V poslední části seriálu o cestě po západu USA se podíváme do národních parků Bryce, Zion a Yellowstone, projedeme Mohavskou poušť se stromy Joshua, navštívíme zoo a vodní park v San Diegu, projdeme se po hollywoodském bulváru a skončíme na legendární highawy no. 1 mezi Los Angeles a San Franciscem.
Kapitoly článku:
V první části seriálu jsem se věnoval přehledu navštívených míst, kempování a ubytování v hotelech, medvědům a počasí. V druhém dílu jsem popsal místní pravidla silničního provozu, jaká auta jezdí v USA, jak se tankuje benzín, o autech z půjčovny či co a kde jíst. Třetí díl už popisuje první část cesty ze San Francisca do národních parků Yosemite, Sequioa a King`s Canyon, čtvrtý díl Údolí smrti, Las Vegas, Grand Canyon či Canyon de Chelly a pátý díl Údolí monumentů, Glen Canyon, národní parky Arches, Canyonlands a Capitol Reef.
Tip: Přečtěte si Zápisky z Ameriky z roku 2003, které se věnují naší cestě po východním pobřeží: část první, část druhá, část třetí a část čtvrtá.
Národní park Bryce
Bryce, ačkoliv má v názvu i přízvisko Canyon, není kaňonem v pravém slova smyslu. Jde spíše o úbočí horského masivu, který bylo vymodelováno erozí do skutečně bizarních tvarů. Najdete zde skály ve tvaru svícnů, dlouhé úzké masivy, které vypadají nelépe při západu slunce a pokryté lehkou sněhovou přikrývkou (ano, tady z zimě sněží). Přístup parku je ze severu ze silnice č. 12, které na západě vede do parku Zion a na východě do Capitol Reef. Cesta z Capitol Reef, případně z Glen Canyonu přes Grand Staircase-Escalante National Monument je úchvatná, horská pohoří tu vytváří úžasné výhledy do krajiny. Samozřejmě pokud jste už předtím viděli Canyonlands nebo třeba Arches, už vás to tolik nenadchne.
Bryce byl hodně zaplněn turisty, což byl po příjezdu z Capitol Reef a Canyonlands docela šok (i když úrovně Zionu nedosahoval). Na davy lidí jsme si úplně odvykli a měli jsme štěstí, že jsme našli poslední místo v jednom ze dvou státních kempů umístěných přímo v parku, jinak bychom museli spát před parkem v kempech soukromých, případně drahých hotelích. Náš kemp byl umístěn přímo na okraji masivu, takže stačilo pár kroků mezi stromy a už jsme se dívali do širé dálky rozlehlého údolí; odhaduji, že viditelnost mohla dosahovat i desítek kilometrů. Kolem masivu vede silnice, po které se dá dojet k mnoha zajímavým místům se špičkovými výhledy; silnice končí u místa Rainbow Point. Na některých místech jsou stezky vedoucí dolů, doporučuji alespoň jednu procházku mezi načervenalými masivy. To hlavní lze z Bryce vidět za méně než den, ale vyplatí se zůstat déle.
Z okraje masivu Bryce můžete vidět až 80 km daleko --- Skalní útvary jsou úchvatné
Cesta dolů se vyplatí
V Bryce je příjemné podnebí, ve výšce přes 2 000 m je i přes den příjemně, žádná velká horka. Oba státní kempy jsou umístěné mezi stromy a je v nich poměrně klid – na rozdíl od kempů a hotelů u návštěvnického centra při vjezdu do parku. Pokud plánujete v těchto kempech spát, určitě přijeďte dříve než pozdě večer – to už na vás místo určitě nezbude. Pokud budete dál cestovat do parku Zion, vydejte se po silnici č. 12 k silnici č. 89 a zní odbočte na silnici č. 9, která vede mezi horskými masivy a dokonce několika tunely přímo ke vjezdu do Zionu. Vyplatí se dívat kolem a případně se zastavit a zajít si na malou procházku – můžete vidět údolí Zionu pěkně shora a docela bez námahy.
Národní park Zion
Zion se nachází jen několik desítek mil od interstate 15, která vede z Los Angeles přes Las Vegas a Salt Lake City dále na sever. Není proto divu, že je zde v létě skutečně hlava na hlavě; oproti vylidněným parkům Canyonlands a Kapitol Reef a docela snesitelně „ucpaného“ Bryce Canyonu to byl docela šok. Dno kaňonu Zion navíc leží jen tisíc metrů nad mořem, takže zde přes den panovala čtyřicetistupňová vedra; díky stínu vysokých stěn se ale slunce dostalo na dno až kolem desáté hodiny, takže ranní vyhlídková trasa do vnitra kaňonu podél řeky Virgin River byla skutečně osvěžující. V parku nejsou povolena auta, je nutné zaparkovat u návštěvnického centra a dále pokračovat autobusy, které jezdí ve velmi krátkých intervalech. Celkově lze říct, že Zion je poněkud přeceňovaným turistickým cílem, v Utahu jsou rozhodně hezčí místa ke shlédnutí – a bez lidí, např. Canyonlands. Výhodou Zionu je snadná dostupnost dna kaňonu a možnost procházek mezi skalními stěnami; jsou strmější a blíže sobě než v Yosemite.
Za návštěvu stojí jezírka Emerald Pools s malými, ale velmi hezkými vodopády, plačící skála Weeping Rock, kde vodopád tryská přímo ze skalní stěny; podobných je v parku více. Neměli byste rovněž minout procházku úzkou částí kaňonu River Side Walk, která pokračuje stezkou The Narrows, kdy už musíte dál kráčet řekou; stěny kaňonu jsou už příliš blízko u sebe a na cestu okolo řeky už nezbylo místo. Pokud máte dobrou kondici, můžete vyšplhat na stěny kaňonu po několika různých trasách (např. Angel’s Landing, posvátnou horu mormonů) a užít si vyhlídku do kaňonu. Za shlédnutí stojí i Lava Point, který je vzdálen třicet mil po silnici od návštěvnického centra (do parku vjedete jinou cestou), odkud je výborný výhled jak na kaňon, tak i na celé zvrásněné okolí. Lava Point je ve výšce cca 2500 m, takže se zde horko mění v příjemné teplo; teplota klesá v poledne na méně než 30 stupňů.
Svítání: v kaňonu je tma i v devět ráno --- Mezi skalami --- Kaňonem Zion teče řeka
Dál už musíte vodou --- Kaňonem lze jezdit jen autbusem --- Ve stínu obrvoského stromu bylo příjemně
V období sucha jsou vodopády skutečně jen malé --- Výhled do údolí
Pokud vylezete trošku výše, budete mít skvělý výhled --- Pokud se vydáte oklikou do hor na Lava Point, budete mít na Zion skvělý výhled