Palivo, které pohání většinu světa, získalo svůj první oficiální název téměř před 200 lety. Ale jak se mu říká v blízké nebo vzdálené cizině?
V dětské encyklopedii mé dcery jsem našel informaci, že benzin se jmenuje podle Karla Benze. Hloupost, říkám si, ale zároveň je to zajímavé téma. Jak to tedy je? Název „benzin“ pochází z názvu chemické sloučeniny benzenu, která byla objevena v 19. století. Původně bylo slovo „benzín“ používáno pro různé těkavé ropné produkty, včetně těch, které obsahovaly benzen nebo byly od něj odvozeny.
Samotný benzen byl pojmenován podle pryskyřice zvané „benzoe“ (kadidlo), která byla historicky používána v parfumerii a medicíně. Britský vědec Michael Faraday (ano, ten kterého známe ze škol s Faradayovými zákony a elektromagnetickou indukcí) byl jedním z prvních, kdo identifikoval benzen v roce 1825. Později, v roce 1833, německý chemik Eilhardt Mitscherlich (1794 – 1863) dal této látce název „benzin“.
Když se v automobilovém průmyslu začal používat kapalný uhlovodíkový produkt jako palivo, přijal se pro něj název „benzin“, i když toto palivo již benzen ve větším množství neobsahovalo. Tento název se pak rozšířil i do dalších jazyků, včetně češtiny. Dnes „benzin“ označuje směs kapalných uhlovodíků, která se používá hlavně jako palivo pro spalovací motory. A co jinde ve světě? V různých částech světa se pro benzin používají odlišné termíny, z nichž nejznámější jsou „gasoline“ v Severní Americe a „petrol“ ve Velké Británii a dalších zemích Commonwealthu. Tyto názvy mají své kořeny v chemickém názvosloví i obchodním označení.
Gasoline
Termín „gasoline“ je běžně používán v USA a Kanadě a pochází z kombinace chemického pojmu „gas“ a přípony „-oline“. První část slova „gas-“ odkazuje na těkavé vlastnosti tohoto paliva a byla inspirována latinským slovem „gas“, které poprvé použil vlámský chemik Jean-Baptiste van Helmont v 17. století k popisu plynných látek. I když je benzin kapalina, jeho schopnost rychle se odpařovat vedla k tomu, že byl spojen s tímto termínem.
Druhá část, „-oline“, je pravděpodobně odvozena z obchodního názvu „Cazeline“ nebo „Gazeline“, který byl používán pro rané formy benzinu, určené původně pro osvětlení. Název „Cazeline“ byl údajně inspirován jménem obchodníka Johna Casela. Kombinace „gas“ a „-oline“ se nakonec ustálila jako „gasoline“, což se stalo standardním termínem pro motorové palivo v Severní Americe.
Petrol
Slovo „petrol“ a jeho varianty, jako je „petroleum“, mají své kořeny v latinském a řeckém jazyce. Latinské slovo „petroleum“ je složenina z „petra“ (skála) a „oleum“ (olej), což znamená „olej ze skály“. Tento termín odkazuje na přírodní původ ropy, která se získává ze zemských sedimentů a hornin. Když se v 19. století začaly destilovat kapalné uhlovodíky z ropy, termín „petrol“ se začal specificky používat pro lehké destiláty vhodné jako palivo pro spalovací motory.
Ve Velké Británii a většině zemí Commonwealthu se „petrol“ stal hlavním termínem pro benzin. Tento termín je běžný v Evropě a odráží latinsko-řecké kořeny slova „petroleum“. V jiných jazycích, jako je němčina (benzin) nebo francouzština (essence), se používají různé varianty, ale všechny tyto termíny mají kořeny v chemickém a historickém názvosloví spojeném s ropou. Mimochodem, když už jsme zmínili němčinu – ta měla svého času také zajímavé a specifické označení benzinu. Pamatujete si na…?
Bleifrei
Před zavedením bezolovnatého benzinu byly různé druhy benzinu rozlišovány zejména podle obsahu olova a oktanového čísla. Běžně se používaly názvy jako „Normal“ pro běžný olovnatý benzin s nižším oktanovým číslem (kolem 91 oktanů) a „Super“ pro olovnatý benzin s vyšším oktanovým číslem (kolem 95 oktanů). Pro ještě vyšší oktanová čísla se používalo označení „Super Plus“. S rostoucím povědomím o škodlivých účincích olova na zdraví a životní prostředí v 80. letech 20. století začaly vlády a automobilový průmysl podnikat kroky k omezení používání olovnatého benzinu.
Bezolovnatý benzin, označovaný jako „Bleifrei“, což doslova znamená doslova a do písmene „bezolovnatý“, byl v Německu poprvé uveden na trh na začátku 80. let. V roce 1984 se stal široce dostupným na čerpacích stanicích, kde se prodával vedle olovnatých variant. Tato změna byla podpořena zavedením automobilů s katalyzátory, které vyžadovaly právě bezolovnatý benzin, aby mohly správně fungovat.
V roce 1996 Německo oficiálně zakázalo prodej olovnatého benzinu a od tohoto roku bylo povoleno prodávat pouze bezolovnatý benzin. Přechod na bezolovnaté palivo se odrazil i v názvech paliv na čerpacích stanicích. Označení jako „Super Bleifrei“ nebo „Super Plus Bleifrei“ se stala běžnými termíny pro různé druhy bezolovnatého benzinu s různým oktanovým číslem. Dnes jsou v Německu na čerpacích stanicích dostupné dva hlavní druhy benzinu s příměsí bioetanolu: E5 a E10. E5 obsahuje až 5 % bioetanolu a je kompatibilní s většinou benzínových vozidel. E10 obsahuje až 10 % bioetanolu.
A co jinde ve světě?
Existují některé zajímavé a exotické výjimky. Například v Indonésii se používají názvy jako „Pertalite“ a „Pertamax“, což jsou specifická označení pro různé typy benzinu prodávané státní ropnou společností Pertamina. Na Filipínách se vedle běžného „gasolina“ setkáte také s termínem „gaas“, který je používán pro petrolej a někdy i pro benzin.
V Maorštině na Novém Zélandu se benzin označuje jako „hinu wai“, což doslova znamená „kapalný olej“. V Havajštině se používá termín „kaʻa wai wai“, který znamená „kapalný prostředek“ nebo „kapalina pro auta“. V Etiopii se v amharštině používá termín „ነዳጅ“ (nedaj), který označuje palivo obecně, včetně benzinu. V africkém kontextu, například v Zuluštině, najdeme termín „uphethiloli“, což je adaptace anglického „petrol“ s africkými jazykovými vlivy. Ve skandinávských Sami jazycích, jako jsou některé laponské jazyky ve Finsku, se používá označení „bensiidna“.