Proti mrtvému úhlu lze vést boje, ale nikdy je zcela nevyhrajeme. Můžeme ho ale minimalizovat jednoduchým pravidlem a zdravým rozumem.
Jednou z nejčastějších příčin nehody je nepozornost, ale i když se řidiči mnohdy snaží koncentrovat, z ničeho nic přijde rána, a srážka s vozem, o němž neměli ani ponětí. Druhé auto se jim možná schovalo do „mrtvého úhlu“, kterých je hned několik a aby toho nebylo málo, jsou pro každý segment i modem specifické. Eliminovat je nelze, ale jde proti nim účinně bojovat na mnoha frontách. Bohužel na českých silnicích to někdy vypadá, že o možnostech mají Češi jen mlhavé ponětí.
Termínem „mrtvý úhel“ se označuje plocha, kam není za normálních okolností z místa řidiče vidět ven. Tím pádem je jich hned několik. Asi nejrychleji se nám vybaví ten ve spojení se zpětnými zrcátky. Jde o prostor šikmo vzad, který se ve zpětném zrcátku (v závislosti na jeho nastavení) už neodráží a přitom se do něj může schovat motorkář či celé osobní auto. To je nebezpečné zejména při vyjíždění z podélného parkovacího místa nebo změně jízdního pruhu, ať už na dálnici nebo před křižovatkou.
Tipů, jak ho omezit, je několik, ale v praxi mohou být dost kontroverzní. První se týká doporučeného nastavení pomocí tzv. Platzerovy metody. Podle ní se řidič ve výchozí poloze nahne na levou stranu až se hlavou dotkne okna a poté nastaví zrcátko tak, aby viděl obrys zadní části vozu. V případě pravého zrcátka se řidič vykloní do mezery mezi předními sedadly. Pokud se vrátí do vzpřímené pozice, v zrcátkách se bude odrážet výhled o velké šíři kolem vozu, kde bude souběžně jedoucí vozidlo dobře vidět. Zároveň po vyklonění se během parkování uvidí řidič přesnou pozici svého auta. Nezapomeňte na středové vnitřní zrcátko, to by mělo mířit na střed zadního okna.
V praxi se však ukazuje, že pokud někteří řidiči nevidí v základním výhledu alespoň kousek svého vozu, mají pocit prostorové dezorientace. Také pokud jezdíte většinu dne po městě s častými zastávkami zahrnujícími parkování, může být nutnost neustálého vyklánění se otravná. Často můžete narazit také na doporučení doplnit manévr ohlédnutím se přes rameno. Ano, přímý pohled je spolehlivý, ale tři sekundy, kdy se řidič nedívá dopředu, mohou mít fatální dopad. Zejména na dálnici, kdy za tento čas ujede mnoho desítek metrů prakticky poslepu. Nehledě na to, že v hustém provozu auta mění pruh poměrně často.
Naopak během vyparkování nepředstavuje ohlédnutí žádný problém. Ve výsledku je nutné si z každého odnést kousek, vzít rozum do hrsti a stanovit si kompromis, který bude ergonomicky přijatelný, a přitom minimalizuje rozsah toto typu mrtvého úhlu.
Kdo se nechce spoléhat pouze na vlastní vjemy, může částečně počítat s moderními systémy detekce objektu v mrtvém úhlu, které automobilky u novějších modelů nabízejí z výroby. Dle vyspělosti mohou přítomnost auta v okolí pouze detekovat, nebo v krajní nouzi dát povel asistentům pro aktivní zásah do řízení a navrácení vozu do středu jízdního pruhu. Dodatečně montované sady lze koupit od 5 do 12 tisíc korun.
Další mrtvé úhly se vytvářejí těsně před předním a za zadním nárazníkem, to znamená při výhledu vpřed a vzad. Dokonalému rozhledu rovněž brání přední a zadní sloupky, potažmo hlavová opěrka sedadla spolujezdce. Cestujícího vedle sebe sice můžete požádat o změnu polohy, ale proporce karoserie nezměníte a musíte se danému konceptu přizpůsobit. Navíc každé vozidlo má jiný tvar a tím i výhled je specifický.
Je možná nějaká prevence? Jistě! Jelikož už jste řidičem znalým tuto problematiku, dokážete odhadnout mrtvé úhly okolních vozů a pokusit se v nich jet pouze po nejnutnější dobu. To platí zejména při jízdě ve víceproudé silnici na okraji metropole. Na křižovatkách pak lze uplatnit pravidlo „vidět a být viděn“ spočívající v navázání očního kontaktu s ostatními řidiči. Tím se přesvědčíte, že o vás vědí.
Rada na závěr pak zní – zůstat v klidu! Situaci, kdy začnete vjíždět do dráhy vozu, které se vám schovalo v mrtvém úhlu, se asi stejně nevyhnete, ale když se tak stane, je třeba zůstat v klidu a nepanikařit. Nejhorším počinem je vylekané škubnutí volantem ve snaze navrátit se co nejrychleji do svého pruhu, nebo ještě hůř, jej doplnit výrazným zpomalením. Takovým jednáním můžete vyděsit okolo jedoucí řidiče a přispět k řetězové dopravní nehodě. Ideální je urychlené zapnutí patřičné směrovky a plynulé zařazení se do původního pruhu.