Ke každodenním scenériím jsme si včera přidali i úchvatnou večerní párty.
Jestliže se předevčírem ukázal závod Mille Miglia v tom nejlepším světle, včera už to byl opravdový rauš. Už se jelo nazpátek z Říma do Boloně. Po cestě nás čekaly dva horské přejezdy. Do Říma jsme však předevčírem nedojeli, nechali jsme závodníky odjet a nadjelli jim přes sto kilometrů, kde jsme měli pronajatý kus toskánské farmy.
Místní víno nám zachutnalo, ale rozhodně to nebyl důvod tohoto odklonu. Před veterány totiž startuje ještě kolona nadšenců s těmi nejlepšími kousky z novodobé historie značky Ferrari. Vyráží ovšem hodně brzo ráno, takže pokud jsme je chtěli vidět v nějakém hezkém prostředí, byla to jediná možnost.
V devět ráno jsme už tak stáli v ostré zatáčce, za níž je strmý kopec. Pak to začalo. 550 Maranello, Pisty, Challenge Stradale, 812, 599 i Monza. Troubí, berou za to, ale nikdo se nějak extra nepředvádí. S kolonou těchto aut jsme si užili většinu dne. Především v horských přejezdech, kde řev dvanáctiválců ze všech stran vytvořil jedinečnou atmosféru.
Odpoledne bylo horko už opravdu šílené, klidně i 35 stupňů ve stínu. Řada dalších starých aut tak nepobírala dech především v ostrých pasážích. Drtivá většina jezdců je ale stejně nešetřila. Prostě se jelo jako o život. Policejní motocykly jezdily napřed hlídat, jestli něco nevykoukne za zatáčkou. Podobné úlohy se tady často ujímáme také.
Okolo desáté večer měli v cíli už všichni jezdci strhané tváře a utahané ruce. Aby také ne, když většina z nich měla za sebou přes 400 kilometrů v průběhu celého dne za neúprosného horka. Energie se ale u většiny rychle vrátila, cíl v Boloni byl totiž neskutečný.
Celé město bylo na nohou a vypadalo to jako na obřím festivalu. V noci dostávají auta ještě větší kouzlo. Lidé šílí a dělají si při průjezdu aut obří párty s vůní benzinu. Je to divoké. Na některých místech prostě Itálie vypadá jako jeden obří popelník prolitý benzinem a olivovým olejem.