Automobilový svět je plný bizarních historek – názor českého politika zkřížil plány koncernu VW a ovlivnil španělskou i českou značku.
První generace Seatu Toledo byla prvním vozem značky pod koncernem Volkswagen. Ten v roce 1986 koupil 51 procent jejích akcií a práce na novince se rozběhly vlastně ihned. Finální design Giorgetta Giugiara a jeho studia Italdesign vznikl z velkého množství návrhů, vzhled předeslaly futuristické koncepty Seat Proto T a Proto TL z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
Rozhodnutí nakonec padlo na sedan s karoserií liftback na dostupné technice platformy PQ32. Vůz měl základní objem kufru solidních 550 litrů a po sklopení opěradel až 1360 litrů. Myšlenkou bylo lézt s těmito konzervativní tvary tak trochu do zelí kombíkům – a stejný přístup „malého velkého auta“ s kompaktní platformou ale velkou karoserií VW přichystal i pro první Octavii.
Ta se začala připravovat hned po vstupu koncernu do Škodovky na začátku devadesátých let. Díla se stejně jako u Toleda ujal Giorgetto Giugiaro a prakticky hotovo bylo koncem roku 1992. A protože tehdy Volkswagen vlastnil jen třicet procent akcií české automobilky, téměř dokončený vůz byl předveden zástupcům ČSFR.
Jak připomněl kolega Miro Mihálik v jednom z našich starších článků: „Když jsme model představili českému premiérovi Václavu Klausovi, byl zmaten,“ vzpomínal později ve svých pamětech Ferdinand Piëch. „Auto podle něj vypadalo na českou značku příliš italsky.“
Piëch kritiku Klause nerozporoval. „Uvědomil jsem si, že má pravdu. Takže jsme pro Octavii, kterou jsme tehdy uvnitř koncernu vnímali jako strategický vůz namířený proti Korejcům, rychle vytvořili nový exteriérový design,“ uvedl. Vzhled českého vozu nakonec přepracovali Belgičan Dirk van Braeckel a Brazilec Raul Pires, které VW povolal z Audi.
Z původní Octavie se tak nakonec stalo Toledo druhé generace, na maketu se můžete podívat v galerii. S výjimkou čelní masky do značné míry odpovídá pozdějšímu Seatu, který měl premiéru na autosalonu v Paříži v roce 1998. Vůz stál na platformě PQ34 (Octavia, Audi A3, čtyřkový Golf i Jetta), původně mohl existovat i jako kombi a třídveřové kupé, ale nakonec šlo vždy jen o čtyřdveřový sedan s pětisetlitrovým kufrem. Výroba probíhala v Belgii.
V průběhu života (1998 až 2005) bylo Toledo poháněno atmosférickými benzinovými řadovými čtyřválci o objemu 1,4, 1,6 nebo 1,8 litru (55 až 92 kW), motory VR5 o objemu 2,3 litru s 10v a později 20v technikou (110 a 125 kW) či přeplňovanou osmnáctistovkou se 132 kW. Naftu zastupovalo 1.9 TDI s 66 kW, 81 kW, 96 kW a 110 kW. Facelift proběhl v roce 2003 na autosalonu v Barceloně, ale to už se nad Toledem v klasické formě smrákalo.
Jan Mička, Vladimír Kadera
Nástupce opustil tvary sedanu, šlo o bachratý crossover s designem Waltera Da Silvy, po němž ale nebyla větší poptávka. Vznikl jen v 54.837 kusech, zatím co dvojkové Toledo zaznamenalo 303.789 prodaných exemplářů. Jedničky se mimochodem prodalo velmi slušných 559.041 kusů. Zatím poslední generací byla odznaková verze Rapidu z let 2012 až 2019.
Sluší se připomenout, že dvojkové Toledo zažilo i celkem pestrou závodní kariéru. V ETCC jezdilo pod názvem Cupra Competición s dvoulitrem o výkonu 191 kW, v šampionátech WTCC a BTCC také s 2.0 o výkonu 199 kW a ve španělském šampionátu „gétéček“ Toledo GT Silouhette s třílitrovým motorem a výkonem 338 kW.