Kapitoly článku:
Jako z praku?
Dieselová dva-dvojka pod kapotou Mitsubishi Outlander v prvních chvílích příliš nenadchne. Motor je dost hlučný a než se ohřeje, mnoho slov chvály byste pro něj nenašli. Ale jakmile se dostane na provozní teplotu, výrazně se uklidní a začne ukazovat svou lepší tvář. Na rozdíl od konkurentů je diesel od Mitsubishi naladěn tak, aby se pohyboval v co nejnižších otáčkách. Točivý moment nakonec standardně nastupuje už při 1500 ot./min, přičemž testovaná verze točí při 130 km/h pouze 2000 ot./min, zatímco u konkurentů typu Foresteru nebo třeba Hondy CR-V to je cca o 500 otáček více.
Když si zvyknete na výrazný turbo-efekt, začne vás jízda bavit. Kolem středních otáček je motor velmi pružný.
Už základní provedení dokáže předvést na poměry dnešních dieselů velmi solidní turbo-efekt. Asi vás nepřekvapí, že u lidově řečeno načipované varianty je tahle vlastnost ještě výraznější. Převedeno do praxe se v nízkých otáčkách neděje zhola nic, aby kolem dvou tisíc motor zabral takovým způsobem, že když se rozjíždíte na jedničku, jen tak tak, že stihnete před omezovačem přeřadit na dvojku. Ideální to samozřejmě není, ale když si na to zvyknete, začnete se bavit. Je to logicky trochu jiná zábava než s nějakým sympatickým atmosférickým motorem, ale zábava to stále je. Motor táhne do cca 4400 ot./min.
Outlander je totiž neskutečně pružný a umí pořádně natlačit do sedačky. Jeho hlavní disciplínou je pružné zrychlení, které dělá z předjíždění na okreskách doslova bleskovou záležitost. V podstatě ani není potřeba podřazovat. Jednoduše přišlápnete plyn na podlahu, auto se posadí na zadní nápravu a než se ostatní cestující zorientují, je pomalejší řidič někde kdesi v dáli. Speciálně tahle vlastnost je velmi příjemná a než kupovat nějaké zbytečnosti, určitě stojí právě kvůli tomuto onen 30 000 Kč vysoký příplatek za úvahu.
Pokud nevlastníte něco výkonnějšího, pak uvidíte výkonnější Outlander spíše z této strany. Občas působí, jako kdyby měl pod kapotou šestiválec.
Další zajímavou vlastností načipované verze je jízda po dálnici. Normální Outlander je pohodlné SUV, které v případě potřeba zvládne i rychlejší dálniční přesuny, výkonnější alternativa je ovšem klasický dálniční expres a to dokonce takový, že vám bude chvílemi připadat, jako kdyby byl pod kapotou šestiválcový motor. Do cca 200 km/h totiž auto zrychluje s neobvyklou chutí a pohybovat se někde kolem 180 km/h není žádný problém. Přičemž znovu zopakuji, že pokud v tu chvíli přidáte, pořád vás ještě tahle verze dokáže zatlačit do sedačky.
Téma spotřeby jsme už nakousli. V běžném provozu jezdí nová motorizace pro mezi sedmi a osmi litry, když budete na dálnici spěchat (pojedete mezi 160 – 180 km/h), dostanete se přes devět a pokud budete chtít vyzkoušet, co dokáže na okreskách, není problém ani desítka. Zmíněné údaje přibližně odpovídají slabšímu dieselu s automatem.
Sportovní SUV
Kromě vyššího výkonu dostal testovaný Outlander ještě několik záležitostí. Na předním i zadním nárazníku se objevily plasty navíc, stejně tomu je i v případě prahů a především vůz stál na discích o velikosti dvacet palců. Snad mě nebudete mít za blázna, ale výsledek se mi nejen že líbil, ale já bych jej klidně označil za sportovní a hodně atraktivní. Koho by to zajímalo, tak za přední plasty navíc zaplatíte 11 676 Kč, za ty zadní 6 672 Kč a za prahové spoilery 18 348 Kč. Levná sranda to tedy není.
Určitě nemusím vysvětlovat, že dvacetipalcová kola s pneumatikami o rozměru 245/40 ZR20 mají dost podstatný vliv na jízdní vlastnosti. Krátké nerovnosti neodfiltrují, ale k mému překvapení i s takovýmito koly zvládne podvozek větší díry celkem bez problémů pohltit. Více tedy než posádka pocítí dvacítky na autě řidič, protože široké pneumatiky neustále při větší akceleraci mají tendenci tahat za řízení, o vyjetých kolejích ani nemluvě.
Dvacetipalcová kola jsou trochu extrémní záležitostí, ale parádu udělají velkou. Kromě horšího komfortu také dost tahají za řízení.
Outlander je v základu pohodlně naladěné auto, s takto velikými koly je ovšem výsledkem řekněme divný kompromis, kdy na jedné straně víte o každém kamínku, na straně druhé se auto v zatáčce výrazně naklání, ale zvolené stopy se ne a ne pustit. Věřím ovšem tomu, že v oblastech s kvalitními silnicemi to může být zajímavá možnost, jak si dodělat svůj vůz podle vlastních představ. Kola přece dělají auto, že ano.
Sportovní není ani řízení, takové najdete třeba u Subaru Forester. Potěší ale šestistupňová manuální převodovka. Řezní má takový ten klasický japonský charakter, kdy se řadí poměrně velkou pákou, ale převodovka je přesná a dráhy jsou celkem blízko u sebe. Hodně rychle si zvyknete.
