MGB: ikona britských sportsmenů (jízdní dojmy)

Nejúspěšnějšího britského sportovního vozu MGB se mezi léty 1962 – 1980 vyrobilo více než půl milionu kusů. Je jedním ze symbolů britského automobilismu a ani dnes neztrácí nic ze svého sportovního charakteru. Jak zapadl mezi ostatní vozy MG a co zapříčinilo jeho úspěch? Co skrývá pod kapotou a jaké pocity zažije dnešní řidič, když otevře pravé dveře a usedne za jeho volant?
MGB: ikona britských sportsmenů (jízdní dojmy)
Seznam kapitol
  1. Pohled do historie, elegán, výkonný motor, roadster vs. kupé, jízda, technické parametry
  2. Kompletní fotogalerie (vč. nepublikovaných snímků)

Dva odstavce historie

První exemplář sportovního vozu MGB vyjel do světa v květnu 1962 a za následujících 18 let celkový počet prodaných kusů přesáhl půl milionu, což ho jednoznačně staví na post nejúspěšnějšího britského sporťáku. Od svého vzniku si vydobyl pozici jednoho z nejelegantnějších a nejcharismatičtějších vozů a v kategorii malých sportovních veteránů je jakýmsi symbolem. MGB má nezanedbatelnou pozici mezi historickými vozy a ani dnes neztrácí nic ze svého sportovního charakteru.

V nabídce automobilky MGB nahradil sportovní model MGA. V době jeho uvedení těžko někdo mohl tušit, že dlouhodobý zájem zákazníků protáhne jeho produkci na celých osmnáct let a že počtem vyrobených kusů předčí MGB svého už tak úspěšného předchůdce více než pětinásobně. Celkový počet prodaných vozů od zahájení výroby roku 1962 až do jejího ukončení v roce 1980 dosáhl k číslu 523 000.

Zkrocení vzhledu

Těžko hodnotit, co zapříčinilo nezvykle dlouhý zájem zákazníků. Kromě řady technických změn na tom měl nepochybně výrazný podíl i vzhled. Decentní a konzervativní přístup designéra Dona Haytera, který vsadil na střídmější vizáž a elegantní rovné tvary, nejspíš zapadla do estetických požadavků tehdejší doby. Přestože ani dnes nadčasová vizáž nezastarává a MGB se nemusí za svůj vzhled stydět, v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy model dosáhl vrcholu, musel být natolik inovativním, že vzbuzoval skutečný úžas.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Nadčasovost karosérie v době uvedení vzbuzoval úžas.

MGB se vzhledem od MGA značně odlišuje, přesto ze svého předchůdce v řadě prvků vychází. Přídi dominují dva kulaté světlomety. Pod nimi jsou umístěna poziční světla společně se světly směrovými. Nezaměnitelný tvar chromované mřížky chladiče, s hrdým logem MG uprostřed jejího vrcholu, spolu s chromovaným nárazníkem objímajícím celou příď, podtrhuje sportovní charakter vozu. Zčásti zapuštěná kulatá světla zakončují rovné linie blatníků, na které přímo navazují dveře a zadní blatník. Ten plynule přechází v koncová světla. Zde se nejvýrazněji projevily konzervativnější představy designérů, kteří oproti modelu MGA většinu oblých linií výrazně narovnali. Kapkovitě se svažující horní ohyb karoserie, to, co u předchůdce tvořilo dojem dynamiky a umocňovalo aerodynamický vzhled, bylo u MGB srovnáno do souběžnosti a staví jej do poněkud usedlejšího stylu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek
Přední, kulaté světlomety a chromovaná mřížka chladiče jsou dominantou MGB --- Zadní blatník plynule přechází v zadní koncová světla.

Technický klenot

Výrazná změna se ovšem odehrála i pod kapotou. Objem motoru se oproti předchůdci zvýšil více než o čtvrt litru. Zadní kola tedy žene vpředu uložený řadový čtyřválec OHV o objemu 1798 cm3, s výkonem 75 až 94 koní, podle použitého vačkového hřídele a karburátorů. Pro zvýšení výkonu motor obsahuje dva šoupátkové karburátory značky SU. Z dnešního pohledu je kuriózní, že celý elektrický obvod chrání pouhé čtyři pojistky, což bez obtíží postačuje a mnohý dnešní automobil může tomuto vozu závidět jeho spolehlivost.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Čtyřválcová osmnáctistovka s rozvodem OHV a karburátorem.

Agregát dokáže s roadsterem sprintovat z nuly na stovku za 12,1 sekundy až do rychlosti přes 170 km/h. Podvozek vychází z původní koncepce MGA. Horní ramena přední lichoběžníkové nápravy jsou současně tlumiče pérování, zadní náprava je tuhá s půleliptickými listovými péry a hydraulickými pákovými tlumiči. Přední kola brzdí kotoučové brzdy, zadním postačí bubny. Čtrnáctipalcové disky s roztečí šroubů čtyři a půl palce jsou obuty do pneumatik 165R14.

Klepněte pro větší obrázek
14" kola schovávají vpředu kotoučové a vzadu bubnové brzdy.

Převodovka je na dnešní poměry nezvyklá. Čtyři převodové stupně jsou u novějších modelů doplněny overdrivem, tedy přídavnou dvoustupňovou převodovkou. Řazení je poměrně tuhé, s velmi krátkou dráhou páky, ale naprosto přesné. Prvním handicapem, který na běžné středoevropany čeká, je pravostranné řízení (pokud samozřejmě nemáme k dispozici „evropskou“ variantu). Musíme tedy řadit levou rukou, navíc v běžném rozložení, nikoli tedy jednička k sobě, nýbrž od sebe. Řadící páka se navíc nevrací do polohy mezi trojkou a čtyřkou, jak jsme zvyklí, ale zůstává vlevo, mezi stupni jedna a dva. V praxi to znamená, že řadíme 1 – nahoru, 2 – zpět, dolů, 3 – k sobě, nahoru, 4 – zpět, k sobě, dolů. Pro stupně tři a čtyři navíc můžeme aktivovat zmíněný overdrive.

Zastřešení roadsteru

V září 1965 se rozjela výroba verze MGB GT, tedy kupé s 2+2 sedadly. Ačkoli pro cestující vpředu verze GT přinesla pohodlnější sedadla, sluší se podotknout, že prostor zadních sedadel, jak už to u sportovních vozů bývá, je jen symbolický a vzhledem k (téměř absolutní) absenci místa pro nohy se stává problémem přepravit byť jednoho narostlejšího pasažéra – což může být i výhodou („jistě, miláčku, ale maminka s námi jet skutečně nemůže“...). Přes tento drobný nedostatek nicméně prodej uzavřené verze MGB GT dosáhl čtvrtiny produkce, což není málo. Důležitý podíl na tomto čísle má bezpochyby atraktivní karoserie, na níž se podíleli i návrháři italského studia Pininfarina.

MGB „se střechou“ má vyšší hmotnost, oproti roadsteru tedy drobně ztrácí na hbitosti – maximální rychlost dle papírové hodnoty dosahuje 164 km/h. V praxi prý GT nemá větší problém dostat se těsně pod tachometrové maximum, tedy 120 mil za hodinu (cca 190km/h), což se jeví značně přehnané; nakolik je ovšem tento údaj vzdálen od fyzikální skutečnosti, respektive možností podvozku, si netroufám odhadovat. Nechme se však unášet fantazií a věřme údajům, které nám přes třicet let staré budíky ukazují – MGB se nám za to odvděčí neopakovatelným řidičským zážitkem.

„Made in U.K.“

Nedá se říct, že by jízdní vlastnosti MGB byly dokonalé. Řidič si musí uvědomit, že usedá do velmi britského automobilu a jak známo, záležitosti britského původu bývají značně specifické. Pochopitelně nemůžete čekat elektronické systémy, které zasahují do jízdy moderních automobilů. Lidé, upřednostňující vozy vybavené vším, od elektricky seřizovaných zrcátek, přes digitální klimatizaci, snad až k posilovači páček blinkrů, by do tohoto vozu raději vůbec sedat neměli. MGB vám nenabídne ani posilovač brzd či řízení. Zato reaguje ihned na každý váš pokyn, což znamená, že na vás okamžitě prozradí i každou vaši chybu. Podvozek má sklon k nedotáčivosti, ale díky přiměřenému výkonu motoru lze zatáčky projíždět elegantním smykem. Kompenzací nedostatků naopak bude velice sportovní posez a celkový komfort vozu, naprosto odpovídající požadavkům ortodoxních anglických sportsmenů.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Na svou dobu patřil interiér v dané třídě k tomu nejlepšímu.

Průměrná spotřeba se pohybuje mezi 12 – 13 litry benzinu na sto kilometrů. U vozu jako je MGB se na spotřebu paliva ovšem příliš nehledí, proto je informace, že s lehkou, ale opravdu lehkou nohou na plynu se dá dostat pod deset litrů na sto, zcela irelevantní. Pouhých šedesát tisíc najetých mil u kousku z roku 1972 totiž velmi výmluvně vypovídá o frekvenci využití. Tohoto britského elegána si majitel zpravidla nepořizuje na denní ježdění.

Rozšíření nabídky, pokračování a konec legendy

Z MGB přímo vychází „nástupnický“ model MGC, který je designově de facto totožný. Jedinou optickou změnou je široká bublina, která mu vyrostla na přední kapotě. Čtyřválcový agregát byl v MGC nahrazen třílitrovým šestiválcem o výkonu 150 koní, s nímž MGC dosahoval maximální rychlosti 193 km/h. Tato verze však úspěchu čtyřválce nedosáhla. Těžký motor zhoršoval jízdní vlastnosti a veřejnost jej nepřijala. MGC bylo od roku 1966 do ukončení jeho výroby v roce 1969 vyrobeno přibližně 9000 kusů.

Od roku 1973 se vyráběla i 3,5 litrová osmiválcová verze MGB GT V8, která měla nahradit MGC. Lehčí motor Rover vyřešil problémy šestiválce, přesto ani tato verze úspěšnosti původního modelu zdaleka nedosáhla. Do července 1976, kdy byla její výroba ukončena, se jich prodaly jen necelé tři tisícovky. Prodejů původní čtyřválcové verze se tato honba za výkonem naštěstí nijak výrazně nedotkla. Krokem zpět byl pro MGB rok 1974, kdy se, kvůli legislativní změně ve Spojených státech, začaly všechny modely MGB vybavovat pogumovanými nárazníky s absorpčním účinkem, namísto původních chromovaných. Vůz si vysloužil nelichotivou přezdívku „gumový člun“, jeho obliba však přetrvala.

Výroba řady MGB byla ukončena, k velké nelibosti veřejnosti, v říjnu roku 1980. Dlouhá doba produkce, lépe řečeno vysoký počet vyrobených kusů, navzdory jeho výjimečnosti, způsobil relativní dostupnost tohoto modelu. V použitelném stavu se nyní dá MGB sehnat za cenu pohybující se okolo sta tisíc korun. A za to už klasika mezi britskými veterány, přinejmenším alespoň v rovině úvah, stojí.

Technické parametry

Motor

  • Typ: řadový čtyřválec OHV
  • Objem: 1 798 cm3
  • Vrtání/zdvih: 80/89 mm
  • Největší výkon: 71 kW (94 k) při 5 400 ot./min
  • Největší točivý moment: 152 Nm

Provozní vlastnosti

  • Maximální rychlost: 164 km/h
  • Zrychlení 0-100: 12,1 s
  • Pohotovostní hmotnost: cca 1 000 kg
  • Spotřeba paliva: 10-14 l (kombinovaný cyklus)

Rozměry

  • Délka: 3 886 mm
  • Šířka: 1 499 mm
  • Rozvor: 2 311 mm
Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Pohled do historie, elegán, výkonný motor, roadster vs. kupé, jízda, technické parametry
  2. Kompletní fotogalerie (vč. nepublikovaných snímků)
Test ojetiny Mini One: Britské retro úžasně jezdí, trápí jej ale motory

Ojetina: Mini One

Druhá generace hatchbacku mini se začala nabízet před jedenácti roky. Dnes ji v nabídce bazarů naleznete za ceny od 120 tisíc korun. Na co si dát pozor?

včera | David Rusol
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků