Vylepšené Mini SE Countryman nás fakt bavilo! Tříválec do zásuvky má síly až až

Plug-in hybridů je dnes na trhu spousta a nevybere si mezi nimi leda ten, komu tento typ pohonu vyloženě vadí. Hlavní vlna odporu může pramenit už z udávaných hodnot výkonu a spotřeby. Že je možné s autem, které má systémový výkon přes 200 koní, jezdit za 1,5 litru benzinu na sto kilometrů, není třeba blíže komentovat, pořád je tady ale fakt, že pro to musíte něco udělat. Pokud ne, zůstane vám auto se spotřebou spíše vyšší než v případě srovnatelně výkonného turbodieselu, a navíc často s menší palivovou nádrží, protože baterky, elektromotory, nabíječky a kabely se někam musejí vejít.

BMW Group je jednou z automobilek, které mají s elektrifikovanými modely ohromné zkušenosti a zákazníkům nabízejí možnost volby. Chcete benzin? Beze všeho! Nafťák? Tady je! Nechcete řešit dálniční známky a máte kde nabíjet? Pak jsou tady elektromobily a plug-in hybridy. Úskalí spočívá v tom, že jen v případě modelů i3 a i8 šlo od začátku o vývoj vozu s elektrickým, respektive plug-in hybridním ústrojím. Další modely, jsou-li do zásuvky, budou vždycky tak trochu kompromisem už s ohledem na limity rozměrů karoserie a techniku, kterou je potřeba do ní nacpat. To se ale časem změní.

BMW i3 žilo už v roce 1991. Koncept E1 měl tehdy dojezd 200 km

Milan Lažanský

Elektromobily

Moment, vždyť už tady byl!

V případě Mini Cooper SE Countryman All4 se nebavíme o žhavé novince, vždyť tohle auto jsme měli v testu před necelými dvěma roky. Prošlo však omlazením, které jej připravilo na další část životního cyklu. Trochu si to usnadním a oficiální výčet novinek, které Mini Countryman dostalo v rámci omlazení, přiložím ve formě přehledného seznamu níže. Během dalšího textu se budu vybraným novinkám věnovat blíže.

• LED přední světlomety a LED mlhová světla nyní součástí standardní výbavy
• LED zadní světla se vzorem britské vlajky Union Jack
• Nové barvy karoserie, nový paket exteriéru Piano Black Exterior
• Nová kola z lehké slitiny
• Nejnovější generace motorů, všechny modely plní emisní normu Euro 6d
• Nový digitální přístrojový panel s volitelným 5“ barevným displejem
• Nově navržený centrální displej v leskle černé provedení Piano Black
• Sportovní kožený volant jako standard pro všechny modelové varianty
• Nová kožená čalounění a interiérové plochy
• Nové provedení interiéru Mini Yours Interior Style
• Mini Connected s novými funkcemi
• Rozšířená nabídka originálního příslušenství

Minitest Mini Cooper S E Countryman All4: Nabíjejte, jinak smysl nedává

Miro Mihálik

Testy

Na prezentaci v Německu byla všechna auta do puntíku stejná – Countrymany s plug-in hybridním pohonem, na 18palcových kolech, s šedostříbrným lakem karoserie a černými detaily, tmavým interiérem… prostě taková, jaké vidíte na fotkách. Countryman nikdy nebyl můj „šálek vína“ už z toho důvodu, že není malý, z pohledu dnešních evropských trendů je to ale učebnicový příklad kompaktního SUV, které nezapadne v davu. Je cool, dobře se do něj nastupuje, na poměry značky je v něm spousta místa, nabízí se ve verzi do zásuvky i jako silný John Cooper Works, zkrátka a dobře si vybere každý, kdo autům tohoto typu holduje.

Uvnitř jsou novinky zřejmé na první pohled. Dva vzájemně prolnuté budíky před řidičem v našem případě nahradil digitální panel, s nímž jsem měl zprvu trochu problém. Je totiž připevněn ke sloupku řízení, a pokud jsem chtěl vidět i na údaje palubního počítače zobrazované ve spodním řádku, musel jsem si volant nastavit níže, než jsem původně chtěl. Po pár kilometrech jízdy mi došlo, že to zase takový problém není a řídí se mi dobře, navíc je fajn, že si v Mini dali tu práci a do ekonoměru (ukazatel vlevo na panelu před řidičem) zabudovali klasickou ručičku místo virtuální. Je to sice detail, na čitelnost panelu má však vliv.

Mini vylepšilo ostrý Countryman s odznakem JCW. To hlavní zůstává beze změn

Daniel Fuglevič

Crossover

Lehkou modernizací prošel i středový displej, který má nyní větší úhlopříčku a dříve používaná klasická tlačítka rychlé volby nahradila tlačítka softwarová. Kdyby mi to ale neřekli, asi bych nepoznal rozdíl, protože i přesto, že je středový displej dotykový, zůstává na středovém tunelu intuitivní sdružený ovladač (u BMW se mu říká iDrive), s nímž se pracuje skvěle i „poslepu“.

Bez zbytečných řečí rovnou za volant!

Přestože se bavíme o nejmohutnějším vozu Mini z celé nabídky, není třeba se obávat, že by utrpěla pověstná mrštnost. Z patrových garáží se vymotávám v čistě elektrickém režimu, po chvíli mám rozměry karoserie hezky v oku a můžu si hrát s dostupnými režimy. A to jak těmi jízdními (Eco, Mid, Sport), tak těmi vztaženými k hybridnímu ústrojí.

Stejně jako u plug-in hybridních bavoráků máte možnost jet v čistě elektrickém i automatickém režimu (systém si mezi benzinovým a elektrickým motorem přepíná dle potřeby a stavu nabití akumulátoru), nebo můžete přepnout na Safe a aktuální energii v akumulátoru uchovat na později. Tím se samozřejmě více využívá „spalovák“ a na dvoulitrovou spotřebu můžete zapomenout.

Mini v Česku prodá šest speciálních Countrymanů. Dostanete k nim mikinu

Milan Lažanský

Zajímavosti

Nakonec volím režimy Mid a Auto, protože mě zajímalo, jak se bude hybridní pohon chovat na dálnici a při vjezdu do města. Moderní plug-in hybridní systémy totiž podle dat z navigace dokážou efektivně pracovat s energií a už se vám nestane, že akumulátor „vymlátíte“ během prvních pár desítek kilometrů jízdy a do města, kde dává jízda na elektřinu největší smysl, vám nic nezbude. Na dálnici jsme strávili prvních asi třicet kilometrů z plánovaných šedesáti a já je zvládám se spotřebou okolo 4 litrů benzinu na sto kilometrů. V automatickém režimu totiž vůz jede na elektřinu jen do rychlosti 80 km/h. Pak došlo na dlouhý průjezd Frankfurtem, který mi přišel fascinující hned ze dvou důvodů.

Jednak jsem si uvědomil, že je Frankfurt fakt pěkné město (tedy alespoň jeho centrum), a že i když jedeme v úterní dopravní špičce, proplouváme ulicemi, jako kdyby byl zrovna víkend. O pohon se nemusím vůbec starat. Mini si totiž udělalo rezervu k tomu, aby na poslední desítky kilometrů proplulo městem na elektřinu a spalovací motor zapojilo do procesu pouze v případě nejnutnější potřeby. Třeba když na semaforu náhle padla oranžová a já ji chtěl stihnout. Během zhruba hodinové jízdy Frankfurtem jsem spalovací motor probudil jenom dvakrát, jinak bylo vše v kompetenci elektromotoru.

Mini Cabrio hrozí zánik. S otevřeným modelem se údajně v nové generaci nepočítá

Daniel Fuglevič

Byznys

Vtipné přitom je, že jsem skoro celé centrum Frankfurtu projel se zadním pohonem. Plug-in hybridní Mini totiž přední kola pohání spalovací tříválcovou patnáctistovkou a zadní elektromotorem, dohromady pak tyto jednotky tvoří pohon všech kol All4. Takto to bylo u Mini do zásuvky vždycky, jeden rozdíl bychom ale v rámci modernizace přece jen našli. Kombinovaný výkon obou jednotek totiž lehounce klesnul, navíc se změnil poměr sil mezi spalovacím a elektrickým motorem.

Tříválcová patnáctistovka nyní dává 92 kW a 220 N.m (dříve 100 kW a 220 N.m) a synchronní elektromotor přispívá 70 kilowatty a 165 N.m (dříve 65 kW a 165 N.m). Namísto dřívějších 165 kW tedy nově máte k dispozici 162 kW (220 koní), zároveň ale vzrostla kapacita akumulátoru ze 7,6 kWh na 10 kWh. V elektrickém režimu by nyní vůz měl být schopen ujet až 61 km (dříve 42 km) a to až do rychlosti 135 km/h. S 3,6kW wallboxem nabijete akumulátor z nuly na 80 % asi za 2,5 hodiny, z domácí zásuvky totéž zabere necelé čtyři hodiny.

Mini vzpomíná na vítězné Rallye Monte Carlo. Speciální edice přináší vlnu nostalgie

Daniel Fuglevič

Retro

Stran bruselských úředníků může být Mini v pohodě – kombinovaná spotřeba benzinu činí 1,7 až 2,0 l/100 km, v případě elektřiny se bavíme o 13,1 až 14 kWh. V případě našeho testování ve Frankfurtu a jeho okolí byla realita poněkud jiná. Daná hlavně faktem, že nám po první asi 60kilometrové „vložce“, složené z dálnice a města (spotřeba asi 4 l/100 km, stav baterie po jízdě asi 60 %) vozy lidé od Mini znova nabili téměř do plna a připravili je na téměř 170kilometrový úsek, vedoucí hlavně po klikatých kopcovitých okreskách a dálnici. Těšil jsem se, protože mám rád DNA vozů Mini, ale zároveň i pohodlí na delších cestách. A právě SUV Countryman by mělo být schopné tyto požadavky splnit, stejně jako „polokombi“ Clubman.

Pořád je s ním sranda, jen trochu jiná

Dobrou zprávou je, že se DNA značky nevytratilo ani u relativně mohutného a těžkého SUV. Však víte, elektromotor a baterky něco váží. Dokonce bych řekl, že těžký akumulátor jízdním vlastnostem prospěl, protože je vůz nyní lépe vyvážený, do oblouku se rovnoměrně pokládá oběma vnějšími koly a nemá tendence „utíkat“ po tečně ven ze zatáčky přes přední kola. Jel jsem hlavně ve sportovním režimu, kdy systém více rekuperuje energii, ale ne natolik, abyste po uvolnění plynu cítili nepřirozený odpor.

Řídili jsme elektrické Mini Cooper SE. Je tu pár věcí, které byste o něm měli vědět

Jan Mička

Testy

To a plynulý náběh účinku brzd (u vozů PHEV je často znát velký rozdíl mezi rekuperačním brzděním a klasickými brzdami, je potřeba si na to zvyknout) se hodí v nájezdech do zatáček, kdy vám připadá, jako byste řídili auto s běžným spalovacím motorem. Naladit „hybridní brzdy“, jak osobně brzdám u plug-in hybridů říkám, tak, aby fungovaly stejně plynule jako u každého jiného auta, zřejmě není snadné, lidem od Mini se to ale povedlo.

Další věc, na kterou si velmi rychle zvyknete, je znatelný elektrická pomoc na výjezdech ze zatáček (když si chcete jízdu trochu užít) nebo při předjíždění. Zkrátka vyhodíte levý blink, přišlápnete plyn a připadáte si jako Michael Knight po stisknutí tlačítka Turbo Boost na ovládacím panelu legendárního KITTa. Jen se samozřejmě musíte obejít bez futuristické zvukové kulisy, která byla v seriálu Knight Rider často k slyšení, a ani se nevznesete. Jde nicméně o jednu z mála situací, kdy můžete zaslechnout, že pod kapotou pracuje tříválec. Běžně je totiž jeho zvukový projev hodně upozaděn a posádku neruší.

Tříválec 1.0 TSI má problém. Do servisu musí 9192 aut, včetně nových Škodovek

Jan Mička

Technika

V podstatě celou druhou část testování jsem jel ve sportovním režimu a jízdu si maximálně užíval. Možná vás napadne, že jízda přece nemůže být nic extra, vždyť se tady přece jenom pořád bavíme o SUV na benzin i baterky, něco z DNA vozů Mini tady ale přece jenom je a to mně na téhle káře baví. Je ale otázkou, zda se jí nechat unést, nebo ne.

Pokud se kouzlu Mini nepoddáte, budete jezdit v klidu a za málo. Jsem přesvědčen, že 4 l/100 km jsou dosažitelné i pro ty, kteří nebudou moc často nabíjet. Můžete ale jezdit i za 7 litrů, což byl zhruba průměr české skupinky novinářů po druhé fázi testování. Není to zbytečně moc a odhaduji, že při stejném stylu by s podobným výsledkem dojel i nejsilnější naftový Countryman SD All4 (140 kW), který navíc není o moc levnější. Konkrétně se bavíme o rozdílu pouhých 16.900 Kč ve prospěch nafťáku s pohonem všech kol a automatem.

Minitest Dacia Duster 1.0 TCe Prestige: V plné výbavě za cenu holé Fabie Combi!

Petr Schnagl

Testy

Tím se přímo dostávám k cenám. Novodobé Mini nikdy nedělalo levná auta a nic se na tom nemění ani teď. Plug-in hybridní Cooper Countryman SE All4, o kterém je dnes řeč, stojí bez tří stovek milion korun a jedná se aktuálně o nejdražší vůz Mini standardní nabídky. Dražší už je pouze 306koňový Countryman John Cooper Works, který v březnu letošního roku vycházel na 1.141.400 Kč. Je to hodně? Nebo málo? Osobně bych řekl, že tak akorát, navíc je fajn vědět, že vám automobilka plug-in hybrid nenutí a nechává vám možnost volby.

Závěr

Mini Cooper SE Countryman je z mého pohledu skvělé auto, se kterým si můžete o víkendu v určité míře užívat a přes týden jezdit prakticky zadarmo díky možnosti ujet až 60 kilometrů pouze na elektřinu. V Česku není problém jej přihlásit na speciální EL značky, takže odpadá povinnost kupovat si dálniční známku a v Praze pohodlně zaparkujete na modrých zónách. To vám podobně drahý nafťák s výkonem 140 kW neumožní.

S nafťákem ale nebudete muset tak často tankovat. Cooper SE Countryman totiž může jezdit za dva, čtyři, ale i sedm až osm litrů benzinu, kterého ale do nádrže pojme jenom 36 litrů. A to je také jeden z kompromisů, které jsem naznačoval v úvodu tohoto článku. Jinak mu prakticky nemám co vytknout.