Minitest Volvo V60 T6 AWD: Učitel zeměpisu dálničním teroristou

Nedávno jsme si dopodrobna probrali novinku Volva ve střední třídě. V60 jsem vyzkoušel v motorizaci D4 a nadšení jsem ve většině ohledech neskrýval. Jde o podstatný krok, kdy se technika platformy SPA posunula do klasické střední třídy. Díky tomu je V60 oproti předchůdci úplně jiné. To vše platí i u nyní testovaného vozu. Ovšem je tu jedno podstatné ale.

Co když totiž do pohodového a úsporného kombi od Volva dáte ten nejsilnější zážehový motor, který máte na skladě. Jasně, v případě Volva se jedná o dvoulitr. T6 má ovšem dost síly na to, abyste byli králem běžného provozu. A co na to pohon všech kol, dokáže změnit vrozené jízdní vlastnosti? Tak pojďme pěkně popořadě.

Kola vážně dělají auto

Volvo nadělilo "vé-šedesátce" opravdu atraktivní kabátek. Je to neskutečně elegantní auto, možná dle mého nejvyváženější a nejhezčí zástupce švédského kmene na trhu. A taky potvrzuje jedno zažité pravidlo. Termín "kola dělají auto" získává na významu především v dnešní době, kdy jsou auta čím dál tím větší, s vyšším pontonem a na pohled taková... tlustější.

Právě Volvo umí svým vozům nadělit patřičnou lehkost, ovšem je znát, že k celkovému dojmu potřebuje designér nutně velké disky kol. Tato jsou devatenáctipalcová a auto s nimi vypadá zkrátka o dost lépe, než na sedmnáctkách, do kterých bylo obuto minulé auto v testu v odkazu nahoře.

Volvo V60 Cross Country oficiálně: Nabízí dva motory a 75 mm světlosti k dobru

Daniel Fuglevič

Český trh

Volvo V60 dle mého trpí poměrně malým vstupním otvorem dveří, vždyť B-sloupek je podstatně vytyčen před osu předního sedadla. Jistě je důvodem i vyšší bezpečnost, jíž jsou u Volva sympaticky posedlí, ovšem objemnější postavy by mohly mít problém a raději možná pokukují po větších devadesátkových modelech.

Přitom když se do interiéru dostanete, překvapí vás vzdušnost a faktická prostornost. A to i na zadních sedadlech, kde je v rámci střední třídy prémiových kompaktních kombi velmi dobře. Stejně jako skvěle se žije se zavazadelníkem o objemu 529 litrů a s praktickou přepážkou. Jak už jsem zmínil minule, skvělý je inovovaný infotainment Sensus - z pohledu grafiky, intuitivnosti, rychlosti a funkcí. Celkovou severskou atmosféru lépe dle mého dokresluje světlé čalounění, ale to už je věc vkusu. Dojem spíš kazí hlučné zámky dveří, které vás překvapí při každém zamčení.

Čtyřkolka zábavný faktor nepřidá

Pro úplné vrcholy modelových řad si Volvo, které modulární platformu připravilo striktně pro čtyřválcové motory, k dispozici plug-in hybridní ústrojí. Říkají mu T8. Odečtěte dvojku, respektive elektrické ústrojí a máme tu T6. Takové označení znamená stále stejný dvoulitr dopovaný jak turbodmychadlem, tak i mechanickým kompresorem.

Zkušené ucho pozná, že kompresor je přítomný při prvním zrychlení. To charakteristické vytí mi dalo vzpomenout na úžasný Jaguar XJR generace X300, toho času spící v zámecké garáži. Ozve se především v nízkých otáčkách, poté plnění spalovacího prostoru podpoří i turbodmychadlo - to je poháněno výfukovými plyny, na rozdíl od dmychadla poháněného od klikového hřídele.

Minitest Volvo S90 T8: Je vrcholná motorizace skutečně nejlepší?

Milan Lažanský

Testy

Systém spojky mezi rotor a vstupní hřídelí umí kompresor i zcela odpojit, aby ve stálých otáčkách či nad tři tisíce otáček nebral motoru výkon. Opětovné zapojení zajistí elektromechanika za 0,35 sekund. Celý proces pak řidič naštěstí vůbec nepozná. Ve výsledku je tak motor jak pružný, tak i točivý. Škoda jen, že převodovka sice umí řadit velmi jemně, avšak její software je naladěn až zbrkle.

Motor má točivého momentu "dole" více než dost, přesto musíte být s plynovým pedálem opatrní, jinak budete skákat z převodu na převod. A máte jich osm. Je to o něco lepší, než v případě ladění Polestar, který plyn i v komfortním módu činí ještě citlivějším, přesto se takové naladění řazení k celkovému uvolněnému charakteru úplně nehodí. Jistě, výkonu máte díky tomu pod nohou vždy dost a méně citlivý řidič si ani nemusí všimnout, že jede chvílemi zbytečně na tři a půl tisíce otáček v příměstských rychlostech. Vy si toho ale nejspíš všímat budete.

Motor je také extrémně závislý na stylu jízdy, co se spotřeby týče. Pokud stejně jako já prožíváte všední dny v režimu poskakování po městě a následnou spěšnou jízdou po dálnici, pod patnáct litrů se podíváte málokdy. Ovšem však že při lepších podmínkách a šetrnějším zacházení s plynem jsem jezdil kolem osmi litrů mimo město. Nesměl mě ale lákat zátah motoru o výkonu 310 koňských sil. I když lépe řečeno spíš neskutečný nárůst čísel - akceleraci si totiž díky celkové izolaci od okolí tolik neuvědomujete.

Právě izolace od okolí je důležitým faktorem při jízdě. Motor je tichý, hovíte si v totálně kvalitním a útulném interiéru, aerodynamický hluk je skvěle potlačen a můžete se tak opři svých dálničních letech soustředit třeba na úchvatnou aparaturu Bowers and Wilkins.

Minitest Volvo XC60 T5 AWD R-Design: Auto jako od maminky

Miro Mihálik

Testy

Podvozek i zde zůstává specificky naladěn. Dnešní Volva mají tuhé tlumiče a uložení náprav, což znamená, že ve městě netlučou do dorazů ani na velkých kolech, nežvýkají se v zatáčkách v uložení, ale také nejsou úplně plavné. To se zlepší s rychlostí, kde se podvozek rozhýbe a nabídne specifické chování, kdy čekáte ránu, která nepřijde. V oblouku je pak V60 překvapivě dlouho neutrální.

Pokud si však T6 povinně spojené s pohonem všech kol koupíte kvůli dynamické jízdě a vidíte v ní třeba alternativu k BMW 330i xDrive Touring, je potřeba se zastavit. Volvo má poměrně necitlivé, lehké řízení s dlouhým převodem a zadní kola rozhodně neroztáčí kvůli tomu, abyste si plynem pomohli utáhnout stopu, či dokonce vykouzlili powerslide.

V tom momentu zůstává V60 stále opatrná a na zadek toho nikdy nepošle tolik, aby to byla sranda. A to není vůbec žádná kritika, prostě tu od toho není, v pořádku. Důležitější je, že při rychlé jízdě po okreskách auto zůstává nezáludné, karoserii nechává v klidu, zatímco kola pod vámi pěkně kmitají.

Závěr

Volvo V60 je podle mého pro hodně zájemců o opravdu rodinné kombi takzvané prémiové střední třídy tou správnou volbou. Je krásné zvenku i zevnitř, není nabubřelé, ale elegantní, není sice prvoplánově komfortní, ale v extrémnějších podmínkách začne fungovat famózně.

Jen nevím, jestli nutně potřebujete právě tuto motorizaci. Na plyn totiž budete šlapat jen ve spěchu, za což se vám odvděčí vysokou spotřebu pod zátěží. Ani řízení, ani ladění pohonu všech kol vás totiž lákat ke "sportovnímu" svezení nebude.

Není proto lepší třeba minule testovaná verze D4? Ta ve spodních otáčkách na rozdíl od většiny konkurenčních dieselů neduní a je příjemným společníkem s nízkým apetitem. Kamion přeci taky předjedete, tak proč se jinak rušit od oázy samozřejmého klidu a bezpečí, kterou tohle auto šíří do celé kabiny?