Michal Půr: Babiš jednou povolí. Dotace na elektromobily jsou nevyhnutelné

Když se před několika týdny uskutečnilo v Mladé Boleslavi velké Kolokvium k budoucnosti automobilového průmyslu, premiér Andrej Babiš překvapil přítomné svým tvrzením, že vláda rozhodně nijak nehodlá podporovat nákup elektromobilů. Na první pohled správné rozhodnutí ovšem vyvolává značné otazníky nad budoucností českého průmyslu. Stále více hlasů totiž upozorňuje, že emisní limity a politická podpora elektromobility ženou evropský průmysl do slepé uličky, z níž vede jen velmi drahá a nejistá cesta ven.

Automobilky závodí s časem, aby se jim podařilo splnit emisní limity na CO2 pro rok 2021. Ty nebudou smět přesáhnout v průměru 95 gramů CO2 na kilometr (v současnosti je to 118,5 gramu CO2 na kilometr).

Pokud by se některé z automobilek limit splnit nepodařilo, hrozí jí tak velké pokuty počítané podle množství nadbytečných gramů, že by to u mnohých z nich vymazalo veškerý zisk a ohrozilo pracovní místa. Ještě mnohem náročnější cíle se vztahují ke splnění emisních limitů pro rok 2030, které navíc počítají s poklesem proti roku 2021, který je sám o sobě problematický.

Výroba elektromobilů je pro výrobce osobních aut nutnost, protože za každý prodaný elektromobil se počítají nulové emise. Bez ohledu na to, že jeho výroba znamená emise srovnatelné s produkcí aut s konvenčním pohonem. A právě prodej elektroaut je hlavní kámen úrazu. Před několika měsíci jsem ve svém komentáři varoval, že podpora elektromobility povede v důsledku k umělému zdražení vozů s konvenčním pohonem. Je to přitom jenom pár týdnů, kdy Volkswagen oznámil, že „běžné“ vozy zdraží, aby podpořil prodej elektroaut, na která do budoucna bezvýhradně vsází. Zároveň velcí hráči přiznávají, že elektroauta ještě dlouho nebudou levné zboží. Ve výsledku to znamená, že pro nižší a střední třídu se auta stanou méně dostupná, před čímž jsme také varovali.

K určitému zlevnění elektromobilů v čase nepochybně dojde, ale podle dat Bloomberg New Energy Finance budou mít srovnatelnou cenu (bez ohledu na podpory a daňové úlevy) jako konvenční vozy nejdřív v roce 2024. Vše se odráží od vývoje cen baterií. V současnosti polovinu hodnoty elektrovozu tvoří právě baterie, v roce 2030 by to mělo být 16 procent. Jsme nicméně v rovině nejistých prognóz, protože nezpochybnitelným lídrem trhu s bateriemi je Čína, jejíž náskok se Evropské unii nepodaří dohnat a to ani s dotacemi.

V podstatě to znamená, že jsme se kvůli politickému rozhodnutí vzdali obrovského technologického náskoku ve vývoji konvenčních pohonů, kterého evropské automobilky v uplynulých desítkách let dosáhly, a dobrovolně svoji prosperitu odevzdali do rukou Číňanů. Pokud bychom nadále stavěli na zdokonalování konvenčního pohonu či například vývoje vodíkového pohonu, byla by to asijská velmoc, kdo by musel dohánět náš náskok. To samozřejmě činí evropské rozhodnutí ještě mnohem méně pochopitelné a vede to automobilky k opatřením, která by v normálním tržním prostředí nedávala vůbec žádný smysl.

Fiat začátkem dubna oznámil, že se dohodl s americkou automobilkou Tesla, že bude prodávat její vozy. Deník Financial Times odhadl, že italská automobilka za toto spojení zaplatila stovky milionů eur. Přestože to je obrovský výdaj, je to pořád menší částka než pokuty, které by Fiatu hrozily v roce 2021. Italové tímto krokem v podstatě přiznali, že nejsou připraveni emisní cíl splnit, a museli rychle najít jiné řešení. Evropský průmysl tím nic nezískal, jen oddálil pád jedné tradiční značky.

Podobný scénář přitom hrozí i v mnoha jiných případech a bezesporu i v Česku. Když dnes Andrej Babiš říká, že žádné dotace nebudou, skoro bych se vsadil, že tomu bude za rok či dva jinak. Když jsem v březnu ve Štrasburku hovořil s několika nejmenovanými českými europoslanci, někteří z nich připouštěli, že řada unijních politiků si uvědomuje, že emisní limity jsou „přepálené“ a budou se muset změnit. Opakuje se tak scénář s biopalivy, kdy členské státy EU jejich horlivou podporou nejdřív způsobily hladomor v některých částech světa a nakonec si celou věc rozmyslely.

Jelikož jsem se ve svém posledním komentáři k celému problému trefil, dovolím si menší prognózu. Politici si uvědomí (byť pozdě), že současné nastavení emisních limitů nedává smysl a ohrožuje miliony pracovních míst v celé Evropě. Přijdou s masivními dotacemi na nákup elektromobilů napříč celou Evropskou unií, proti nimž bude podpora výstavby obnovitelných zdrojů jen kapkou v moři. Výjimkou nebude ani Česko. Nepochybuji o tom, že Andrej Babiš do jednoho roku státní podporu navrhne. Navzdory masivním dotacím bude nutné emisní cíle nakonec revidovat (legislativa to umožňuje v roce 2023, ale stane se tak dřív) a automobilkám ulevit.

Až budeme nadávat, že jsme si tohle „cvičení“ mohli odpustit, nezapomínejme, kdo za něj nese skutečnou odpovědnost. Není to Evropská unie, návrh Evropské komise byl totiž původně mnohem více ukotvený v realitě. Jsou to europoslanci (nikoliv ti čeští, kteří hlasovali proti), kteří popustili uzdu své fantazii, a několik členských států v čele s Francií a skandinávskými zeměmi, které úspěšně vydíraly zbytek Evropy s nesmyslnými požadavky. A je to také Německo, jehož vláda se nepoučila ze své neúspěšné energetické politiky Energiewende. Byly to přitom europoslanci této země, kteří se klíčového hlasování neúčastnili kvůli státnímu svátku. S jejich hlasy by přitom celá legislativa pravděpodobně neprošla.

A je to ostatně i česká vláda, která rozhodně nepůsobila dojmem, že se hraje o budoucnost českého průmyslu, navzdory tomu, že na to byla opakovaně upozorňována nejrůznějšími asociacemi a samotnými automobilkami. Pokud chce premiér Andrej Babiš své chyby odčinit, měl by začít na evropské úrovni tlačit na co nejrychlejší revizi emisních limitů. Jde tentokrát o mnohem víc než u jím prosazené „reverse charge“ pro DPH.