V případě, že vás v hospodách či restauracích děsí jídelní lístky zvíci dobrodružného románu a z duše nenávidíte nekonečné seznamy, připravte se na to, že pro vás bude specifikace konkrétního Mercedesu Vito tak trochu noční můrou.
Podobně jako jiné dodávky i stuttgartská plechová kavalerie nabízí tolik různých karosářských provedení, konfigurací a individuální výbavy, že v tom budete mít bez podrobného studia katalogů a ceníku slušný hokej. Respektive ani zdaleka nebudete tušit, co všechno tato modelová řada skýtá. Nevěříte?
Nebudu vás trápit kombinatorikou, ale vězte, že užitkově orientovaná třída V je v základu k mání jako klasický dodávkový automobil s plechem místo zadních oken, pak zde máme částečně prosklenou variantu Mixto a výchozí rozdělení uzavírá osobní Tourer.
Pokud jde o délku od nárazníku k nárazníku, Mercedes má pro vás tři verze v rozpětí od 4,9 do 5,37 metru, přičemž dva větší modely mají rozvor prodloužený z 3200 na 3430 milimetrů. Přidejte k tomu tři úrovně výbavy (Base, Pro a Select), tři typy pohonu podle použitého agregátu (předokolka, zadokolka, čtyřkolka), dva motory v celkem pěti výkonových variantách, jedenáct defaultních sestav sedadel pro dva až devět cestujících a najednou zjistíte, že z toho máte hlavu jako pátrací balón.
A to nemluvím o takových „podružnostech“, jako jsou dostupné odstíny laku, možnosti zvětšit nádrž, zvýšit užitečné zatížení či k pravým posuvným dveřím objednat i ty levé. O interiér jsme přitom ještě ani nezavadili. Byl jsem proto docela rád, když jsem ke klíčku od červeného vozu dostal rovněž informaci, že jde o striktně nadefinovaný osmimístní akční model Family Tourer s prostřední délkou, jediným naftovým čtyřválcem 114 CDI o výkonu 136 koní a pohonem zadních kol.
Tím se kombinace zužují na přijatelnou míru, na druhou stranu si nemůžu odpustit jednu důležitou připomínku. Berte tento text jako recenzi určitého automobilu a nikoli obecně modelové řady Vito. Na to dokáže být tento vůz příliš rozmanitý.
Kde je ten rozdíl?
Víte, nikdy jsem úplně nechápal, proč Mercedes tak striktně dělí jednu řadu svých dodávek na luxusní třídu V (případně Viano) a užitkové Vito, když to v jádru vždy byla a pořád jsou stejná auta a odlišují se pouze výbavou, materiály a zaměřením. Navíc když „plně naložený dělník“ beztak leze do zelí svým nejchudším kolegům v oblecích.
Ale nakonec je to politika třícípé hvězdy a tam by měli vědět, co dělají. Chtěl jsem tím vším jen říci, že navenek Vito vypadá jako V-Klasse, ačkoli je zde samozřejmě hodně drobností řešených jinak a trénované oko tato vodítka bez váhání najde. Jde třeba o lakování zpětných zrcátek, tvar zadního okna či přední nárazník s jinou mřížkou.
Snad se neurazíte, pokud se těmto detailům dnes věnovat nebudu. Vitu s interním typovým označením W447 táhne na pět, a tudíž předpokládám, že není tolik důležité představovat jeho design. Pojďme se raději podívat na to, jestli by právě rodina mohla mít tohle auto ráda, jak se ostatně snaží naznačit svým jménem.
A bez nadbytečné slovní vaty si pojďme rovnou říct, že pokud by byl prioritou prostor, běžná osobní auta, crossovery ani minivany tomuto vozu zkrátka konkurovat nemůžou. Třeba kufr, který je přístupný obrovským výklopným víkem, má úžasně nízkou nakládací hranu a jeho objem se v závislosti na pozici sedadel a obsazení auta cestujícími pohybuje od 990 do téměř 2700 litrů.
Prakticky kdekoli v autě máte kolem sebe spoustu místa ve všech směrech, a dokonce ani na šířku se nemusí (snad s výjimkou japonské reprezentace zápasníků sumo) skoro nikdo omezovat. Že jde o vůz, který měl být v první řadě účelný, dokládá taktéž celá plejáda odkládacích prostorů. Jen pro ty zcela vpředu je k dispozici až šest držáků na nápoje a na nějakou tu otevřenou přihrádku či zavřený kastlík narazíte v podstatě po celé kabině. Potíž je na druhé straně trochu v tom, že fakticky všechny panely a díly v interiéru jsou vyrobené výlučně z tvrdých plastů.
Nechápejte to špatně. Jsem skutečně ten poslední, kdo má potřebu tlouct svými klouby po jednotlivých panelech ve snaze zjistit, jestli jsou měkčené. Pokud jsou slušně smontované a neskřípou, nemám s tím u vozu této kategorie zásadní problém. A zrovna v tomto směru Vito svou tvář neztratí. Jenže hoďte do dveří klíče, pod palubní desku kovový mobil a do příslušného otvoru hliníkovou plechovku a najednou se uvnitř spustí celá kakofonie pazvuků přímo závislá od kvality a profilu silnice.
Netvrdím, že chybějící gumové dno či jiný tlumící materiál je vážný prohřešek. Ono je dost dobře možné, že si toho hluku s polovinou školky či veselými pubescenty na palubě ani nevšimnete. Ale při sólo jízdě po okreskách to nešlo přeslechnout. Navíc některé plasty jsou evidentně náchylnější k poškrábání více než jiné, a to už by mi vadilo.
Obdobné dilema mám i s multimediálním systémem. Že v autě původně vyvíjeném pro řemeslníky či přepravu dělníků nemám chromované rámečky kolem všech výdechů ventilace, bych opravdu přežil. Dokonce i když jde o Mercedes. A nechybí mi ani intarzie z falešného dřeva či podobně pravého kovu. Co mě ale zaráží, je docela zastaralá grafika infotainmentu, pomalejší reakce či nepřehledné menu. Tím spíše, že i mnohem starší stuttgartské modely zrovna s tímto problém neměly.
Abychom měli seznam výtek kompletní, rád bych ještě připomněl, že ani manipulace se sedačkami není právě snadná. Tedy ty přední lze posouvat i jinak nastavovat s prstem v nose i bez elektromotorků, na zadní ale budete potřebovat výrazně více síly a dost dobře si neumím představit, jak by si s nimi poradily třeba jemnější ženské ruce.
Pod kapotou nic nového pod sluncem
Také s láskou vzpomínáte na šestiválce? Ano i ty Vito kdysi nabízelo, a dokonce jste si mohli vybrat, jestli naftovou nebo ještě kultivovanější benzinovou V6. Ty časy jsou pochopitelně dávno pryč. Tento Mercedes dnes spoléhá už jen na starší a průběžně vylepšované vznětové čtyřválce.
Jak už jsem zmiňoval o pár řádků výše, v případě Vita Family mnoho možností nemáte. Přesněji řečeno máte jedinou možnost s označením 114 CDI. Pokud hádáte, že jde o letitý turbodiesel o objemu 2,1 litru, připište si červený puntík, pro řidiče a posádku to však velká výhra není.
Pamatuju si, že ve třídě V byl tento motor hodně hlučný, a právě svou vtíravou akustikou mě s ohledem na okolní luxus docela zklamal. Netuším, zdali Němci vylepšili izolaci, samotný agregát nebo se mi s přibývajícím věkem zhoršuje sluch, ale tady mi vysloveně otravný nepřipadal, ačkoli OM 651 zdaleka nepatří k nejtišším nebo nejvytříbenějším pohonným jednotkám na trhu.
Co je rovněž diskutabilní, jsou jeho výkony. Na papíře nevypadá 136 koní a 330 newtonmetrů neduživě, ale samotný vůz váží dvě tuny a teď k tomu přihoďte další půl tunu v cestujících a zavazadlech, a i bez počítání pochopíte, že si nemůžete moc vyskakovat. Na dálnicích se Vito nechá promluvit a rozjede se na 180 km/h, ale skutečná pocitová dynamika je mnohem skromnější. Ideální cestovní rychlostí je předepsaná sto třicítka, počítejte ale s tím, že při předjíždění velkou rezervu síly mít nebudete.
Část pocitu „ono to moc nejede“ lze připsat na vrub i příplatkovému, poněkud flegmaticky reagujícímu sedmistupňovému automatu. Na druhou stranu však dělá svou práci bez cukání, a pokud se nebudete snažit probudit ho z letargie pomocí pádel pod volantem (čemuž se trochu brání), časem na něj zcela zapomenete.
Spotřeba? Samozřejmě záleží především na faktoru mezi volantem a sedačkou, ale i svižné nebo opravdu rychlejší přesuny na dálnicích se dají zvládnout se slušným průměrem do deseti, jedenácti litrů. Průměrná provozní efektivita může být ještě lepší. Bez většího odříkání se dá jezdit mezi osmi až devíti litrů, i když spíše počítejte k těm devíti.
Závěr
Kromě přebytků prostoru, se kterým u dodávky tak nějak automaticky počítáte, bych měl u tohoto Vita zdůraznit ještě jednu důležitou věc, a tou je komfort. Při konfiguraci Toureru Family evidentně někdo přemýšlel a ponechal na voze rozumně velká šestnáctipalcová kola s patřičně vysokými bočnicemi pneumatik.
Netuším, jak by tento Mercedes jezdil třeba na osmnáctkách, ale v tomto provedení funguje přesně tak, jak bych si u rodinného přepravníku představoval. Tedy báječně. V zatáčkách sice musíte trochu dávat pozor na náklony, ale stejně nechcete riskovat, že se vám některý potomek poblinká. Místo toho si můžete užívat sympatickou plavnost a ulevit své páteři.
Podobně sympatické myšlenky by vás mohly napadnout i při studování ceníku, ale pouze v případě, že máte možnost využít odpočet DPH. Bez daně totiž tento poměrně slušně vybavený parník pořídíte za 775 tisíc a podle Mercedesu ušetříte na příplatcích za nadstandardní prvky skoro 290 tisíc bez daně.
Ani necelých 940 tisíc korun potřebných na nákup bez daňové úlevy nepovažuji za přemrštěnou částku v případě, že zvážíte, kolik si účtují některé automobilky třeba za velké crossovery či SUV mimo prémiový segment. A to působí jejich pětimístné interiéry především na zadních sedadlech nezřídka hodně klaustrofobicky.
Přesto Vito Tourer Family jako win-win volba nepůsobí. Tvrdé plasty v interiéru bych zvládl. Zastarale vypadající multimediální systém asi také. S podprůměrnou dynamikou v kombinaci s hlučnějším projevem starého motoru by to však bylo horší a obávám se, že by na tom nic nezměnila ani výměna automatu za manuál.
| Mercedes-Benz Vito Tourer Family 114 CDI - technická data a cena |
| Motor |
114 CDI |
| Převodovka |
7A |
| Zdvihový objem [cm3] |
2134 |
| Válce/ventily |
4/4 |
| Největší výkon [kW/min] |
100/3800 |
| Točivý moment [N.m/min] |
330/1200-2400 |
| Maximální rychlost [km/h] |
183 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] |
13,5 |
| Komb. spotřeba [l/100 km] |
6,6 |
| Základní cena [Kč] |
809.490 (Vito Tourer Base 114 CDI/100 kW) |
| Cena s test. mot. a výb. [Kč] |
937.750 (Vito Tourer Family 114 CDI/100 kW)
|