Okruhový Leaf se snaží ukázat, že i elektromobily mohou být rychlé a vzrušující.
Kapitoly článku:
Nissan Leaf patrně znáte nebo jste o něm aspoň slyšeli i vy, kterým jsou elektromobily naprosto lhostejné. První sériově vyráběný osobní elektromobil se po nedávném faceliftu začal prodávat už i v ČR, redakční test můžete očekávat v nejbližších týdnech. Leaf s nulovými emisemi v místě provozu je takový dobrý soused – kdyby byl člověk, třídil by odpad, vyjadřoval se kultivovaně a v neděli uklízel odpadky okolo domu. Ostatní by se mu tiše posmívali, ale v duchu by byli rádi, že mají za souseda zrovna jeho.
Leaf má ale i bratrance divočejší nátury. S potentovanými pažemi, chlupatou hrudí a vytrénovanými bicepsy. Jmenuje se Leaf Nismo RC a po několik nezapomenutelných desítek sekund mi dělal společnost na akci Nissan 360 v jižní Kalifornii, kde japonská automobilka představuje novinářům z celého světa šířku svého výrobního programu, hloubku technické kompetence a plány pro nejbližší budoucnost. Leaf Nismo RC je závodní auto.
Tedy, závodní. Ono by vlastně závodit nemohlo, protože neodpovídá specifikaci žádné z existujících závodních sérií. A s plnými bateriemi vydrží maximálně dvacet minut ostrého závodního tempa. My jsme si všimli, že Leafy Nismo RC jezdící na základně El Toro se nenápadně střídaly ještě častěji. Na tom však nezáleží. Ambicí Nissanu bylo tímto konceptem dokázat, že elektrický pohon a požadavky na okruhový závodní speciál se v principu nevylučují.
Leaf Nismo RC kombinuje pohon Leafu s karbonovým monokokem; nastupuje se do něj stejně obtížně jako do „pravých“ závoďáků
Při nasedání rozhodně nemáte pocit, že byste lezli do čehokoli jiného než čistokrevného závoďáku. Když vám otevřou dveře (jsou z karbonu a v ruce neváží skoro nic), musíte překročit pravou nohou práh široký několik desítek centimetrů a potom se sevřít jako mušle, aby zadek vklouzl na sedadlo a hlava nenarazila do nebezpečně nízké trubky ochranného rámu. Nakonec přehodíte přes práh dovnitř levou nohu – a je to.
Já postavou připomínám spíš typického Američana než typického závodníka, proto nástupní proces v mém případě... řekněme, že postrádá eleganci. A vypasené pozadí se vměstná do uzounké anatomické skořepiny tak natěsno, že bych snad ani nepotřeboval bezpečnostní pás. Ale je tu, samozřejmě pětibodový. Asistent mi pomáhá s připoutáním a nasazuje volant.
Karbon, kam se podíváte
Prostředí je čistě závodní. Když se rozhlédnete okolo sebe, vidíte odhalenou strukturu uhlíkových vláken na podlaze, jednoduché „palubce“ i masivních prazích. „Vana“, ve které sedíte, je vyrobená kompletně z karbonu. Za malým, Alcantarou potaženým a v dolní části věnce zploštělým volantem vykukuje sdružený přístroj zobrazující otáčky elektromotoru, předpokládaný dojezd a další provozní údaje.
S lopatkami, boky i stehny pevně zapasovanými do sedačky se cítím stejně nervózní jako na startu opravdového závodu, ačkoliv mě čeká jen jedno kolo mezi kuželkami rozloženými na ploše nepoužívaného letiště. A „pod kapotou“ mám pouhých 109 koní. Synchronní elektromotor i lithium-ion baterie totiž pocházejí ze silničního Leafu. Tady jsou ovšem uloženy mezi kokpitem a zadní nápravou a přes jednostupňovou převodovku roztáčejí zadní, nikoliv přední kola.
Nissan tvrdí, že Leaf Nismo RC má hmotnost rozloženou mezi nápravy v poměru 50:50.
Drobný chlapík na sedadle instruktora prohodí pár povzbuzujících slov a přepne páčku na středovém panelu z polohy N do F. Když uvolním pedál brzdy a jemně ťuknu do plynu, Nismo RC se dá do pohybu. Jemně a téměř neslyšně jako každý elektromobil. Odněkud z útrob se ozývá charakteristické „trolejbusové“ hvízdání.
Auto váží 932 kg, což znamená poměr výkonu hmotnosti asi 117 koní na tunu. Tedy nijak výjimečná hodnota, vždyť i Octavia RS TDI je na tom lépe. Octavia ovšem nemá motor, který by dodával veškerý točivý moment už od nulových otáček.