První oficiální „éčko“ vstoupilo na trh s řadou inovací a také v nejrůznějších příchutích, od praktického naftového kombíku až po super sedan s šestilitrovým osmiválcem.
Před 40 lety začala u Mercedesu éra dalšího vysoce populárního modelu. V listopadu 1984 byl totiž oficiálně představen nový sedan řady W124. Na nástupce již tehdy legendárního „piana“ (série W123), tak nyní německá automobilka ve stručnosti vzpomíná a vypichuje jeho úspěchy a přednosti. Není přitom pochyb, že reputaci předchůdce novinka vyšší střední třídy za svou existenci minimálně udržela na stejné úrovni.
Na trh zamířily Mercedesy W124 už pouhý měsíc od odhalení, samotný vývoj této nové generace nicméně započal u automobilky už koncem 70. let. Finální design exteriéru, pocházející z návrhů šéfdesignéra Bruna Sacca, byl hotov na přelomu roků 1980 a 1981. Model u Mercedesu započal éru dnes charakteristických kol s plochým designem a 15 otvory, která v Německu dostala přezdívku „Gullideckel“, jelikož připomínala tamní poklopy od kanálů.
Automobilka vypustila sérii W124 do světa v několika karosářských verzích – především ale sedan, kombi, kupé i kabriolet – a také nakonec s opravdu bohatým portfoliem motorů. Možnosti sahaly od základních čtyřválcových verzí 200 a 200 D, až po vysoce výkonné motory V8. Pozdější osmiválcové 500 E, představené na pařížském autosalonu v roce 1990, zastávalo vrchol s výkonem 326 koní (240 kW). V roce 1993 už ovšem následovala varianta E 60 AMG – jeden z prvních vozů německého úpravce, který Mercedes nasadil do své oficiální produktové nabídky – poskytující šestilitrový V8 o výkonu 381 koní (280 kW).
Obdobně jako v současnosti automobilka i tehdy použila tuto třídu modelů k uvedení některých inovativních či jednoduše zajímavých a praktických prvků. Kromě pokročilého využití plechů z vysokopevnostní oceli, a tedy skvělých výsledků pasivní bezpečnosti v nárazových testech, se W124 dočkala také dálkově sklopitelných zadních opěrek pro lepší výhled dozadu při parkování nebo v případě kombi samo-vyrovnávacího zadního odpružením. Napříč modelovou řadou tu byl netradičně jeden velký panoramatický stěrač čelního okna, tehdy s největším stíracím polem na světě.
Mezi zákazníky však Mercedesy W124 mířily také s nejnižší hodnotu odporu vzduchu (Cd 0,28) mezi osobními modely značky nebo vůbec první generací systému pohonu všech kol 4Matic. Mimo to řada W124 excelovala v žebříčcích spolehlivosti, v případě průzkumu německého autoklubu ADAC se naftová varianta v kategorii modelů vyšší střední třídy umístila na samém vrcholu.
Do dnešní doby nakonec modelová řada přenesla i ono známé označení „třída E“, které Mercedes poprvé zavedl s uvedením modernizace v roce 1993. Po 13 letech výroby a více než 2,2 milionech vyrobených kusů se řada W124 v roce 1997 rozloučila (jako poslední byla ukončena produkce kabrioletu) a otěže už oficiálně předala nástupci třídy E s interním označením W210.