Zelená British Racing, rychlé pruhy na kapotě, padnoucí osmnáctky, decentní „eSko“ naroubované v přední masce a nápisy John Cooper Works na středových pokličkách uvedených kol. Inu, navenek další ostré Mini se vším všudy pro ten typ zákazníků, který příliš neřeší, že jde o relativně vysoký crossover a místo mrštnosti původních modelů hledá rychlost v přímce a správné logo na kapotě.
Ne že bych podobným konceptům fandil, ale tvářit se, že rozdáváte radost z jízdy, i když tomu tak není, je zcela poplatné dnešní době a vůbec mě to nepřekvapuje. Tedy až na to, že tohle není SUV vyladěné do sportovní podoby divizí JCW, ale naopak úsporná hybridní varianta s tříválcem a elektromotorem, kterou můžete připojit do zásuvky a jezdit s ní do sto dvaceti kilometrů v hodině čistě na baterie.
Dá se hrát na obě strany?
Při pohledu na tento konkrétní Countryman jsem se nejdříve nemohl zbavit dojmu, že mám před sebou poněkud schizofrenní auto. Čím chce vlastně být? Automobilem s vysokou provozní efektivitou a nízkými emisemi anebo SUV se sportovními ambicemi? Připadalo mi to trochu jako vegan s choutkami na titul Mr. Olympia. Přiznávám, měl jsem v tom menší zmatek a ze začátku více otázek než odpovědí. No nic, od toho ty auta testujeme.
Čistě vizuálně jsem proti tomuto Mini vlastně neměl nic. Tmavě zelenou mám rád, připadá mi ve srovnání s jinými odstíny uklidňující. A Countryman sice nemá s původní myšlenkou Issigonise společné zhola nic, ale na druhé straně dostal tento model relativně dobré proporce, které kdysi načrtnutý design vzdáleně připomínají.
Navíc černá střecha ladí se sloupky i nelakovanými plastovými lemy a nebýt podivných chromovaných panelů na předních blatnících, které působí jako omylem vypůjčené díly z čínského mixéru, a z nichž ten vlevo ukrývá pod víčkem přípojku pro elektrický kabel, máme před sebou poměrně seriózně vypadající automobil.
Uvnitř je to standardní plnohodnotné Mini, jak jej znáte i z jiných modelů. To znamená solidní materiály i jejich zpracování, vynikající přední sedačky s nadprůměrnou boční oporou a možností manuálně prodloužit jejich sedáky, ale také výstřední palubní desku, která však ve srovnání s jinými modely této značky nepřináší nic zajímavého ani nového.
Vlastně něco přeci. Aby návrháři zdůraznili alternativní pohon, vyměnili původní červené startovací tlačítko za křiklavě žluté a vlevo od něj přibyla mezi leteckými přepínači miniaturní páčka určená k aktivaci jednoho ze tří elektrických jízdních režimů eDrive. Což je docela zajímavé, protože si Cooper S E nadále podržel i druhý ovladač umožňující volit z jiné sady tří módů zahrnující kromě jiného Sport a rovněž Green.
Stejně tak byl upraven přístrojový panel, respektive budíky uchycené přímo ke sloupku řízení, takže ve výřezu vlevo teď nenajdete otáčkoměr, ale indikátor intenzity asistence elektromotoru, respektive rozsah okamžité rekuperace.
Elektrická zadokolka
Mini – na rozdíl třeba od Golfu GTE – nemá elektromotor napasovaný mezi spalovacím agregátem a převodovkou, ale konstruktéři pro něj našli místo u zadní nápravy, kde skrze jednostupňový převod točí zadními koly. Přeplňovaná zážehová patnáctistovka má pak své tradiční místo pod kapotou společně se šestistupňovým automatem a pohání přední nápravu.
Toto řešení společné s dvojkovým minivanem od BMW ubírá v zavazadlovém prostoru Countrymanu zhruba deset procent objemu, což není tak tragické, naopak přírůstek na hmotnosti tímto přívlastkem s chutí vyplísnit můžete. Kvůli dodatečně montovaným bateriím umístěným pod zadními sedadly, řídicí elektronice a samozřejmě elektromotoru váží hybrid až 1735 kg, což je o téměř tři metráky více ve srovnání se základním modelem osazeným slabší variantou stejného tříválce.
Na tak relativně malý vůz je tato hodnota až ostudná a z benzín-elektrického provedení dělá zdaleka nejobéznější Mini. Přesto byste to do něj neřekli. Už při prvním sešlápnutí plynu auto umí ihned vyrazit vpřed jako z praku, a když říkám okamžitě, mám tím skutečně na mysli okamžitě. Zatímco v jiných autech čekáte klidně vteřinu, dvě i více, než se posbírá turbodmychadlo, tady je nástup síly díky elektromotoru bleskový.
Má to docela pozitivní dopad na vnímání dynamiky a reakce i zátah jsou natolik intenzivní, že v přímce hravě vymažou zmiňovaný hmotnostní hendikep. Dostupná síla je až podivně klidná, alespoň tedy do chvíle, než se začnou zvyšovat otáčky zážehového tříválce natolik, že se jeho zvuk pronikající do kabiny už nedá ignorovat. Přesto nadmíru rušivý není a skutečně otravný bude snad jen pro nejzarytější odpůrce tříválcové techniky.
Hybridní Cooper je pod plynem velmi přesvědčivý do rychlostí kolem sto třicet až sto padesáti kilometrů v hodině, pak mu ale docela rychle začne docházet dech. Z baterií a zbytků sekundárního pohonu se stane zbytečná zátěž a elektromotor přispěchá s krátkodobou pomocí už jen při pořádném zašlápnutí pravého pedálu.
Rozumnou cestovní rychlostí na delší vzdálenosti se jeví tempo kolem 140 km/h, kdy se skromných 136 zážehových koní ještě tolik netrápí a nemají potřebu lokat benzín z nádrže s chutí vyprahlého velblouda. Tu nejlepší provozní efektivitu však auto předvede, až když skutečně začnete naplno využívat přídavné akumulátory.
S kapacitou pouhých 7,6 kWh, což je ekvivalent necelých tří litrů benzínu, trvá nabíjení z běžné zásuvky kolem tří hodin. Dojezd s takovou zásobou energie pochopitelně nemůže být bůhvíjaký. Mini uvádí akční rádius 42 kilometrů, ve skutečném provozu je to ale spíše něco málo přes třicet. Ani udávaná spotřeba dva a půl litru na sto nesedí. S plně nabitým autem a občasnou nutnou ostřejší akcelerací se dostanete na 3,5 až 4,0 l/100 km.
První dva dny jsem se připíchl na zásuvky, kde to jen šlo, zbylou část týdne jsem pak strávil převážně na dálnicích a zčásti okreskách. Průměrná spotřeba? Poměrně zajímavých 6,5 litru na sto kilometrů, jen kdyby ta nádrž měla více než 36 litrů.
Závěr
Mohlo by se zdát, že všechna ta hmotnost navíc kvůli hybridní technice je poněkud kontraproduktivní a v jistém smyslu skutečně i je. Překvapivě se však dají najít i pozitiva: Countryman s elektromotorem je lépe vyvážený mezi nápravami a baterky na zádi citelně zdokonalily jízdní komfort ve srovnání s jinými motorizacemi.
Ne že by Cooper S E díky tomu překonával své sourozence v kvalitě odpružení na celé čáře, je to spíše výhra o prsa, přesto ale jde o vnímatelný posun k chování, které je u crossoverů vyhledávanější. Jenže co dál? Stačí to ve spojení s výše uvedeným k tomu, abychom mohli brát Mini s alternativním pohonem vážně?
Odpověď je vcelku snadná a prozradil jsem ji už v titulku. Dynamika i spotřeba hybridního Countrymanu fungují především s plnými akumulátory, takže to chce nabíjet, nabíjet, a ještě jednou nabíjet. Auto se vám odvděčí nižší spotřebou a říznější chutí po akceleraci.
K nevýhodám patří vyšší cena atakující (a s plnou výbavou hravě překonávající) základní cenovku verze JCW, chybějící šťáva a odhodlání pohonu ve vyšších rychlostech a líbit se vám asi nebude ani to, že palubní počítač trochu kecá o dojezdové vzdálenosti čistě na elektřinu. Je pouze na vás, abyste si sečetli, jestli se vám to i vyplatí.
| Mini Cooper S E Countryman All4 - technická data a cena |
| Motor |
1.5 Turbo + elektromotor |
| Převodovka |
6A |
| Zdvihový objem [cm3] |
1499 |
| Válce/ventily |
3/4 |
| Největší výkon [kW/min] |
100/5700 + 65/4000 |
| Točivý moment [N.m/min] |
220/1250-4300 + 165/0-3000 |
| Maximální rychlost [km/h] |
198 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] |
6,8 |
| Komb. spotřeba [l/100 km] |
2,5 + 13,7 kWh |
| Základní cena [Kč] |
639.600 (One Countryman/75 kW) |
| Cena s test. mot. [Kč] |
982.800 (Cooper S E Countryman All4/165 kW) |
Původní Mini byla britská ikona 60. let. V osmdesátých letech byla výroba originálních Mini ukončena, v roce 1994 se pak značka patřící k Rover Group dostala pod BMW.
V roce 2001 se objevila nová generace v podobě Mini One a sportovních verzí Cooper.
Mini Cooper • Mini Cabrio • Mini Clubman • Mini Countryman