Motorkářům s prvními teplejšími dny startuje nová sezona, což někteří řidiči nevítají s nadšením. Pojďme se zamyslet nad tím, jak předejít zbytečným nepříjemnostem a zlepšit vzájemnou symbiózu na silnicích.
My, automobiloví nadšenci i řidiči z povinnosti, si musíme znovu přivykat, že motorkářům začala sezona. Názory na milovníky jednostopých strojů se liší. Nemusíme je milovat, možná ani chápat. Přitom stačí pokusit se najít společnou řeč. Ostatně sdílíme stejnou vášeň – radost z jízdy.
Rok 2015 se do statistik nehodovosti motorkářů zapsal černým písmem, byl nejtragičtější za poslední tři roky. Při nehodách vyhaslo na českých silnicích devadesát lidských životů. Navíc podle statistik na jednoho mrtvého motorkáře připadají další čtyři s vážným poškozením mozku, míchy či končetin. Moc vysoká daň, nemyslíte?
Statistiky za loňský rok nejsou nijak milosrdné, přesto přinášejí příznivější zprávy. Počet smrtelných nehod motorkářů totiž klesl na rekordní minimum. Za loňský rok bylo evidováno celkem 2828 dopravních nehod s účastí motocyklu, z toho 1609 zavinil samotný motorkář (za necelou polovinu nehod tedy neseme vinu my, řidiči automobilů). Toto číslo působí sice děsivě, ale nehoda připravila ve finále o život "pouze" 61 lidí. Další stovky aktérů vyvázly s těžkými či lehkými zraněními, což však není nikterak uspokojivý argument.
Na vině je hlavně rychlost
Asi nikoho nepřekvapí, že ve více než 400 případech za nehodu mohla vysoká rychlost, tedy oficiálně nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky. Následovalo, opět související s vyšší rychlostí, nezvládnutí řízení vozidla a nedodržení bezpečné vzdálenosti. Jenomže jsou to právě motorkáři, kteří si dávají mnohem větší pozor na přednost v jízdě, než řidiči dvoustopých vozidel.
Ve vozech kolem sebe máme aktivní a pasivní bezpečnostní prvky, naše auta splňují řadu bezpečnostních testů, ale motorkář jde do střetu s vlastní kůží. Troufám si říct, že většina z nich si tohoto faktu je plně vědoma, a proto mnohem lépe předvídá. Dalším faktem, který hovoří spíše pro motorkáře, je ten, že jezdí pro čistou radost z jízdy - nikoliv z povinnosti. Nepřekonávají nutnou vzdálenost mezi kancelářemi a místem bydliště, nejsou myšlenkami ještě na pracovní poradě, nevyřizují za jízdy e-maily nebo si nelámou hlavu domácími povinnostmi, které je ještě večer čekají. Pokud s nimi soupeříme, boj nemá vítězů, jen poražených. Pojďme je tedy zkusit pochopit. Pokud nemůžeme pochopit, pak tedy pouze respektovat. A k tomu je potřeba si uvědomit několik základních věcí…
Motorkář je, pokud tedy nemáte pod kapotou stovky supersportovních koní, vždycky rychlejší. Přesto mají řidiči aut potřebu s motorkami závodit a dokazovat opak. Pokud někoho tento pocit jímá, pak má nejspíš problém se svým egem a základními znalostmi fyziky. Opravdu si někdo může myslet, že se vznětovým dvoulitrem o výkonu cca 150 koní a hmotností přes 1,5 tuny dokáže konkurovat průměrně výkonné motorce, která má i s jezdcem zhruba 300 kg a výkon sto koní a víc?
Rozdíl v brzdných drahách
Další věcí, kterou bychom měli mít na paměti, je ta, že motorka nebrzdí tak dobře jako auto. Na suché silnici by teoreticky mohly být brzdné síly vyrovnané (počet kol, plocha dotyku pneumatik v poměru ke hmotnosti), ale zatímco v autě klidně zašlápneme brzdu a brzdíme na 100 %, ne každý motorkář zvládne na svém stroji vzít na plno za přední a sešlápnout současně i tu zadní. Pokud jste si to na motorce někdy vyzkoušeli, pochopíte, že na vině je něco, čemu se říká strach. Obecně se dá říct, že motorkář bude vždy potřebovat cca 50 metrů na zastavení z rychlosti 100 km/h. Automobil zastaví zhruba o 10 metrů dříve. O tom, jak by podobná situace vypadala na mokru, se snad ani nemá cenu rozepisovat.
Naší společnou láskou je rychlost, o tom netřeba diskutovat. A rychlý průjezd zatáček je tou nejlepší odměnou pro všechny zapálené bez ohledu na to, zda jezdí na motorce či v autě. Pokud jedeme po zajímavé klikaté okresce, kterou motorkáři s oblibou vyhledávají, zkusme se mít více na pozoru. Zatímco při přímé jízdě je motocykl široký asi 70 cm a v autě se mu i při lehkém přejezdu dělicí čáry snadno vyhneme, v náklonu motorka na silnici zabírá 120 cm i více. Pokud se tedy vřítíme do zatáčky a vnějšími koly přejedeme, byť lehce, do protisměru, „ležící“ motorkář v protisměru již nemá moc možností směr jízdy změnit a fatálnímu střetu zabránit.
Dalším úskalím je viditelnost - blížícího se motorkáře lze snadno přehlédnout. Tmavá kombinéza, černý stroj… Ano, svítí, ale musíme se opravdu soustředit, abychom motorkáře viděli. Paradoxně svícení motorkářům vůbec nepomáhá, splyne se silnicí nebo pozadím na horizontu a vy, najíždějící z vedlejší silnice, ho snadno přehlédnete. Nehledě na fakt, že motorkář si s předpisy mnohdy hlavu neláme a jede mnohem rychleji, než pravidla pro tento úsek umožňují. Tady je ale potřeba podotknout, že řada motorkářů si v dnešní době nutnost být vidět již uvědomuje a nosí reflexní prvky. Ale cesta k tomu, aby si to uvědomovala naprostá většina z nich, bude stejně zdlouhavá jako osvojení si nošení helem na českých sjezdovkách. A pokud blížícího se motorkáře, který jede po hlavní silnici, řidič vidí, a přesto do křižovatky vjede s tím, že „to stihne“, pak nezbývá než konstatovat „nemyslíš, zaplatíš“ (a ve většině případů nejvíce zaplatí ten zranitelnější).
Zatímco u většiny nových aut se směrová světla vypínají sama, málokterý motocykl automatickou funkci vypínání blinkrů má. Protože tedy většina motorkářů znamení o změně směru jízdy vypíná ručně, může se stát, že zapomenou. Proto pojďme brát jeho „blikání“ s rezervou, odbočovat totiž vůbec nemusí.
Vzájemně se netrapme
Řidič automobilu by také měl respektovat, že motorka se vejde všude, což je její nesporná výhoda. Zdlouhavé stání v koloně v parném létě nebo v dešti nás jistě netěší. Přesto věřte, že motorkář je na tom o dost hůř. Zatímco v autě máme zapnutou klimatizaci a doplňujeme tekutiny, on se v černé kožené kombinéze peče ve vlastní šťávě, jeho stroj se popojížděním nesnesitelně zahřívá a začíná mu pálit dolní končetiny. V případě deště je rovněž logické, že trpí o poznání víc, než řidič automobilu, a to ani přes jeho temné hledí nemusíme vidět ten pohled plný zoufalství. Proč jim tedy bránit v hladkém průjezdu?
A poslední argument proč bychom měli být tolerantnější? Ten je osobní… Pojďme o motorkářích přemýšlet jako o lidech a ne jen jako o účastnících provozu, kteří nás na silnicích ne vždy těší. Případný, třeba i malý střet, může mít fatální následky, a pak někdo kvůli naší nepozornosti nebo troše bezohlednosti může přijít o blízkého člověka. To je přeci příliš vysoká cena, nebo ne?
Na přiloženém videu je kompilace nehod způsobených nejen řidiči aut a ostatních motocyklistů, ale také vlastní hloupostí a nulovými dovednostmi.