá jako nabouraný rovnou z výroby.) a Toyota. Dalším kritériem byly výsledky crash-testu. Dal jsem si závazek, že pod čtyři hvězdičky neberu. Tudíž vypadla Carisma. Výsledky spokojenosti podle výzkumů JD Power a spolehlivosti TÜV by Mitsubishi vyloučily stejně. Takže zůstala Mazda, Škodovka a i pro mě poněkud překvapivě Nissan. Nakonec jsem vyškrtl Mazdu 323 jako končící model. A navíc sedan se mi moc nelíbil a hatchback má moc malý kufr.

Takže zůstala Octavia a Almera. Škodovácký motor 1.6/75 kW jsem se rozhodl nebrat. Nebyl jsem spokojen se spotřebou a s hlučností na dálnici. Zbyl motor 1.9 Tdi / 66 kW (ano, vím, není to 100 koní...). V první prodejně, kterou jsem navštívil, mi bez mrknutí oka snížili cenu o více jak 10%, takže jsem se dostal s výbavou Elegance na 500.000. Pořád ale chyběla automatická klimatizace a boční airbagy. Pokud bych na nich trval, tak bych si musel počkat dva měsíce. A to se mi nechtělo, manželka chtěla svého Matize zpátky.

Octavia si zasloužila diskvalifikaci ještě z dalšího důvodu: naprosto hanebným zabezpečením auta. Zámky, které bezmála vypadávají při silnějším bouchnutí dveří, rozkryté imobilizéry a neutuchající zájem vrakovišť o náhradní díly mě přesvědčila o nutnosti investovat své peníze jinam. Nakonec jsem tedy zvolil Nissana Almeru sedan. Manželka po mě ještě chvilku chtěla, abych koupil hatchback. Její názor jsem ale zařadil do kategorie psychóz pozdního těhotenství a zvolil sedan s motorem 1.8 litru.

Nissan Almera

Almera prošla v roce 2003 lehkým faceliftem. Novější modely poznáte snadno podle jiných předních i zadních světel a nárazníků, ze kterých bohužel zmizely ochranné lišty. Další změny najdete v interiéru- přibyl například displej palubního počítače. I motory prošly změnami. Základní 1.5 dostal podstatně více výkonu, silnější 1.8 prošel rekonstrukcí s výsledkem mírně vyššího výkonu, lepšího průběhu točivého momentu a nižší spotřeby. Ve výbavě verze Acenta jsem našel vše, co jsem potřeboval, stačilo jen vybrat barvu, doplnit Construct a přesvědčit leasingovou společnost.

Právě barva nakonec málem rozhodla o koupi jiné značky. Skutečně muselo pánům od Nissanu dát hodně práce, aby vybrali bezpečně nejošklivější barvy na trhu. Nakonec jsem našel žlutou (zlatou?) metalízu. Ta se mi naopak líbila moc.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Tip: Další fotografie najdete v testu Almery Vladimíra Dolejše.

Motor a převodovka

Jak jsem již napsal výše, motor má obsah 1.8 litru. Spaluje obyčejný benzín 95 oktanů a dosahuje maximálního výkonu 85 kW (116 koní) při 5 600 ot./min. Maximum točivého momentu najdete při 4000 ot./min. - 163 Nm/min-1. Tyto tabulkové výsledky nejsou zrovna oslňující, ale pravé kouzlo motoru objevíte až při provozu. Křivka točivého momentu je plochá a díky tomu motor dobře táhne od 2000 do 5500 otáček. Díky tomu je běžná jízda s Almerou příjemnější, než o vysokootáčkového motoru s úzkou výkonovou křivkou. Porovnám-li tento motor s motorem 1.6 v Octavii, tak je podstatně příjemnější. Srovnání podle mého názoru snese až škodovácký dvoulitr, ale za cenu vyšší hlučnosti a spotřeby.

Převodovka funguje tak jak má. Převoduje. Rychlosti padají tak jak mají, délka drah je tak akorát. Je to hloupé, ale pište si dlouhé texty o něčem, co pracuje správně.

Karosérie

Nissan Almera je prodáván ve čtyřech variantách. Tří- a pětidvéřový hatchback, sedan a kompaktní MPV varianta Tino. Můj sedan je dlouhý 4436 mm, široký 1695 a vysoký 1445 mm. Rozměry jsou tedy víceméně shodné jako u Oktávky. Klasický tvar karosérie je elegantní a na rozdíl od některých jiných sedanů této třídy nevypadá kufr jako výsledek nepovedeného genetického experimentu. (Tady bych vás odkázal na anglickou webovou stránku www.uglycars.co.uk, který se věnuje svým specifickým způsobem designu aut. Renault tam má svoji samostatnou stránku...) Auto vůbec svými rozměry i vzhledem budí dojem spíše vozu střední třídy, rozhodně vám tedy ostudu neudělá. Během těch let, co jezdím po českých dálnicích, tak jsem si vytvořil blikací index- tedy záznam o tom, kdo si na vás dovolí blikat, když jedete na D1 v levém pruhu. Jedete-li Matizem, tak blikají zemědělci od Felicie výš, v Oktávce vás totéž potká od vepře v Passatu výše a s Almerou jsem to dotáhl na Mercedesy E. Mentalita českého národa a její vztah k blikání si asi zaslouží samostatný článek.

Sedan má kufr na 460 litrů nákladu. Jako u každého sedanu je využitelnost omezena menší velikostí vstupního otvoru, Almera má navíc zastaralé zavěšení víka kufru pomocí jednoduchých pantů a ty zasahují do míst pro zavazadla. Ve srovnání s konkurenčními sedany, jako je například Seat Toledo nebo Mazda 3, je vstupní otvor větší a umožní nakládat i rozměrnější náklady, jako je dětský kočárek (bez koleček ovšem...) Ve srovnání s Oktávkou je však kufr podstatně menší a hlavně hůře využitelný. Trochu ostudou je, že Nissan nemontuje vnitřní madlo na víko kufru. Chyběla mi také síť v zavazadlovém prostoru na uchycení drobnějších předmětů, dokoupil jsem si ji ale za pár stovek v Mikře. Čímž považuji tuning ve stylu Rychle a zběsile za ukončený. Možná, ale opravdu jen možná, až se s kamarády někdy zhulíme, tak dozadu nalepím ozdobný nápis drsných chlapů Construct. A nechám si narůst kotlety.

Praktickou věcí jsou háčky na zavěšení tašek. Blahořečím jim vždy, když odjíždíme od tchýně s nákladem jídla. Využitelnost zavazadlového prostoru zvyšují zadní sedadla, která je možné sklápět. Otvor mezi kufrem a prostorem pro cestující je ale malý.

Almera má vzhledem ke stáří auta slušný rozvor 2535 mm. Společně s dobrým využitím vnitřního prostoru to mimo jiné znamená, že cesta mezi Prahou a Brnem se ve čtyřech (výška všech nad 180) dá udělat bez výraznějších protestů zadních cestujících. I když má prostřední cestující na zadním sedadle k dispozici tříbodový pás a opěrku hlavy, tak díky tvarování sedadla si příliš komfortu neužije.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Jak jsem vybíral, motor a převodovka, karosérie
  2. Podvozek, bezpečnost, vnitřní výbava, komfort, spolehlivost, závěr
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

včera | David Rusol | 28 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Minitest Renault Espace 1.8 TCe

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 13 příspěvků
TEST Volkswagen Polo 1.0 TSI Highline – Golfův revír

Volkswagen Polo 1.0 TSI

Segment malých vozů pomalu dorůstá modely nižší střední třídy. Nový Volkswagen Polo je toho důkazem, z vyšších tříd si navíc půjčil i několik užitečných technologií.

7.  12.  2017 | Jan Mička | 30 příspěvků