Stříbrný šíp na Mille Miglia, za volantem Sir Stirling Moss a navigátor Dennis Jenkinson zfetovaní amfetaminy – krásný závodní příběh.
Prvního května roku 1955 odstartovala britská posádka na Mille Miglia, tisícimílový závod (dle názvu zhruba 1609 km, tehdy v reálu 1596 km) z Brescie do Říma a zpět. Jejím strojem byl speciál 300 SLR, odvozený od monopostu F1 W 196 R – vůz stvořený pro vytrvalostní závody se silniční homologací, značkami a například i s blinkry.
Posádka ve složení Stirling Moss a Dennis Jenkinson tehdy slavně zvítězila s časem 10 hodin, 7 minut a 48 sekund při průměrné rychlosti 158 km/h – a to na běžných silnicích. S vozem Mercedes-Benz 300 SLR jel i stájový kolega Juan Manuel Fangio, který skončil na druhém místě, další umístění tohoto speciálu byla na pátém, sedmém a desátém místě. O to cennější jsou tyto výsledky protože šlo o závodní premiéru.
K připomenutí tohoto významného soutěžního úspěchu Mercedes-Benz zve do svého muzea do Místnosti legend číslo 7, kde je původní vůz s číslem 722 vystaven. A k pozvánce jeho historikové připravili řadu zajímavých faktů. V galerii se na fotografii například můžete podívat na popis ovládání a kontrolek vozu přímo z kokpitu – startér, ovládání magneta od firmy Scintilla v konfiguraci vypnuto, 1, 2 nebo 1+2, ukazatel nízkého stavu paliva, sytič, ale také na ovládání klapky přívodu vzduchu k motoru nebo rychloodepínání volantu. To tehdy v závodních vozech často chybělo a po nehodě se proto piloti nemohli dostat a uhořeli.
Před řidičem se nacházel velký otáčkoměr značky Veglia, ocejchovaný až do 11.000 otáček za minutu – optimální otáčky se dle rudé značky nacházely v 7000 ot./min. Motor měl výkon 203 kW, po stranách otáčkoměru se nacházely budíky tlaku oleje a teploty chladicí kapaliny. Co je zajímavé – v autě nebyl rychloměr, na závodech ho nebylo zapotřebí, protože pilot jel vždy nejsvižněji, jak mohl. Další technickou kuriozitou je volant. Jezdci si jej před 70 lety mohli vybírat, Stirling Moss na Mille Miglia kvůli výhledu na palubní desku volil tříramenný, auto později dostalo čtyřramenný. Nyní je auto v muzeu Mercedesu osazeno replikou originálu.
Ještě zajímavostí není dost? Na zádi se nachází velké písmeno D, které určuje původ vozu z Německa – když se odklopí, k dispozici jsou v kufru dvě náhradní kola. Dále pak má vůz dva výfuky na pravé straně, proto do něj může snáze nastupovat pouze řidič, navigátora čeká lehká akrobacie. A když už jsme zmínili navigátora, Dennis Jenkinson sehrál významnou roli ve vítězství na Mille Miglia v roce 1955 – instrukce četl ze svitku papíru, namotaného do speciálního zařízení s dvěma osičkami, připevněného do palubní desky.
A jak to bylo s podpůrnými látkami? Sir Stirling Moss se médiím až v novém tisíciletí svěřil, že těsně před startem dostal tabletky amfetaminu od Juana Manuela Fangia – prý je tehdy užívali všichni jezdci. Tyto látky nebyly v dané době zakázané, ale ne volně dostupné a na předpis. I to je jeden ze zajímavých střípků příběhu závoďáku 300 SLR, který si můžete prohlédnout při příležitosti jeho slavného výročí na čestném místě v muzeu Mercedes-Benz ve Stuttgartu.
Zdroj: Mercedes-Benz