Nadějný závodník Jiří Kristián Lobkowicz zemřel před 90 lety. Bojoval s jezdeckými esy, osudným se mu stalo Bugatti

Motoristická klání byla začátkem minulého století oblíbenou kratochvíli odvážných aristokratů. Mladého šlechtice ze slavného rodu stály závody život.

Narodil se 22. února 1907 v Turnově a byl jediným synem Bedřicha Lobkowicze a jeho manželky Josefiny, rozené z Thun-Hohensteinu – pamětní desku na rodném domě najdete v ulici Palackého naproti továrně Juta hned u mostu přes Jizeru. První republika připravila šlechtu o tituly a kvůli pozemkové reformě i o majetek, konkrétně Lobkowiczům bylo vyvlastněno 80 procent pozemků a i přes peněžní náhradu rod zchudl, proto například v roce 1927 prodal Lobkovický palác na Malé Straně. Jiří Kristian měl ke sportu a motorismu blízko, jeho otec byl po 1. světové válce kapitánem v záloze automobilového praporu československé armády a matka tíhla k tenisu.

Byl vášnivým veslařem, ale také milovníkem rychlých kol, stejně jako jeho stejně starý kamarád Zdeněk Pohl, vnuk ředitele a spolumajitele cukrovaru v Libněvsi. Společně se proháněli po parku Hořínského zámku na motocyklech, do prvních závodů nastupovali pod pseudonymy, aby své aktivity utajili před rodiči. První start zažil Jiří Kristian Lobkowicz 26. srpna 1928 v závodech do vrchu Mělník-Pšovka s vozem Austro-Daimler, skončil však po pouhých dvanácti stech metrech poté, co omylem zařadil zpátečku, což vedlo k destrukci skříně převodovky. Po defektu prý vytrhl bicykl jednomu z diváků a závod na něm dokončil, z pochopitelných důvodů ale nemohl být klasifikován. Klání vyhrál Ing. Gut na Bugatti 37A, proto si Lobkowicz tento vůz hned objednal. Dodán mu byl v únoru 1929.

Auto ale nedlouho poté dopadlo špatně – při tréninku na závod Zbraslav-Jíloviště koncem dubna havaroval a přerazil telegrafní sloup. Vůz se ale podařilo dát dohromady (byť ne na tuto akci) a přišly první úspěchy – vítězství ve třídě na Ecce Homo, výhra na Křivoklátě, 2. místo ve své kategorii na akci Brno-Soběšice nebo prvenství na Gaisbergu v Rakousku. Pro rok 1930 přesedlává na výkonnější Bugatti T35 C, s nímž vítězí ve své třídě na podniku mistrovství Evropy Zbraslav-Jíloviště. V září nastoupil také na Masarykově okruhu, kde se postavil slavným jezdcům typu Caraccioly nebo Nuvolariho. V závodu na 17 kol (nezapomínejme, že původní trať měla téměř třicet kilometrů) se statečně držel, v pátém kole ale přišel defekt magneta a i když se vůz podařilo po hodině opravit, se 14 odjetými koly nebyl klasifikován pro malou ujetou vzdálenost. Vítězem se stal Heinrich-Joachim von Morgen.

Sezonu 1931 zahájil vítězstvím v kategorii v elitním vrchařském podniku Zbraslav-Jíloviště, na němž mezi závodními vozy dominoval Hans Stuck a celkově Caracciola. Dále se opět vydal na Gaisberg u Salcburku, kde ale v tréninku boural, takže do závodu musel nastoupit se starším Bugatti 37A, s nímž získal vítězství v třídě do 1,5 litru. S již opraveným 35C pak dojel druhý u polského Zakopaného a stejně dopadl i v Szklarské Porebě. Na akci Ploskovice-Horní Řepčice havaroval, naštěstí bez větších následků.

V září pak opět nastupuje na Masarykův okruh, tentokrát poprvé pod svým vlastním jménem. Do té doby používal pseudonym Hýta I. podle postavy z oblíbené dětské knížky. V létě získal výkonný typ Bugatti 51 (osmiválec, 2,3 litru, 132 kW/180 k, max. rychlost přes 220 km/h), s nímž se mohl postavit skutečné závodnické elitě. Během závodu sice někteří jezdci odpadli (Caracciola, Nuvolari, Varzi, Fagioli), ale v poli stále zůstávala velká esa. Lobkowicz nakonec dojel čtvrtý za Chironem, Stuckem a von Morgenem – dodnes jde mimochodem o nejlepší umístění českého pilota na tratích Grand Prix. Za svůj výkon získal putovní cenu Elišky Junkové, stříbrnou plaketu i patnáct tisíc korun československých. Pro zajímavost, průměrná měsíční mzda činila v té době okolo osmi set korun.

Pro příští rok přišlo další přezbrojení na nevyzrálý typ Bugatti 54. Před ním prý varoval Lobkowicze tuzemský zástupce značky, nám již známý Ing. Gut, který prý telegramem žádal Ettore Bugattiho, aby vůz československému závodníkovi neprodával. Srovnejme si parametry s jedenapadesátkou – typ 54 měl řadový osmiválec s objemem 4972 cm3, výkon až 220 kW a hmotnost necelou tunu. V letech 1931 až 1932 mělo být vyrobeno jen deset kusů, přičemž Lobkowiczův exemplář s číslem šasi 54201 a číslem motoru 1 byl – jak je evidentní – první.

Prvním ostrým startem měl být závod na berlínské trati AVUS. Do závodu se Jiří Kristian přihlásil jako poslední účastník kvůli opravě převodovky a nejasnostem ohledně povolení k vývozu valut. Dne 22. května v prvním kole dostal zřejmě kvůli prasklé pneumatice smyk, vůz se převrhl, roztříštil o stromy a dopadl k náspu tratě městské železnice. Pilot byl ze stroje vymrštěn a dopadl vedle kolejí, kde jej záchranná služba našla v krvi a v bezvědomí. Zemřel při převozu do nemocnice Sv. Hildegardy – Ing. Gut zdrcenou rodinu poté ani neobtěžoval s ještě nezaplacenou fakturou na 146 tisíc franků. Vůz si nechal a předal ho Lobkowiczovu kamarádovi Pohlovi, který jej v roce 1936 nechal nově kapotovat. Později Bugatti dostalo repliku závodní karoserie, existuje dodnes.

„V den Božího Těla, 26. května 1932, uložen byl Jiří Kristian Lobkowicz po bok svého otce a šlechtických předků k věčnému spánku na hřbitůvku hořínském,“ informoval magazín Auto v červnu 1932. Pohřbu se zúčastnili zástupci Autoklubu RČS, Klubu automobilistů a motocyklistů, veslařských klubů a nad smutečním průvodem kroužilo letadlo. „Opustil nás navždy milý hoch zlatého srdce, který položil na oltář sportovního úspěchu svůj mladý a nadějný život. V kypící síle životního jara padl náš drahý přítel a s ním i naše naděje v něho kladené,“ uvádí magazín Auto na dvoustránkovém rozloučení s jedním z velkých talentů prvorepublikového motorsportu.

Diskuze (3) Další článek: Výroční Volkswagen Touareg je vzácnější, než si myslíte. V Česku jich bude jen pár, i koupě má specifika

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,