Proflámovaná noc, málo spánku, monotónní činnosti. Jedno se spojí s druhým a už vám těžkne hlava.
Znáte to, brzy ráno vstanete z postele, během půl hodiny už sedíte celí ospalí v autě a po dalších deseti minutách už vjíždíte na dálnici. Chvíli jde všechno jako po másle, ale jakmile auto začne pořádně topit a doprava se zpomalí, začne to na vás jít - od nevinného zívání přes těžká víčka až k poklimbávání.
Každé další mrknutí je pak delší než to předchozí a než se nadějete, už vyjíždíte z jízdního pruhu. Toto padání těžké hlavy s chvilkovou ztrátou vědomí se nazývá mikrospánek a jeho následky bývají i fatální. Může se vám to stát kdykoliv - po cestě do práce, po dlouhé cestě z dovolené nebo při delším stání v koloně. Stačí vteřina a můžete ublížit nejen sobě, ale i ostatním účastníkům silničního provozu.
Mikrospánek jako příčinu nehody umíme spolehlivě určit pouze tehdy, když nám ho dotyčný přizná. To už ale mnohdy udělat nemůže. Mikrospánek spadá do kategorie nehod v důsledku nevěnování se řízení, což je obecně nejčastější a nejtragičtější příčina nehod“, říká Karel Mulač, vedoucí týmu Výzkumu dopravní bezpečnosti ze Škoda Auto.
Proti mikrospánku nemohou státní orgány nijak bojovat. Zatímco třeba telefon při řízení vám zakázat mohou, mikrospánek je jako skrytý šotek, který vám neustále dýchá na krk a čeká na vaši únavu a nevyspalost. „Řidiči často mají činnost (řízení) zautomatizovanou, tělo vlastně dostává podněty, že může odpočívat“, říká docent Matúš Šucha z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Jak proti mikrospánku preventivně bojovat? Spěte. Ano, je to takhle jednoduché. Pokud se chystáte na velkou cestu, pořádně se předtím vyspěte. Pokud je pondělí, kamarádi vás zvou ho hospody na pivo a vy jdete v úterý do práce, jděte, ale vraťte se tak, abyste se na druhý den dostatečně vyspali. Když totiž přijdete domu ve dvě ráno a v šest už pojedete do práce, pravděpodobně budete už v půlce cesty slintat na volant.
Je to pořád to samé dokola, spánek je ten nejlepší lékař na světě. Jsou samozřejmě i výjimečné situace, kdy se tomu předejít tak úplně nedá a mikrospánek se může objevit i u vyspalého člověka. Narážím teď třeba na dlouhé cesty - na dovolenou, služebně nebo když jedete z Prahy za rodinou na Moravu.
Když už to opravdu přijde a začnete cítit větší než normální únavu, otevřete si trochu okénko, změňte teplotu klimatizace, případně v zimě vypněte vyhřívání sedadla. Prostě si to v tom autě trochu znepříjemněte, tělo pak dostane šok a místo odpočívání bude pracovat na přizpůsobení se novým podmínkám.
Pokud ani to nepomůže, neprodleně zastavte. Jděte se projít, dejte si kávu na benzince, občerstvěte se nebo si něco přečtěte. Pokud cestujete na dlouhé vzdálenosti ve více lidech, střídejte se. Říkáte si teď, že jsou tyto rady zbytečné a „každému to přece dojde“? Jenže kdyby to každému došlo, nezpůsobují nevyspalí řidiči nehody.
Dnešní vozy disponují jízdními asistenty, které mohou v případě mikrospánku pomoci, ať už jde o hlídání jízdních pruhů nebo předkolizní brzdění. Nespoléhejte se však na ně na 100 procent. Jejich funkce nemusí být vždy přesná a odevzdání svého života do rukou strojům je zatím spíše sci-fi než každodenní realita.
Pamatujte také, že krmivo pro mikrospánek je například spánková deprivace, časté braní léků, alkohol nebo marihuana. A pamatujte si to hlavně vy, jejichž víkend jsme právě popsali ve čtyřech slovech. Také je dobré mít na paměti, že podle studie se nejčastější nehody způsobené mikrospánkem nestaly jen v noci a při brzkém ránu, ale hlavně po poledni mezi první a čtvrtou hodinou.