Faceliftovaná Astra generace K dostala pod kapotu výhradně tříválcové motory, všechny pocházejí od General Motors, nikoli z dílen PSA. Vyzkoušeli jsme silnější verzi základní dvanáctistovky, která v mnoha ohledech velmi mile překvapila.
Nízká spotřeba
Výborná ergonomie
Přehledný infotainment
Dobré odhlučnění
Prostornost na zadních sedačkách
Obtížně dávkovatelný brzdný efekt
Hrubý chod páky v kulise řazení
8 /10
Faceliftu si na první pohled patrně všimne jen málokdo, v útrobách Astry ale nastalo změn násobně více. Tou nejpodstatnější z nich jsou nové, výhradně tříválcové motory. Benzinovou čtrnáctistovku Turbo jsme již zkoušeli, nyní je čas na silnější ze dvou verzí zážehové dvanáctistovky. Kupodivu nejde o jednotku PureTech koncernu PSA, ale motor z vlastního vývoje GM. A hned zkraje poznamenejme, že i tentokrát hatery zklameme.
Astrou jako takovou jsme se detailněji zabývali v předchozím testu, takže nyní jen ve zkratce. Maximální pochvalu si zaslouží ergonomie interiéru a ideální mix počtu hardwarových ovladačů a funkcí ovládaných přes centrální displej. Výborný je i samotný infotainment se sice možná trochu teutonsky fádní ale maximálně přehlednou grafikou. Funkčnosti prospívají i rozměrné ikony a rychlá odezva displeje. Přehledné jsou i mapy navigace, potěší softwarové potlačení efektu rybího oka v obrazu couvací kamery, který je navíc krásně jasný i v noci.
Stejně příjemný mix analogu a digitálu najdete v kapličce přístrojů, kde analogový otáčkoměr a ukazatele stavu paliva i teploty doplňuje šikovně integrovaný displej. Opět maximálně efektivní a přehledný, bez zbytečných grafických efektů. Navolit si lze plně uživatelské zobrazení, takže máte před sebou informace, které opravdu chcete vidět a neotravují vás žádné zbytečnosti. Podobný přístup vyznávají asistenční systémy – neotravují a prostě fungují a nevtíravě pomáhají. Evidentně jsou také z vlastního vývoje Opelu, jelikož oproti obdobným pomocníkům v modelech PSA jsou citelně lepší.
Nad koncepcí interiéru a materiálovým složením interiéru se vývojáři pečlivě zamysleli. Sice zda najdete i tvrdé a laciné plasty (a není jich úplně málo), ale s jedinou výjimkou jsou v místech, kde to objektivně ničemu nevadí. Tou výjimkou je hlavice řadící páky, která není obšita kůži, ale vyvedena z plastu. Proběhl sice pokus o zušlechtění matovaným povrchem, nicméně ani tak není do ruky úplně příjemná. Co do prostornosti je v nabídka vpředu takřka královská, vzadu spíše kompromisní. Ani 370 litrů objemu zavazadelníku rekordy netrhá, byť je prakticky tvarovaný.
Když spotřeba je úspora
Opel se při faceliftu Astry snažil o maximalizaci efektivity – ostatně jako všichni ostatní – a dlužno říct, že se zadařilo. Tříválec s objemem 1199 kubických centimetrů má kapalinou chlazené výfukové svody a filtr pevných částic GPF. O potlačení inherentní nevyváženosti tříválcové koncepce se stará protiběžný vyvažovací hřídel v bloku. Svoji práci odvádí velmi dobře, s výjimkou maximálního zatížení pod plným plynem není po vibracích v podstatě ani památky. Motor se ochotně bez protestů nechá i podtáčet. Ani typického tříválcového brmulání se takřka nedočkáte, jedině snad chvilku po nastartování a jízdě se studeným motorem.
Astra je totiž výborně odhlučněna, a to nejen od motoru. Ani na dálnici neobtěžuje aerodynamický svist, valivý hluk od kol je potlačen solidně a ani při přejezdu nerovností nerezonují karoserií rázy a dunění. Podvozek je naladěn na rozumný kompromis mezi komfortem a stabilitou, spíše s příklonem k tomu prvnímu.
Sportovními ambicemi Astra se (skoro)základní motorizací příliš nevládne, oproti čtrnáctistovce je při ostřejší jízdě maličko nervóznější zadní náprava při přejezdech nerovností. Takřka neznatelně, nic, co by vybočovalo z vysokých standardů třídy. Ostatně honit Astru po okreskách nemá mnoho smyslu – motor sice umí docela hezky zabrat, ale jak naznačuje tabulkové zrychlení 0-100 km/h za 10,5 sekundy, není to lenoch, ale sprinter také ne. Jeho hlavní deviza je jinde.
V reálném světě totiž umí být velice úsporný. Ve městě si Astra nárokovala 5,9 l/100 km. Mimo město není problém jezdit hluboko pod pět, konkrétně za 4,7 litrů. Největší překvapení se ale odehrává na dálnici. Ve vyšších rychlostech nezřídka u tříválců padne kosa na kámen a spotřeba letí strmě vzhůru. Kompaktnímu Opelu ale pomáhá, propracovaná aerodynamika se součinitelem aerodynamického odporu cx = 0,26 (kombík má ještě o setinku lepší), spodní kryt motoru, speciálně profilovaná ramena zadní nápravy a aktivní klapky v masce chladiče. A také velmi dlouhé zpřevodování.
V tachometrových 130 km/h točí motor zhruba 2400 otáček za minutu, to na benzinovou tříválcovou dvanáctistovku opravdu není mnoho. Příjemné je, že i v této rychlosti a z těchto otáček ochotně zrychluje (byť o dalších patnáct km/h nad naším dálničním limitem už se jí moc nechce). A spotřeba? Výborných 5,8 litru na sto, se zapnutým tempomatem, kopec nekopec.
Najednou skoro i začíná dávat smysl jinak úsměvný popis v palubním počítači. Když jsem poprvé zahlédl položku „průměrná úspora paliva“ místo průměrné spotřeby, škodolibě jsem se těšil, jak budu moci napsat něco ve smyslu, že když v rámci ekologistického newspeaku přejmenujete spotřebu na úsporu, ještě to neznamená, že opravdu spoříte. Ale smůla. V tomto případě znamená. A týdenní průměr 5,4 l/100 km to jen dokazuje.
Závěr
Je nutno přiznat, že malý tříválec Opelu je působivý. Ne, že by neměl svoje drobné neduhy. Jako většina takto koncipovaných motorů si nepříjemně drží otáčky při řazení – zůstávají dlouho „viset“ na původní hodnotě, takže pokud řadíte rychleji, dočkáte se po puštění spojky drobného cuknutí. Řadit rychleji ale v Astře 1.2 Turbo nebudete chtít. Převodovka je sice v kulise přesná, ale při přechodu přes neutrál místy trochu zadrhává a při podřazování si synchrony také sem tam dají na čas.
Trochu zvyku (a opravdu je to jen o zvyku) vyžaduje zmíněné dlouhé zpřevodování. Pokud jste zvyklí, jak doporučují indikátory řazení naprosté většiny aut s šestistupňovými manuály, jezdit po městě na pětku, s Astrou je to nejlepší na trojku. Na ni v 50 km/h točí cca 1800 otáček, nehlučně si přede a na rovině kontzumuje rovné čtyři litry na sto.
Zvyk vyžaduje také naladění brzd. Pedál má v první krátké fázi pohybu takřka mrtvý chod a nicotný odpor, co do brzdného efektu se takřka nic neděje, následně začne klást podivný tupý odpor a brzdy se celkem jedovatě zakousnou. Není to příjemné a plynulé zastavování vyžaduje pozornost.
Celkově je Astra solidní a povedené auto na každodenní používání, přehledné, účelné a úsporné. V ceníku doporučujeme nepřehlédnout ortopedická sedadla za 15.000 korun, s nimiž jsou i dlouhé dálniční cesty příjemnou záležitostí. A to je asi největší překvapení ze všech, že tříválcová dvanáctistovka v autě nižší střední třídy si na dálnici nejen neuřízne ostudu, ale ještě si tam libuje. Tiše polyká kilometry, umí dostatečně dynamicky akcelerovat a z 48litrové nádrže jen decentně ucucává. Škoda, že před sebou nejspíš nemá dlouhou budoucnost.
| Opel Astra: Souhrn cen |
| Základní cena vozidla |
399.990 Kč (1.2 Turbo/81 kW Astra) |
| Cena s testovaným motorem a výbavou |
501.990 Kč 1.2 Turbo/96 kW Elegance) |
| Cena testovaného vozidla |
636.700 Kč (1.2 Turbo/96 kW Elegance) |
Technické údaje: Opel Astra
Rok • stupeň výbavy
2019 • Elegance
Počet válců/ventilů na válec • rozvod
3/4 • DOHC
Typ motoru • zdvihový objem
zážehový • 1 199 cm3
Nejvyšší výkon
96 kW (130 koní)
Nejvyšší výkon při otáčkách
5 500 ot/min
Nejvyšší krouticí moment
225 Nm při 2 000 až 3 500 ot/min
Zrychlení z 0 na 100 km/h
10,5 s
Nejvyšší rychlost
215 km/h
Převodovka: způsob řazení • počet stupňů
manuální • 6 stupňů
Zákl./max. objem zavazadlového prostoru
370 l • 1 210 l
Objem palivové nádrže
48 l
Hmotnost: provozní • celková
1 280 kg • 1 805 kg
Prům. spotřeba: město • mimo • komb.
5,2 • 3,8 • 4,3 l/100 km
Rozchod kol: vpředu • vzadu
1 544 mm • 1 558 mm
Rozměr pneumatik
225/45 R 17
Rozměry: délka × šířka × výška
4 370 × 1 871 × 1 485 mm