Až čas nám ukázal, který užitkový vůz byl opravdovým držákem a který zmizel v propadlišti dějin. Takto to ale viděla porota, když dodávky voněly novotou.
Anketa Mezinárodní dodávka roku, kde o vítězi rozhoduje panel odborných porotců, se koná již od roku 1992. Tehdy se stal absolutním vítězem Volkswagen Transporter T4. Anketa je rozdělená do několika kategorií, ale ta hlavní je jasná. Pojďme se spolu podívat na vítěze ankety Mezinárodní dodávka roku od počátku až do současnosti.
Volkswagen Transporter T4 (1992)
Čtvrtá generace ikonického užitkového Volkswagenu se objevila už v roce 1990 a ve výrobě vydržela do roku 2004. Oproti předchůdci je největší změnou vodou chlazený motor umístěný vpředu a pohon předních kol. Vůz se vyráběl v Hannoveru, ale také v polské Poznańi nebo v Indonésii a Taiwanu. Nejčastěji jste se mohli setkat s motory 1.9 D a 2.5 TDI. Specialitou byla „Veruna“, motor 2.8 VR6 o výkonu 103 nebo 150 kW.
Nissan Sunny Van (1993)
Historie Nissanu Sunny sahá až do roku 1966, ovšem prvních pár generací se vůz prodával ještě jako Datsun. U nás se tak označoval model Pulsar v devadesátých letech, konkrétně generace N14 představená v roce 1990. Pod kapotou byl čtyřválcový diesel CD17 bez přeplňování o výkonu 40 kW.
Fiat Ducato/Peugeot Boxer/Citroën Jumper (1994)
Sesterská trojice užitkových vozů se vyráběla v italském městě Val di Sangro v továrně Sevel-Süd od roku 1994. Všechny modely jsou k mání v mnoha verzích a je možné si objednat i základní šasi pro nejrůznější přestavby. Předchůdcem Boxeru byl model J5, Jumper byl zase C25. Ducato bylo vždy Ducato.
Mercedes-Benz Sprinter (1995)
Sprinter se stal náhradou za již velmi zastaralou krabici T1, která se představila už v roce 1977. Zajímavostí je, že se Sprinter v minulosti v Americe prodával pod značkou Dodge a také pod označením Freightliner Sprinter. V Japonsku se prodával jako Mercedes-Benz Transporter T1N, protože označení Sprinter už používala Toyota pro model Corolla.
Mercedes-Benz Vito (1996)
Malý užitkový Mercedes-Benz se vyrábí od roku 1996 ve Španělsku. Ve stejné karoserii se prodávala i luxusní verze - třída V. Benzinové specifikace byly dvě - V230 (105 kW) a V280 (128 kW), podle objemu motoru. Diesely byly tři - 200 CDI (75 kW), 220 CDI (90 kW) a turbodiesel 230 o výkonu 72 kW (98 koní).
Peugeot Partner/Citroën Berlingo (1997)
Tyto dva vozy byly a jsou taktéž téměř identické. Oba dva se prodávají v osobních i užitkových variantách, od třetí generaci se k nim navíc přidal i Opel Kombo a od roku 2019 také Toyota ProAce City. Zajímavostí je, že Peugeot Partner se prodával v Itálii pod označením Peugeot Ranch.
Renault Master (1998)
Nejvyšší ocenění užitkových aut si Renault odnesl s 2. generací modelu Master, která se představila v roce 1997. Vyráběla se ve Francii a Brazílii. První Renault Master nahradil v roli lehkých užitkáčů model Super Goélette, což byla vlastně Avia.
Opel Movano (1999)
Nejde o nic jiného než o přeznačkovaný Renault Master. Tato první generace žila od roku 1998 až do roku 2010. Pochopitelně se prodávala také jako Vauxhall Movano na britském trhu.
Iveco Daily (2000)
Italský koncern Iveco započal cestu lehkých užitkových vozů Daily (anglicky denně) už v roce 1978. Vítězství v anketě získala třetí generace, pro kterou byly novinkou naftové motory s technologií vstřikování common rail a dvě nové verze - Agile s automatickou převodovkou a CNG s pohonem na stlačený zemní plyn. Další novinkou byly dvě nové třídy nákladu - Daily 65 (6,5 tuny) a Daily 28 (2,8 tuny).
Ford Transit (2001)
Třetí generace legendární dodávky se nabízela s pohonem předních i zadních kol. Jako první užitkový Ford na sebe vzala nový designový jazyk New Edge po vzoru osobních modelů Ka a Focus. Tato generace se proslavila také účasti v motoristickém pořadu Top Gear, kdy se s ní Sabine Schmitz pokusila pokořit Severní smyčku Nürburgringu pod deset minut.
Renault Trafic/Opel Vivaro (2002)
Druhá generace Renaultu Trafic je výsledkem spolupráce mezi německým Opelem, japonským Nissanem a francouzským Renaultem. Vůz byl navržený v technologickém centru Renaultu na předměstí Paříže a vyráběl se v anglickém Lutonu. Produkce této generace skončila až v roce 2015.
Ford Transit Connect (2003)
Doručovatelské vozy založené na modelech Escort a Fiesta už byly za zenitem a bylo potřeba přijít s něčím novým. Transit Connect sdílí pár komponentů s velkým Transitem a podařilo se mu se prosadit na trhu malých dodávek. Vedle tohoto získal i ocenění North American Truck of the Year 2010.
Volkswagen Transporter T5 (2004)
Z dnešního pohledu se pátá generace německé ikony tak dobře nepřijímá, ale v roce 2004 to stačilo k tomu nejvyššímu ocenění. Modelová řada T5 se nabízela ve více než stovce různých konfigurací. V září roku 2009 dostal model facelift a ve výrobě vydržel až do roku 2015.
Mercedes-Benz Vito (2005)
Druhá generace modelu Vito se prodávala v Austrálii jako Valente a Japonsku jako třída V. Výroba probíhala ve Španělsku, Mexiku a Číně. Zajímavostí byla verze od firmy Brabus s vidlicovým osmiválcem o objemu 6,0 litru, který produkoval v 5400 otáčkách výkon 313 kW (426 koní). Vůz akceleroval z 0 na 100 km/h za 6,2 sekundy.
Fiat Doblò (2006)
Malý užitkový Fiat získal ocenění až při modernizaci v polovině životního cyklu. Vůz s nosností 730 kg se vyráběl v Turecku, Rusku, Vietnamu a Brazílii. Severní Korea si vůz vyráběla pod označením Ppeokkugi v automobilce Pyonghwa Motors. Druhá generace modelu se začala vyrábět v roce 2010, příbuzná je s Fiatem Grande Punto.
Ford Transit (2007)
Facelift třetí generace modelu přinesl nová přední světla a zadní svítilny a nové rozvržení palubní desky a řadicí pákou v přístrojovce, společně s novým rádiem. Starý benzinový motor nahradila modernizovaná jednotka 2.3 Duratec z pick-upu Ranger. Byl to také první Transit s pětiválcovým motorem 3.2 Duratorq TDCi.
Fiat Scudo/Peugeot Expert/Citroën Jumpy (2008)
Technicky i vzhledově shodné dodávky byly k mání ve variantách pro práci i pro přepravu osob. K mání byly čtyřválcové naftové i benzinové motory. V některých zemích se Citroën Jumpy nabízel pod označením Dispatch.
Fiat Fiorino/Peugeot Bipper/Citroën Nemo (2009)
Všechny tyto modely mají základ ve Fiatu Grande Punto s rozvorem 2513 mm. Fiat představil i osobní verzi vozu s označením Qubo. Vozy poháněly čtyřválcové motory o objemech 1,3 a 1,4 litru. K mání byly i diesely 1.3 Multijet a 1.4 HDi DV4.
Nissan NV200 (2010)
Po celkem ambiciózním konceptu z roku 2007, kdy celý vnitřek vozu mohl být vlastně moderní kanceláří, byla produkčním výsledkem celkem obyčejná lehká dodávka. NV200 stojí na platformě Nissan B, má vpředu nezávislé zavěšení a vzadu listová pera. V roce 2012 se na autosalonu v Detroitu představila elektrická verze.
Fiat Doblò (2011)
Na druhé generaci malého užitkového Fiatu bylo největší novinkou nezávislé zavěšení zadních kol, které vystřídalo předchozí torzní příčku. Příbuzným vozem Dobla je Opel Combo. V Severní Americe se Fiat prodával jako Ram ProMaster City, v Chile zase jako RAM V1000. Vyrábí se dodnes.
Renault Kangoo Z.E. (2012)
Úspěšný doručovatelský elektromobil pohání synchronní elektromotor o výkonu 44 kW a s točivým momentem 226 N.m. Jeho 22kWh baterie vydrží k ujetí 170 kilometrů, což do města bohatě stačí. Při využití maximální rychlosti 130 km/h se ale s takovým dojezdem samozřejmě nepočítá.
Ford Transit Custom (2013)
Přelom v nabídce modelu Transit, kdy klasický Transit zůstal velkou dodávkou proti vozům typu Mercedes-Benz Sprinter a Custom se nasadil proti VW Transporteru. Civilnější verze modelu se jmenuje Tourneo Custom. Po vzoru trendu kempování se Transit Custom prodává i ve verzi Nugget, což je obdoba Californie u VW.
Ford Transit Connect (2014)
Nový malý užitkový Ford přišel až po dvanácti letech. Transit Connect si přisvojil nový designový jazyk Kinetic Design, který nahradil New Edge a jako první se objevil modelu Ka v roce 2008. Výroba probíhala ve španělské Valencii. Třetí generace se představila v loňském roce jako sourozenec VW Caddy.
Iveco Daily (2015)
Iveco vyhrálo z pěti finalistů, kteří se poskládali ze třinácti nových užitkových aut představených v roce 2014. Jedná se o již šestou generaci, která se jako nová prodává do dnešního dne. Zajímavostí je možnost osmistupňového automatu ZF.
Volkswagen Transporter T6 (2016)
Značka Volkswagen Užitkové vozy zatím pokaždé dokázala proměnit svůj nový model Transporter ve vítěze této ankety. Řada T6.1, tedy po modernizaci, ještě stále dožívá. Otázkou je, zdali chystaná novinka T7 se společnými základy s Fordem dokáže úspěch předchůdců zopakovat.
Volkswagen Crafter (2017)
Druhá generace velkého užitkového Volkswagenu se vyvíjela již bez účasti značky Mercedes-Benz. Vůz se vyrábí v nové polské továrně za 800 milionů eur. Jeho obytná verze Grand California je již dospělým obytným vozem, který jsme si i vyzkoušeli.
Iveco Daily Blue Power (2018)
Jedná se o řadu, která vznikla jako odpověď na enviromentální zóny ve městech a ekologicky smýšlející dopravce. Daily Hi-Matic Natural Power jezdí na stlačený zemní plyn, Daily Euro 6 RDE Ready mělo uzpůsobený motor novým emisním normám a Daily Electric je elektromobil s dojezdem až 200 km.
Peugeot Partner/Citroën Berlingo/Opel Comco Cargo (2019)
Vozy mají 4,4 metru, přičemž ložná plocha má délku 1,81 metru. Komu to nestačí, může sáhnout po delší variantě, která má 4,75 metru a ložnou plochu 2,16 metru. Užitečné zatížení se podle jednotlivých provedení pohybuje od 650 do 1000 kg.
Ford Transit Custom (2020)
Nejvyšší ocenění si Ford odnesl za nové hybridní motorizace EcoBlue Hybrid a Plug-in Hybrid. Základem plug-in hybridu je litrový tříválec o výkonu 92 koní, kterému sekunduje elektromotor o výkonu 92,9 kW. Li-on baterie vydrží k ujetí 53 elektrických kilometrů v osobní verzi. V užitkové o tři kilometry dále.
Citroën e-Jumpy/Peugeot e-Expert/ Opel Vauxhall Vivaro-e (2021)
Elektrické verze již známých dodávek mají vždy elektromotor o výkonu 100 kW (136 koní) a na výběr ze dvou akumulátorů. Menší o kapacitě 50 kWh vystačí k ujetí 230 km a větší s kapacitou 75 kWh vydrží o 100 km víc. Maximální rychlost je každopádně omezena na 130 km/h.
Renault Kangoo/Mercedes-Benz Citan (2022)
Nejnovějšími držiteli tohoto titulu jsou dvojčata Hans a Jean, tedy Mercedes-Benz a Renault. K pohonu slouží dvě čtyřválcové jednotky - 1.5 diesel a 1.3 benzin. Nejvýkonnější verze obou motorů jsou dostupné i se 7stupňovou převodovkou DCT, jinak je standardem 6stupňový manuál.
Na základech užitkového modelu vyvinul Citroen praktické a cenově dostupné MPV s vynikajícími užitnými vlastnostmi. Žádané jsou diesely HDi, ale Berlingo se vyrábí i s benzínovou šestnáctistovkou.
Nová generace • Test Citroën Berlingo 1.5 BlueHDi 130