Pokud se vám mezi politiky poněkud nečitelné strany Věci veřejné jevil být ministr dopravy Vít Bárta jako racionálě uvažující člověk, který se především snaží dělat svou práci, pak jste zjevně dali na mylný první dojem. Včera totiž v České televizi zmínil svůj záměr určovat pokuty pro řidiče za dopravní přestupky nikoli absolutně, ale relativně dle výše jejich příjmů.
„Návrh znemožní, aby především dobře situovaní a agresivní mladí řidiči měli dojem, že je česká silnice divokým západem," řekl mj. v České televizi. Pro dobrý dojem před volbami stačilo dodat už jen to, že takový návrh ochrání především mladé rodiny s dětmi a důchodce...
Zatím není jasné, podle čeho chce Bárta odhadovat výši příjmů - sám jako úspěšný podnikatel jistě ví, že přiznaný příjem může mít od toho skutečného hodně daleko. A tak hned dodal, že by pokuta mohla být určena dle ceny vozidla, v němž byl přestupek spáchán.
Jde pochopitelně o čirý socialistický populismus, který hraje na strunu lidské závisti, především ale postrádá logiku. I když se podržíme toho, že „právo musí být více nerovné než rovné, aby bylo spravedlivé,” není to v tomto případě možné aplikovat na výši pokuty na základě výše příjmů viníka. U dopravního přestupku je především třeba zkoumat jeho nebezpečnost a podle toho odvozovat míru postihu, nikoli dle socialní situace toho, kdo jej spáchá. Nemusí přitom jít jen o to, co bylo spácháno, ale také kde, kdy, jak, čím a kým. Zkušený řidič v dobrém autě na kvalitní silnici uprostřed jasné suché noci je za jinak stejných podmínek mnohem méně nebezpečným elementem než nezkušený člověk na čtyři metry široké silnici za deště v dopravní špičce s autem dávno za poloćasem rozpadu. Přesto by se dle Bártova návrhu mohlo stát, že ten první bude potrestán daleko více - ne proto, že si to zaslouží, ale proto, že si úplně jinou činností vydělal více peněz...
Navíc dopravní přestupek není ekonomický delikt, jehož spácháním si můžete vydělat více. Spojitost s přímy pachatele je tak nulová a zpětné odvozování výše pokut od něj pomýlené. Pokud zákon umožňuje např. dát pokutu do pěti tisíc Kč bez ohledu na to komu, je to v tomto případě v pořádku, je na každém, jak efektivně si dokáže oněch pět tisíc vydělat, všichni k tomu máme tutéž příležitost bez ohledu na to, jakým způsobem jezdíme autem. A ke všemu - máme zde přece onen skvělý bodový systém, který nedělá rozdíl mezi prezidentem z Hradčan a kopáčem z Žižkova. Finanční pokuta dávno není klíčovým postihem, je to zákaz řízení, k němuž bodované přestupky vedou a který se ve výsledku dotkne všech stejně (nebo by alespoň měl...).
Nerovnost tedy smysl má, ale rozhodně ne ta, kterou zmiňuje Bárta. Takový přístup hraje pouze na city těch, kteří spatřují piráta silnic v každém, kdo jezdí lepším autem než Škoda Octavia. Jenže zkoumat realitu a nebezpečnost konkrétního jednání je složité, najít si roční čistý příjem a vynásobt jej určitým procentem je strašně snadné. A tak znovu budeme preferovat jednoduchá řešení před skutečnými, vždyť vyhnat ze silnic opravdu nebezpečné řidiče se tu dávno nikdo ani nepokouší...